Počátkem března byla ustavena stínová vláda Občanské demokratické strany, v níž se ministrem školství stal dosavadní předseda sněmovního „školského“ výboru Walter Bartoš. Česká škola mu proto položila několik otázek k současné práci ministerstva školství a také k jeho vlastnímu „stínovému“ úřadování.
Po zvolení Václava Klause prezidentem republiky téměř vzápětí vznikla stínová vláda ODS. Jak se žije stínovému ministrovi školství? Hromada lidí bezpečně přemýšlí o tom, co takový stínový ministr školství vlastně “ve stínu, kde je chládek” dělá?
Myslím, že každý stínový ministr má před sebou velkou výzvu. Musí přesvědčit veřejnost, že je lepší než jeho nestínový protipól. To ale nepřijde jen tak samo od sebe. Dá to práci, zvlášť když nemáte za sebou skutečné ministerstvo s více jak čtyřmi sty úředníky a poradci. Takže slůvko chládek je v této souvislosti docela úsměvné.
V minulé stínové vládě ODS měl každý ministr nějakou koncepci rozvoje svého stínového resortu. Například ministr vnitra Ivan Langer měl zpracovanou koncepci, o které se dost diskutovalo. Lze něco podobného očekávat i od vás?
Ano. Koncepci se v nejbližší době chystám předložit a samozřejmě předpokládám, že bude prověřena diskusí nejen uvnitř ODS, ale také v mnohem širším rámci. Před námi je také květnová ideová konference týkající se našeho vstupu do EU. Na ní by měl představit každý stínový ministr svůj resortní dokument analyzující příležitosti a rizika našeho vstupu. Takže “odéesovský” dokument na téma školství zcela jistě bude vydán.
V souvislosti s válečným konfliktem v Iráku se občas hovoří o velké koalici ODS a ČSSD, která by zajistila politickou podporu pro řadu nepopulárních kroků, jako je například reforma školského systému, zdravotnictví, důchodového zabezpečení, veřejných rozpočtů a vůbec fiskální správy země. Jaký na to máte názor vy?
To jsou úvahy, které byly vždy vysloveny podmíněně pro případ opravdu mimořádné situace, bezprostředně ohrožující bezpečnost a národní zájmy České republiky. Taková situace nenastala. Proto podobné úvahy podle mého soudu nejsou na pořadu dne.
Z minulého volebního období je dost známý výrok Miloše Zemana, že “kvůli sanaci bank nám nezůstaly peníze na podporu školství”. Myslíte, že to bude v tomto volebním období lepší?
Je jistým paradoxem, že právě za vlády sociální demokracie, která si vytýčila školství jako svou prioritu, se situace ve školství nejen nezlepšila, ale školy i učitelé jsou na tom dnes hůře než v období koaličních vlád pod vedením ODS. A jak sleduji kroky ministerstva, kromě dalšího navýšení počtu ministerských úředníků reálný příslib zlepšení není na obzoru. Peněz je málo a jsou špatně rozdělované, příprava školských zákonů se odehrává v podivném režimu utajování, krajům bylo bez účinné pomoci ponecháno vyřešení dřívějších nedodělků ministerstva a mohl bych pokračovat. Změna k lepšímu vyžaduje radikální změny. A i zde platí ono přísloví o rybě a její hlavě.
Ministerstvo financí v rámci probíhající reformy veřejné správy nedávno navrhlo, aby kraje měly možnost od roku 2004 aktivně ovlivňovat i mzdovou politiku ve školách, které zřizují. Premiér pod tlakem školských odborů návrh nepodpořil. Finanční prostředky na mzdy učitelů budou nadále putovat z kapitoly školství státního rozpočtu a k navrhované změně ve financování má dojít až od roku 2006. Jak vy vidíte tuto situaci?
