Milan Balada, autor kritické části článku, je o tom přesvědčen. Jak Národní srovnávací zkoušky, tak přijímačky „na klíč“ od Scio jsou podle jeho názoru neobjektivní, pouze zjednodušují práci středním školám, zato však této společnosti přinášejí nemalé zisky. Ondřej Šteffl, ředitel Scio, snáší argumenty na obranu svých testů.
BALADA: Testový systém Scio by měl být ministerstvem zakázán
Národní srovnávací zkoušky (NSZ) Scio, které tato společnost každoročně praktikuje, mají být jakýmisi přijímačkami na střední školy „nanečisto”. Scio se pak snaží, aby se zkoušky založené na stejném principu běžně užívaly i při samotných přijímacích řízeních – a testy Scio už skutečně používá mnoho středních škol. Některé školy prý dokonce namísto přijímacích zkoušek složených u nich uznávají úspěšné absolvování NSZ. Proto je nezbytné včas se zamyslet nad objektivitou takovéhoto způsobu ověřování znalostí.
NSZ jsou koncipovány výhradně jako testové: k jednotlivým otázkám (z českého jazyka, matematiky a všeobecných studijních předpokladů) je uvedeno několik možných výsledků, z nichž jeden je ten správný. A právě ten má zkoušený, na základě svých vlastních vědomostí a znalostí, resp. provedeného výpočtu, označit.
Při zamyšlení se nad „testovým” způsobem zkoušení, tak jak jej provozuje Scio ve svých NSZ, člověka v první řadě napadne, že při troše štěstí se zkoušený může do správné odpovědi na danou otázku zcela náhodně „trefit”. Autor testu sice toto riziko „ošetřil”, avšak velmi nevhodně.
Při hodnocení výsledku sčítá všechny správné odpovědi a oceňuje je jedním kladným bodem za každou z nich. Každou nesprávnou odpověď pak od tohoto součtu odečítá (také jedna otázka za jeden bod). Otázky nezodpovězené pak ponechává zcela bez povšimnutí. A právě tento postup, který má zdánlivě přispět k objektivitě zkoušek, naopak výrazně zvyšuje jejich neobjektivnost. Zvláště když Scio doporučuje zkoušeným, aby ponechali raději otázku nezodpovězenou, nejsou-li si stoprocentně jisti, že dospěli ke správnému výsledku. Jinak že se vystavují nebezpečí, že by se případnými nesprávnými odpověďmi připravili o body získané za odpovědi správné.
V praxi takovýto způsob zkoušení znamená zjevnou neobjektivitu. A to jak v případe, že se žák do správné odpovědi pouze „trefí”, tak i v případě, že vinou stresu nebo časové tísně pouze přehlédne, zamění číslice či písmena apod., přestože při výpočtu postupoval správně. Jeho poctivá snaha a úsilí uspět jsou tím paradoxně znehodnoceny, a namísto aby byly ohodnoceny kladně, připraví jej o body.
Při shrnutí všech „pro” a „proti” vychází jednoznačný závěr: testový systém Scio by měl být z přijímacích řízení na státní střední školy vyloučen a nejlépe i zakázán vyhláškou ministerstva školství. Vždyť jemu by měla ležet objektivita přijímacích řízení na srdci stejně jako školám. Není ku prospěchu zkoušeným, pouze zjednodušuje práci školám a přináší nemalé zisky společnosti Scio. Snad pouze testové soubory ověřující všeobecné studijní předpoklady mohou zůstat zachovány, neboť ty jediné se zdají být pro přijímací řízení přínosem.
Za zcela objektivní lze naopak pokládat jen ony známé, klasické formy přijímacích zkoušek, při nichž má hodnotící pedagog jednoznačný a objektivní přehled o tom, zda žák při jednotlivých řešeních postupoval naprosto chybně, anebo zda v časové tísni či vystresován atmosférou nestihl jinak dobře řešený příklad dokončit. Případně jestli se jen nedopustil číselné „přesmyčky”, záměny podobně psaných číslic, či posunu desetinné čárky ve výsledku, když v celém příkladu byla užívána správně. „Testový” způsob zkoušení takovouto možnost postrádá, a zvláště odečítání bodů za špatně zodpovězené otázky je vůbec to nejhloupější, co v něm může být.
Proto by střední školy rozhodně neměly naletět na vábničku společnosti Scio a měly by se držet starých osvědčených metod – byť pracnějších. Rodiče by pak všemi dostupnými prostředky měli usilovat o totéž. Je to v zájmu jejich dětí, které přece mají právo, aby jejich znalosti byly prověřeny spravedlivě – nikoli v nejisté loterii.
