V našem seriálu jsme se soustředili hlavně na tvořivé metody, které mohou oživit tradiční výuku českého jazyka a literatury. Cílem tvůrčího psaní, jak se ustavilo ve 20. letech 20. století v USA, je ale něco jiného. Jde o relativně samostatný předmět zaměřený na rozvoj individuálního stylu každého studenta a na odbourání vnitřních blokád, které brání rozvoji jeho fantazie.
Za tímto účelem používá řadu cvičných technik, ať už původních, nebo inspirovaných dějinami literatury. Jde o to najít zdroje své inspirace, nenechat se svést z cesty stereotypními postupy, rozvinout svůj literární talent, naučit se vcítit do druhého atd.
Surrealisté například používali metodu automatického psaní, aby zachytili psychický automatismus a čistý proud nevědomí. Takto popsal tuto techniku A. Breton ve svém textu Tajemství surrealistického magického umění:
Když jste se usadili na místě co možná nejpříznivějším pro koncentraci svého ducha na sebe sama, dejte si přinést věci na psaní. Hleďte se dostat, jak jen dokážete, do co nejpasivnějšího nebo nejreceptivnějšího stavu. Nechte stranou jakoukoli představu o své genialitě, o svých talentech i o talentech všech ostatních. Pište rychle bez předem zvoleného tématu, natolik rychle, abyste nic nepodržovali v paměti a abyste nebyli v pokušení číst po sobě, co píšete. První věta přijde zcela sama, natolik je pravda, že v každé vteřině existuje nějaká věta cizí našemu vědomému myšlení, která si jen žádá, aby se jí dostalo vnějšího vyjádření. Je dost nesnadné vyslovit se k případu věty následující; ta se bezpochyby podílí zároveň na naší vědomé aktivitě i na oné aktivitě druhé, připustíme-li, že sám fakt napsání první věty s sebou nese určité minimum percepce. Na tom vám musí ostatně málo záležet; právě v tom spočívá z největší části zajímavost surrealistické hry. Interpunkce je v každém případě v protikladu k absolutní plynulosti onoho proudu, na který se soustřeďujeme, i když se zdá být nicméně právě tak nutná, jako rozmístění uzlových bodů na chvějící se struně. Pokračujte tak dlouho, jak se vám bude chtít. Spoléhejte na nevyčerpatelnost onoho tichého hlasu. Jestliže je tu riziko, že zmlkne, jakmile jste se jen dopustili nějaké chyby - chyby, která spočívá, dá se říci, v nepozornosti -, bez váhání nějakou příliš jasnou řádku přerušte. Za slovem, jehož původ vám připadá podezřelý, napište jakékoli písmeno, například písmeno I, vždycky písmeno I, a nechte znovu uplatnit náhodnost tak, že toto písmeno zvolíte za iniciálu slova následujícího.
Automatické psaní využívali nejen surrealisté, ale také spisovatelé pozdější, např. Bohumil Hrabal. Uveďme si pro ilustraci jednu typickou báseň, jejímž autorem je francouzský surrealista Benjamin Péret.
BENJAMIN PÉRET: PŮJDU CHCEŠ-LI
Byl velký dům
Nad nímž plaval ohnivý potápěč
Byl velký dům
Opásaný kapucemi a zlatými helmami
Byl velký dům
Plný skla a krve
Byl velký dům
Stojící uprostřed močálů
Byl velký dům
Jehož majitel byl slaměný
Jehož majitel byl buk
Jehož majitel byl dopis
Jehož majitel byl chlup
Jehož majitel byl zub
Jehož majitel byl zatáčka
Jehož majitel byl upír
Jehož majitel byl zuřivá kráva
Jehož majitel byl kopanec
Jehož majitel byl tornádo
Jehož majitel byl kymácivá loďka
Jehož majitel byl karmaňola
Jehož majitel byl náhlé úmrtí
Řekněte řekněte mi kde je ten velký dům
Avantgardní techniky jsou vůbec velmi vhodné a lze je velmi efektně napodobovat. Dadaisté využívali náhodu tak, že vytahovali z pytlíku rozstříhané noviny a z ústřižků skládali básně. Ruský futurista Chlebnikov vymýšlel nová zvukomalebná slova (zaumnyj jazyk). Stoupenci experimentální poezie pracovali s písmeny jako s výtvarnými prvky a s hláskami jako s expresivními zvuky. Nedá mi to neuvést v této souvislosti jednu z básní, která vznikla na mé hodině literatury:
Petra Kuklová: Vločkovánice
Vločka letěla
za ní druhá
stejně vločkovatá
jako ta prvá
Další vločky
se za nimi vločkovaly
a na další nečekaly
Celý den se vločkovalo
jedna vločka za druhou
svločkovávala se k zemi
Už bylo všude zavločkováno
ale vločkovalo se dál
Jedna vločka se navločkovala
na druhou a na ně další
Do večera navločkovalo
hodně vloček až bylo
Všechno zavločkováno
To byla ale vločkovánice!
