Stručná reakce na článek 150 dní s Indošem není možná, proto píšu tento text, ve kterém svůj postoj vysvětlím podrobněji. Obhajoba projektu, napsaná v duchu „máme to doma, tak to zkusíme využít“, totiž svědčí o dobrých úmyslech autora, zároveň však silně inspiruje další šikovné hochy k podobně „úspěšným“ akcím.
Co máme u nás doma (a za kolik)
Na gymnázium jsem přišel v roce 1992 a učebna s šesti 286 zapojená do minisítě mne úplně nenadchla. Od roku 1993 jsem začal zatím nekončící kolotoč:
- Přesvědčit vedení školy, že polovina peněz na pomůcky a všechny peníze vydělané ve VHČ půjdou na počítače, nedalo díky zájmu pana ředitele o výpočetní techniku příliš práce.
- Získání sponzorů ve městě a v jeho okolí již tak jednoduché nebylo, někdy bylo jednání s nimi i pěkně nepříjemné. Také na radnici nebyla situace jednoznačná, vůle přispět zde byla, ale peníze „nazbyt“ ne.
Tento koloběh, kdy na současné vybavení (6 žáků na počítač, pevná satelitní linka 512 Kbit/s do internetu, síť po celé škole) zhruba jednou polovinou přispívá škola svými zdroji (hlavně díky školením, kurzům a pronájmům) a druhou polovinu tvoří zdroje od sponzorů a od města, se léta opakuje. V posledních letech jsme oslovili rodiče, kteří nyní dobrovolně platí 60 % nákladů na připojení k internetu a přispívají na spotřební materiál do tiskáren. Propočtené náklady na provoz počítačů za rok jsou pod 10 000 Kč/kus.
Možná tušíte, že při těchto zdrojích nemáme zrovna nejnovější vybavení. Moderní udržujeme server, protože stabilní rychlý server (byť neznačkový) s dostatečnou diskovou kapacitou je nutný základ. Stanice zdaleka tak zářné nejsou, učebna je plná Celeronů 333A s 128 MB paměti a 17 palcovými monitory (zhusta z bazaru), kabinety a sborovna pak mají Pentia 166 MMX, 64 MB paměti a 15 palcové monitory – na přípravy, poštu a web stačí. Občas nějaký monitor zbledne, jiný zase ztmavne, naposledy jeden regulérně shořel za dýmového efektu, staré disky vykazují chybné sektory. Mnozí z vás to znáte…
Srovnejte
Do toho přišel projekt SIPVZ. Velké sliby, velké plány. Doufal jsem, že alespoň pár let budou na počítače normální peníze. A výsledek? Generální dodavatel vybílil za spolupráce ministra školství rozpočet na infrastrukturu, části škol „pronajal“ počítače v ceně kus za 50 000 korun na rok, druhá část škol pak nedostala nic.
Článek smířlivě ukazující, že indiánské počítače fungují, mne za této situace překvapil. Za 1,5 mil. Kč na tři roky (jiné zdroje udávají 1,8 mil. Kč) by bylo divné, aby 10 počítačů tři roky nefungovalo! Žádám autora článku, ať si do indiánské učebny pozve zástupce místní počítačové firmy a nechá si ji ocenit. Podle mých propočtů (dodávám a spravuji počítače také dvěma středním firmám) není cena vybavení, včetně rozvodů, serveru, aktivních prvků a tiskárny, ani 500 tisíc, spíše okolo 350–400 tisíc včetně software. (Nedal snad Bill OS zdarma? Zajímavé, že jen polovině škol.) K tomu pomalá pevná linka… Odvážím se tvrdit, že stejná technika a služby by u místního dodavatele stály méně než polovinu částky, kterou účtuje generální dodavatel státu. (Ale školy to mají přece „zadarmo“?) A navíc byrokratické potíže s využitím učebny, to, že o 20 metrů dále v ředitelně stahují poštu přes modem, je docela k smíchu – nebo k pláči.
Copak nevidíte, že za stejné peníze jste mohli mít 15 počítačů v učebně, k tomu 100 tisíc ročně navýšení svého platu na jejich správu a dalších 100 tisíc ročně na své vzdělávání a služby externích odborníků na zásahy, které sami nezvládnete? Nebo oceňujete, že na Ostravsku klesla mírně nezaměstnanost, firma AutoCont zvýšila meziročně svůj obrat o 49 % (zisk raději neuvedla) a tržní hodnota Českého Telecomu stoupla?
Myslím, že v této situaci, kdy různí Zemanové, jako již mnohokrát v historii, opět obrali obyčejné lidi, není čas na podkuřování dýmkou míru, ale na vykopání válečné sekery.
Pavel Roubal
0 comments:
Post a Comment