ŠTEFFL: Zajistíme objektivnější výběr budoucích studentů
Přijímací zkoušky, stejně jako Národní srovnávací zkoušky, mají zvláštní charakter v tom, že důraz je kladen na regulérnost, objektivitu a přesnost. Hlavním cílem je změřit současný stav schopností, vědomostí žáka. Na rozdíl od školního hodnocení, kde často – zcela správně – převažují zřetele k dalšímu rozvoji žáka, a to třeba i na úkor objektivity. V hodnocení přihlížíme k „poctivé snaze a úsilí uspět“, k poslednímu vývoji, subjektivním podmínkám a předpokladům apod.
Klasické formy přijímacích zkoušek vůbec nezaručují větší „objektivitu“. Naopak. Do vyhodnocení klasických forem vstupuje subjekt hodnotitele, a ten je přirozeně omylný. Zahraniční studie jednoznačně ukazují (z oboru Educational Measurement existuje na Googlu 23 900 odkazů), že i při profesionálně vypracovaných kritériích vyhodnocení a vyškolených hodnotitelích (což je na SŠ řídké) se dva různí liší v 10 až 80 % případů, a současně i to, že hodnotitelé téměř vždy přeceňují svoji „neomylnost“. Testy Scio vyhodnocuje počítač.
Vlastní experiment: Nechte 50 přijímacích zkoušek z matematiky nezávisle opravit a ohodnotit dva učitele (tak se to ostatně někde dělá a mělo by se dělat všude). Zkuste totéž s maturitními písemkami z češtiny ;-).
Stejně je to i s „objektivitou“ ve smyslu spolehlivosti. Porovnáme-li dvě zkoušky z matematiky, první jako test s 20 otázkami s výběrem odpovědi a druhou s pěti běžnými příklady, bude chyba měření (vliv náhody na výsledek) druhé zkoušky dvou až trojnásobná. Je jasné, že když se žákovi z náhodných příčin (stres, numerická chyba, rozptýlení) nepovede jeden příklad z dvaceti, má to na celkový výsledek menší vliv, než když se mu nepovede jeden z pěti. Z hlediska učitele je sice velký rozdíl mezi numerickou chybou a chybou v postupu, ale v hlavě žáka obojí často vzniká ze stejných náhodných příčin – např. když žák vynásobí jen jednu stranu rovnice…
Vlastní experiment: Zadejte dvě rovnocenné klasické písemné práce týmž žákům ve dvou následujících dnech – vyhodnoťte, spočtěte korelaci obou výsledků (získané číslo je v podstatě reliabilita zkoušky). Udělejte totéž s testy Scio – všem, kteří se rozhodnou provést tento experiment, pošleme sady testů zdarma a případně i pomůžeme s vyhodnocením.
V našich testech odečítáme za nesprávnou odpověď tolik (nikoliv paušálně 1 bod), aby náhodné vyplnění testu (statisticky) vedlo k celkovému skóre nula. Když neodečítáte nic, znevýhodňujete „ustrašence“, kteří se bojí chyby. Když odečítáte příliš, znevýhodňujete „střelce“. Zatím jsme nenarazili na školu, která by dávala při výběru žáků přednost např. „střelcům“, proto užíváme postup, který vliv tohoto faktoru eliminuje. Dodávám, že jde pouze o jeden z řady tzv. nežádoucích faktorů obtížnosti. Při vývoji testů jich sledujeme víc, např. vliv pohlaví (v našich testech jsou výsledky dívek i chlapců zhruba stejné), srozumitelnost textu nezávislou na sociálním prostředí žáka, stres z obtížné úlohy apod.
V letošním roce využije přijímací zkoušky Scio mimo dalších středních škol čtvrtina všech gymnázií. Vede je k tomu celá řada důvodů (viz toto shrnutí). Ředitelé těchto škol nahlížejí, že organizace, která se určitým oborem (řemeslem) zabývá systematicky, jim zajistí profesionálně připravené zkoušky, a tím i kvalitnější a objektivnější výběr jejich budoucích studentů.
Jistě však některé školy mají i důvody proti: pevně doufám, že „nemalé zisky Scio“ k nim nepatří. Pokud by se na ně ředitel ohlížel, znamenalo by to nejspíše, že jeho osobní preference mají přednost před zájmy školy. Abych však i takové uklidnil – přijímací zkoušky Scio pro střední školy jsou výrazně prodělečnou akcí (škola zaplatí v průměru kolem 4 000 Kč). Děláme je hlavně proto, že současná podoba přijímacích zkoušek na některých školách (výrazně u přijímaček na VŠ) nezaručuje optimální výběr studentů. A to ke škodě uchazečů, rodičů, celé země i samotných škol. A mnohdy také svým obsahem (např. důraz na výjimky a okrajovou látku) ovlivňují velice negativně podobu výuky na předcházejícím stupni školy. To by však již byl námět na další debatu – o validitě.
Každému čtenáři, který má o problematiku hlubší zájem, doporučuji tuto stránku o tvorbě testů a z ní vycházející odkazy.
Ondřej Šteffl
0 komentářů:
Okomentovat