Rozvíjet kreativitu můžeme také pomocí nejrůznějších her. Již zmínění surrealisté vymysleli dnes už tradiční kolektivní hru "vybraná mrtvola", která spočívá v tom, že první účastník napíše na proužek papíru podstatné jméno, přeloží ho, aby ostatní dané slovo neviděli, a pošle jej dál. Další napíše přídavné jméno, následující hráč sloveso atd. Surrealisté opravdu byli a jsou pěkní hračičkové, o čemž se můžete přesvědčit v jejich časopise Analogon, který stále vychází…
O poznání náročnější může být hra inspirovaná poetistickou básní Konstantina Biebla Akord:
Spí myrty s mírnými lístky i mírnými stíny
spala stará zahrada jas jasan v snách
rybíz vybízí sny Filipíny
a tráva vstávala zrána na hradbách
Možná jste si všimli, že autor používá v daném verši pouze jednu samohlásku, čímž se velmi zužuje výběr použitelných slov. Jinou variantou této hry může být požadavek, aby všechna slova v textu začínala stejným písmenem. Opět nabízím výsledné práce svých studentů:
Bedřich Březina: Pět P
Příšerná příšera přiznala pubertální příznaky,
pokaždé předvedla přítomným pokleslé přízraky.
Páni přítomní pro pana psychologa poslali,
potrefeného pubescenta provazy pořádně přivázali.
Potvora puberťák provazy pečlivě přehryzal,
pět pater přelezl, přes panelák pryč pospíchal.
Pak přes plesnivý plivanec proklouzl,
provolal: "Prašivý panelák, pablbský pajzl!"
Podivně prkennou postavu přespříliš předklonil,
prázdnou palicí pevný pórobeton prorazil.
Pozdě přiběhl pan psycholog Pavel Perezvon,
puberťák pryč. Pouze propadliště - proražený pórobeton.
Kateřina Damborská: Rajská balada
Tam v dálavách mladá dáma vstává
a ač Adam jabka žádá,
čaj na tác dává.
Vrána kráká, žába kváká,
až had kamarád jabka dává,
ach ta jabka, jabka sladká!
A pak Pán zahrad na Adama lál,
kam ta zralá jabka dal,
Adam však lhal a lhal
a tak Pán Adama vzal
a řka: "Dál kraď a klam,
avšak ráj máš zakázán,"
Adama s jabkama hnal.
Brána klapla a tma padla
a tak zašla rajská cháska,
Adam, had a ta kráska.
Další zajímavou technikou je clustering G. L. Ricové, který lze popsat následovně: V první, dvouminutové fázi pisatelé zaznamenávají obrazné asociace kolem klíčového slova. Jakmile některá asociace či jejich trs přivedou autora k intuitivnímu poznání konkrétního tématu budoucího textu, začne autor své téma zpracovávat v miniaturu, v níž použije, rozvine a upraví slovní materiál z první fáze; píše asi deset minut. Vidíte, že jde o metodu velmi podobnou automatickému psaní, ale na rozdíl od něj je vrstvení asociací částečně řízené vědomím a v různých fázích se uplatňují při tvorbě textu střídavě obě mozkové hemisféry.
Mezi technikami tvůrčího psaní najdeme také obdobu brainstormingu, tzv. brainwriting. První metoda se do češtiny překládá jako "tržiště nápadů" a jde o kolektivní hru uvolňující fantazii. (Učitel se například zeptá, k čemu se dá použít cihla, a studenti odpovídají, co je první napadne: k postavení garáže; k nakreslení panáka na chodník; k důkazu, že vlny se šíří rovnoměrně v kruzích, pokud ji hodíme do vody; k vraždě; k prezentaci karatisty; k cihlované…) Druhá metoda se od první liší pouze tím, že žáci své bláznivé nápady píší na papír.
Technik využívaných při hodinách tvůrčího psaní je opravdu hodně a určitě byste dokázali vymyslet i další, nechte se třeba inspirovat různými uměleckými směry nebo použijte metodu brainwritingu… A toto je váš dnešní úkol: Jak se dá vychovat spisovatel? Pokud vás nic nenapadá, doporučím vám ještě jednu osvědčenou metodu - F. Schiller prý používal jako zdroj inspirace shnilá jablka, která si schovával do zásuvky psacího stolu!
Radek Sárközi
0 comments:
Post a Comment