Počítač dnes trůní v mnoha rodinách s dětmi předškolního věku, tedy zhruba od tří do šesti let. Mnozí rodiče tak řeší společný problém: jakým způsobem a pomocí jakého softwaru své ratolesti k monitoru vhodně přitáhnout a poté zase odtáhnout? Sám mám doma tři zkušební jezdce řečeného věku, s nimiž jsem načerpal tyto zkušenosti.
Ne každé dítě se nechá posadit k počítači ve třech letech. Některé z nich prostě to, co se děje na obrazovce, ještě nezajímá a počítač je přitáhne až v následujících letech. Třeba v sedmi letech nebo později, ale možná také nikdy. Jistě tím příliš neztrácí, hlavně pokud “ušetřený” čas věnují kamarádům či sourozencům. Nicméně v tomto článku se budeme zabývat dětmi, které o kouzelnou bedýnku zájem jeví.
První je na řadě myš…
Moji zkušební jezdci měli přístup k počítačům ještě dříve, než začali chodit, ovšem bližší seznámení proběhlo někdy mezi jejich třetím a čtvrtým rokem. První kroky malých informatiků spočívaly v seznámení s myší a jejími tlačítky, konkrétně s uchopením a pohybem po stole/obrazovce, s klepnutím a poklepáním. K procvičování těchto základních činností existuje celá řada freewarových programů, například Facetoon , Tidy Up ; další si stáhnete třeba odsud z evaluačního webu EUN. (O některých jsem psal v dřívějších článcích .)
Hlavním úkolem tohoto počátečního období je koordinace práce oka s rukou a zdokonalování jemné motoriky. Ač i jmenované prográmky rozvíjejí více než je ovládnutí myši (např. udržení aktivní pozornosti), je tato činnost dominantní. Zde ovšem čeká i první úskalí: ruka čtyřletého dítěte je čtvrtinová k ruce dospělého, avšak velikost všech myší je prakticky stejná, tedy pro dospělé. Problém mohou částečně řešit různé trackbally, spacebally či tablety; nicméně se domnívám, že kvůli další práci s počítačem (a nejen tím domácím) by děti myš “zkrotit” měly.
Poté tvůrčí zábava…
Po samotném zkrocení myši se dětem otevírá celá řada nových možností, jak využít onu kouzelnou bedýnku. Motorické zvládnutí myši je v druhém období prostředkem k plnění složitějších úkolů, při nichž dítě zapojuje stále více mozkových činností. S úspěchem lze použít programy k malování, kde si dítě hraje s barvami a tvary, používá počítač tvůrčím způsobem a jako by mimochodem se seznamuje i s principy fungování běžných uživatelských aplikací. Tím nejobyčejnějším je bezesporu Malování, které je součástí každého OS Windows. Nicméně pro nejmenší se mi jako vhodnější jeví freewarový program Drawing for children , jenž obsahuje například hotové obrázky i různá jiná vylepšení určená právě těm, kteří ještě neumějí číst. Má totiž veškerou nabídku obrázkovou.
Pro zpestření pak lze použít různá zábavná cédéčka s jednoduchými hrami, písničkami či pohádkami. Dobrým příkladem mohou být programy Klubíčko firmy Silcom multimedia, Neználek ostravské firmy Zebra systems nebo česká lokalizace polského Jdeme do školy od Aidem media.
Až dojdeme i k učení…
Další fází dětské práce s počítačem je využití programů (převážně na CD-ROM), které jsou již orientovány na počáteční výuku čtení a počítání. U své nejstarší dcery jsem s úspěchem začínal s Dětským koutkem I Terasoftu, s jehož pomocí se pomalu naučila poznávat písmena, číslice a tvary tak, jak se teď učí v první třídě. Výhodou je samozřejmě způsob výuky, kdy lze na dítě jedním okem dohlížet, být koordinátorem jeho činností, a druhým se věnovat jiné práci. Stejným způsobem jsou použitelná i další cédéčka řady Dětský koutek, která se pokaždé zaměřují na jinou oblast výuky a výchovy. Podobně jsem využil CD-ROM Všeználek opavského Silcomu, na němž mne zaujalo, že programu v animacích ukazuje psaní toho kterého písmene (přestože mám k některým zápisům své výhrady).
Všeho s mírou
Nemyslím si, že by dítě předškolního věku mělo samo sedět u počítače. Navzdory tomu jsem velmi záhy své děti naučil správnému spouštění a vypínání počítače i konkrétních programů – přiznávám, že ne vždy se mi chtělo běžet do jejich pokoje. Jenže mé děti stejně zatím samy s počítačem dlouho nevydrží, ač si jsou schopny spustit jakýkoli program. Proto si také nedělám hlavu s tím, že by před monitorem seděly příliš dlouho. Když zkrátka naznám, že pro dnešek už počítače stačilo, odejdu z pokoje a vím, že do patnácti minut budou děti u mě, aniž by jim jakýkoli program chyběl.
Samozřejmě jsem zažil případy, kdy děti doslova visely na monitoru a ani rodič nebyl schopen si poradit. V takovýchto případech je dobré zamyslet se nad výběrem softwaru, který dítěti dáváme k dispozici. Je-li to akční “střílečka” či podobná nesmyslnost, která ale dítě pohltí, je problém s odtržením o to těžší. Programy pro své děti jsem podrobil pečlivému výběru, doma tento druh her nemáme, a snad i proto mám výchovnou úlohu u počítače lehčí. Každopádně, když už problém nastane, není důvod jej řešit jinými prostředky, než když dítě nechce přestat s jakoukoli jinou činností.
Otazník v titulku tohoto článku je věnován vám, vážení čtenáři. Uvítáme vaše zkušenosti a názory k tomuto nepříliš “propranému” tématu, ať už v diskusi, nebo v ucelenější podobě článku, který můžete zaslat na e-mail redakce.
Pavel Stopa
0 komentářů:
Okomentovat