Před sebou máte první díl volného seriálu, ve kterém se podrobněji podíváme na problematiku počítačových sítí v prostředí školy. Zamyslíme se, jaký typ sítě pro jaké úkoly zvolit a na praktických příkladech si pak ukážeme, jak ji efektivně využívat a spravovat.
K výměně dat původně stačil „kabelový přenos“ – nahrát data na disketu, vložit do „kabely“ a přenést k cílovému počítači. Od těch dob ale narostla nejen velikost dat (již nepostačuje kapacita diskety 1,44 MB), ale také četnost těchto přenosů. A tak bylo nutné začít budovat trvalé přenosové trasy – počítačové sítě. Nejprve v rámci organizace – lokální počítačové sítě LAN a v další fázi i na velké vzdálenosti – rozlehlé sítě WAN (internet).
Výhody počítačové sítě
Počítačová síť je vzájemné propojení jednotlivých počítačů a dalších zařízení pro přenos dat. Vhodně navržená síť pak zvyšuje produktivitu a kvalitu práce. A to jak v oblasti výuky, tak i při přípravě učitelů i ve správě a řízení školy.
Kdy a proč je vhodné uvažovat o vybudování školní počítačové sítě? Pokud ve škole máme alespoň několik počítačů nebo počítačovou učebnu. Jedním z důvodů je možnost sdílet data uložená v jednom počítači - ta pak jsou přístupná i z jiných počítačů, stejně jako by byla fyzicky uložena přímo v daném stroji. Tím můžeme ušetřit čas při přenosu dat, místo na disku a náklady na synchronizaci, správu a aktualizaci dat.
Druhým důvodem jsou sdílená zařízení – týká se to hlavně tiskáren, mechanik CD-ROM, DVD-ROM, zálohovacích zařízení, ale může jít i o připojení k internetu a podobně. I tato zařízení můžeme jednoduše používat a je nám jedno, zda jsou fyzicky připojena k lokálnímu počítači, nebo jsou dostupná přes počítačovou síť. Pokud máme tedy v jedné kanceláři tři počítače zapojené do sítě, vystačíme například s jednou tiskárnou namísto tří.
Bez čeho se neobejdeme
Co potřebujeme k vybudování sítě? Kromě vlastních počítačů ještě síťové karty, kabely, aktivní propojovací prvky, server a software. Popišme si tyto součásti podrobněji:
Síťová karta – je rozšiřující karta, zabudovaná do počítače, která umožňuje vlastní připojení k přenosovému médiu a zajišťuje tok dat. Fyzicky je její montáž jednoduchá. Stačí otevřít skříň základní jednotky a do některého volného slotu (konektoru sběrnice) na základní desce ji zasunout a zajistit šroubkem. Kromě toho je ale nutné ji správně nastavit v systému (nainstalovat) tak, aby s ní operační systém počítače mohl pracovat. Při nákupu síťové karty je nezbytné zohlednit několik parametrů jako je typ sběrnice (ISA, PCI), přenosová rychlost (10, 100 nebo 1000 Mb/s) a výstupní konektor pro konkrétní typ přenosového média (BNC, TP, optický FDDI).
Dnes asi nejpoužívanější běžná síťová karta PCI, 100 Mb/s s konektorem TP (RJ45) se prodává za cenu kolem 300 Kč (u některých počítačů může být integrovaná na základní desce). Pokud bychom chtěli jiné, speciální typy, tak například cena karty 1000 Mb/s je přes 2000 Kč a karta pro bezdrátovou komunikaci stojí kolem 3000 Kč.
Kabely – jako přenosové médium. Dříve se používal tzv. tenký koaxiál, který umožňoval rychlost do 10 Mb/s a byl vedený jako průběžný od jednoho počítače k dalšímu s maximální délkou 180 m. Optické kabely se používají méně, protože jejich cena je řádově vyšší. Umožňují ale propojit vzdálenější počítače (2 km). Dnes je poměrně populární i bezdrátové propojení.