Hlavní roli by neměly hrát ani kraje, ani ministerstvo. Jsem přesvědčen, že o platu učitelů by měl v daleko větší míře než dosud rozhodovat ředitel školy. Jsem přesvědčen, že názory odborářů a pana prvního náměstka pocházejícího z odborářského prostředí na omezení takzvané nadtarifní složky mezd jsou tím nejhorším, co může být učiněno. Je to jistá cesta k průměrnosti, další feminizaci učitelských sborů a jejich “stárnutí”. Následné negativní dopady jsou nasnadě.
Finanční zajištění vzdělávání ale nejsou jen mzdy učitelů. Úkolem státu je stanovit pravidla pro zajištění vzdělávání, nikoli se jako o jediném problému dohadovat s odbory o platech učitelů. Problémem podle mého soudu není ani tak, kudy budou peníze do škol putovat, ale k jakému a k jak přesně specifikovanému účelu budou poskytovány. A současně podle jakých kritérií a v jaké výši, jak nárokově a s jakou garancí stability bude dotace do škol zasílána. A v neposlední řadě jak volně a podle jakých pravidel bude moci s penězi nakládat ředitel školy. Vedle toho musí být zřejmé, že za poskytované peníze lze opravdu vzdělávání v požadovaném rozsahu, kvalitě a za předepsaných podmínek zajistit.
Financování školství je komplex problémů. Bohužel řešeny jsou vždy jen dílčí aspekty. Tu soukromé školy, tu školy církevní, potom platy učitelů, pak zase finanční injekce učňovskému školství… Zde není prostor popsat celý ten komplex podrobně. Řešení musí například vyhovovat i podpoře žáků handicapovaných, nesmí být ekonomickou příčinou zániku vesnických škol a musí plnit i řadu dalších funkcí. Je to ale jedna z nejdůležitějších oblastí, kterou by se vláda měla zabývat. Zabývá se jí však jen nedostatečně a nekoncepčně.
Na jaře bude na pořadu jednání sněmovny vládní návrh nového školského zákona – zákon o počátečním vzdělávání. Kdy očekáváte, že přijde na pořad “školského” výboru a kdy bude probíhat jednání ve sněmovně?
To bych také rád věděl. Je to asi hodně zvláštní, ale já jsem s dosavadním stavem přípravy zákona nebyl dosud oficiálně seznámen. Jen neoficiálně a s poznámkou, že se jedná o materiál jen pro ministerstvem vybrané oponenty, se mi dostala do rukou jakási varianta paragrafovaného textu. Pokud by to měla být finální podoba návrhu, potom nemohu jinak než konstatovat, že je formálně i věcně horší než návrh, který sněmovna zamítla.
V minulém roce se však po propadu první verze školského zákona objevily v tisku titulky: “Pravice nabídla pomoc při tvorbě školského zákona a ministr je pro”. Nyní to tak tedy není?
Nemyslím si sice, že je úkolem opozice spolupracovat, ale naše nabídka účastnit se jako oponenti předběžných jednání byla tehdy míněna vážně. Jistě by se tak v předstihu podařilo vyřešit alespoň klíčové rozpory. Zdá se, že ministerstvo opakovaně o jiné než vlastní názory nestojí. Obávám se, že nejen ke své škodě, ale i ke škodě věci samé.
Nový návrh je dost podobný předchozímu návrhu Eduarda Zemana, nemyslíte?
Celý ten text opravdu působí dojmem, že byl psán přes kopírák. Jen tu a tam se něco vypustilo. Například financování. Asi to nebylo důležité.
Z některých kritiků minulého školského zákona se nyní stali koaliční partneři. Myslíte si, že v dikci připravovaného zákona je možné vystopovat “jejich ruku” a názory, nebo je návrh zákona o počátečním vzdělávání dílem výhradně ČSSD?
V textu, který jsem měl možnost vidět, nebylo nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo zásady a hlavní funkce zákona, o kterých jsme například s nynějším vicepremiérem Marešem, tehdy opozičním poslancem, diskutovali a na kterých jsme se tehdy shodli.
Děkuj za rozhovor.
Antonín Mezera
0 comments:
Post a Comment