Nejvíce se v běžných sítích používá kabel TP (nestíněná kroucená dvoulinka se 4 páry vodičů), který běžně umožňuje rychlost přenosu 100 Mb/s (kategorie 5), případně i 1000 Mb/s (u kategorie 5e nebo 6). Každý počítač je připojen samostatným kabelem (patch kabelem) k propojovacímu prvku s maximální délkou 100 m. Cena těchto kabelů se pohybuje kolem 10 Kč/m. K tomu je ovšem nutné ještě připočítat další náklady na průrazy zdí, vedení kabelů, konektory, zásuvky a kabelové lišty. Ale to je možné v některých školách zvládnout svépomocí nebo s těmito rozvody již počítat při nějaké přestavbě.
Aktivní prvky – slouží k vlastnímu propojení vedení od jednotlivých počítačů. U starších sítí provedené koaxiálem (BNC) nejsou nutné. Rozdělují se podle počtu přípojných míst většinou na typy s 5, 8, 16 nebo 24 porty. Podle způsobu řízení provozu se označují jako rozbočovač (HUB) nebo přepínač (SWITCH). V dnešní době ceny přepínačů jsou jen o málo vyšší než u rozbočovačů, a přitom jejich „inteligence“ a výkon je podstatně vyšší. Například přepínač 100 Mb/s, 16 portů pořídíte za cenu kolem 2 500 Kč.
Server – jako řídící centrální prvek sítě. Je sice možné provozovat síť bez vyhrazeného serveru jako typ „rovný s rovným“ (peer to peer), ale toto řešení je vhodné pouze pro malé domácí sítě. Pro více počítačů a trochu solidnější práci je vhodné použít síť typu klient-server. Výhodou sítě se serverem je vyšší výkon a rozšiřitelnost, spolehlivost, bezpečnost a centrální správa. Nevýhodou jsou vyšší náklady na pořízení serveru a jeho správu.
Pro menší síť postačí i výkonnější počítač v přibližné ceně 25 tisíc Kč, který vám i s instalací síťového operačního systému a jeho základním nastavením dodá a zprovozní místní počítačová firma.
Software – pro řízení sítě, síťový operační systém. Pro síť bez vyhrazeného serveru není zapotřebí žádný speciální software, stačí na jednotlivých stanicích provozovat běžné systémy Windows. Ale výkon a možnosti této sítě jsou omezené.
Pro síť klient-server potřebujeme mít nainstalovaný nějaký síťový operační systém. V současnosti si můžete vybrat v podstatě ze 3 různých systémů: Microsoft Windows server (nyní verze 2000), Novell Netware (nyní verze 6) nebo Linux (více různých distribucí). Každý systém má své výhody a nevýhody. Při výběru jde spíše o oblast použití a hlavní funkce. Na základě vlastních několikaletých praktických zkušeností se správou sítě se servery Novell i Microsoft je mohu rozdělit takto:
- Novell Netware – výhodný jako souborový server (file server). Jeho možnosti zabezpečení a nastavení přístupu k datům jsou na vysoké úrovni.
- Microsoft Windows server – vhodný pro funkci aplikačního serveru.
- Linux server – nejvhodnější jako komunikační server.
Každý server může plnit několik různých funkcí:
- správní – řízení provozu sítě
- bezpečnostní – ověřování a zabezpečení
- souborové služby
- aplikační služby – spouštění různých programů a jejich využití pro stanice
- tiskové – správa a řízení tisků v síti
- komunikační – propojení sítě LAN s dalšími sítěmi, hlavně internetem
- poštovní (e-mail)
- www
- intranet
- proxy
- firewall
- směrovač (router)
Tyto funkce mohou být rozděleny mezi několik samostatných serverů, ale mohou být též soustředěny na jednom počítači (vhodné pro menší školní sítě).
Tento díl byl jakýmsi nutným „úvodem do problematiky". V následujích částech se zaměříme na srovnání systému Novell Netware se serverem Windows. Oba systémy jsou dnes natolik komplexní, že pokrývají všechny nutné funkce serveru počítačové sítě.
Jan Nymš
0 komentářů:
Okomentovat