Kariérní řád – sousloví dnes ve školství hojně skloňované. Málokdo se však ptá třetím pádem, tedy KOMU a ČEMU má sloužit. Část pedagogické obce s ním spojuje řadu očekávání. Jsou však reálná? Nejde čirou náhodou pouze o fetiš, kterým nás politici ohlupují, nebo o prázdný termín v duchu orwellovské novomluvy?
Trochu mi napovědělo, když jsem se při psaní chtěl inspirovat webovými stránkami MŠMT. Na můj zvídavý dotaz „kariérní řád“ jsem od vyhledávače opakovaně dostával následující odpověď „Výsledek vašeho dotazu: počet záznamů: 0“. Pouze se zoufalým pokusem „řád“ jsem slavil úspěch. Získal jsem odkaz na organizační řád MŠMT a na varování před změnou účtu při zúčtování se státním rozpočtem.
Jaká panují očekávání?
Zkusme si proto krátce zrekapitulovat, jaká obecná očekávání a jaké přísliby jsou s kariérním řádem spojovány. Zvýší se platy učitelů? Zvýší se motivace učitelů profesionálně se rozvíjet, a díky tomu se zvýší kvalita vzdělávání? Zvýší se prestiž učitelů a atraktivita učitelského povolání zejména pro mladou generaci? Posílí se vazba mezi kvalitou práce učitele a jeho platovým oceněním? A hlavně – zvýší se kvalita a relevance vzdělání našich dětí? A nyní k jednotlivým bodům podrobněji.
Zvýšení učitelských platů?
Málokdo zpochybní skutečnost, že na často problematické úrovni našich učitelů má jejich platové ocenění významný podíl. Z čistě logického pohledu však kariérní řád nemá s úrovní odměňování co dělat. Pokud vůbec, pak může jít toliko o pomocný nástroj při rozdělování balíku mzdových prostředků. Nic víc. Výše platů závisí na objemu mzdového rozpočtu (libo jaké úrovně) a na počtu učitelů. V tomto smyslu je debata o kariérním řádu stejná jako diskuse o 16 platových třídách.
Zvýšení motivace učitelů k vyšší kvalitě a odbornému růstu?
Na první pohled může heslo „kariérní řád“ souvislost vzbuzovat. Podíváme-li se blíže, seznáme nesmyslnost podobných úvah. Předně je poněkud zkratkovité spojovat vzdělávání učitelů s jejich kvalitou. Znám desítky případů trvale a usilovně se vzdělávajících lidí, jejichž přístup k práci a jejich výsledky však téměř vylučují spojení s adjektivem kvalitní. Pokud však pomineme tuto volnou vazbu, je samotná motivace učitelů, více než cokoli jiného, derivátem prostředí konkrétního školního mikrosvěta.
Zjednodušeně řečeno, jaký je ředitel školy, taková je škola a takoví jsou i učitelé. Dobrý ředitel nepotřebuje k motivování svých podřízených berličky podobného typu. Dobrý ředitel umí ocenit dobrého a potřebného učitele. A dobrý ředitel umí ohodnotit kvalitu a potřebnost práce učitele bez toho, že mu ten či onen občas přinese nějaký certifikát.
Zvýšení prestiže učitelů a atraktivity učitelského povolání?
Blouzniví zastánci kariérního řádu často hledí obdivně k prestižním povoláním, vyžadujícím zpravidla tvrdě formalizovaný kariérní postup, ať už jde o lékaře, piloty a další špičkové odborné profese. Bohužel přitom zapomínají na to, že prestiž těchto profesí a tvrdé vstupní i průběžné kvalifikační podmínky pro výkon těchto povolání nejsou příčinou, ale důsledkem charakteru těchto povolání a koneckonců i jejich veřejné prezentace. Tvrdost kvalifikačních předpokladů se zpravidla odvíjí od závažnosti, adresnosti a objektivní měřitelnosti škod, které může pracovník svým nekvalifikovaným výkonem práce či profesním selháním způsobit.
Učitelské povolání mezi takováto nepatří a nikdy patřit nebude. Nekvalitní učitel sice může způsobit velmi závažnou adresnou škodu např. na osobnosti dítěte (což se zhusta děje), tato škoda však není objektivně měřitelná a podíl učitele je obtížně průkazný. Spojovat tedy kariérní řád s představou prestiže učitelského povolání je bohapustá pitomost, podobně jako s jeho zavedením spojovat představu zástupů mladých, ambiciózních, vysoce motivovaných a kvalifikovaných mladých učitelů beznadějně tlukoucích na dveře ředitelen vesnických základních škol.
Vazba mezi kvalitou práce a platovým oceněním učitele?
Částečně jsem se tohoto tématu již dotkl. Je však dobré dodat, že v normálních podmínkách je plat každého z nás odvozen od řady faktorů a kvalita práce je pouze jedním z nich. Klíčovým bývá potřebnost profese či aprobace a míra, s jakou je saturována pracovním trhem. Zapomeneme-li na platové tabulky, o jejichž nesmyslnosti jsem zcela zásadně přesvědčen, zaplatí mnohý ředitel i méně kvalitního učitele úzkoprofilové aprobace daleko lépe, než špičkového učitele běžně dostupné aprobace. Otázka kvality proto přichází zpravidla až v druhém sledu. Situace navíc bývá škola od školy jiná. Pokus o jednotné definování parametrů kvalitního učitele, nota bene cestou formálních kritérií pouze jedné z mnoha rovin „kvality učitele“, je čirý nesmysl.
Navíc jsme Češi v Čechách, kde jakýkoli formální parametr, mající vliv na peníze, bývá navzdory idealisticky bohulibým záměrům tvůrce i sofistikovaným a drahým administrativním překážkám účinně a efektivně obejit. Výsledek? Vítězství formalismu.
Takže k čemu je vlastně kariérní řád?
Zkusme tedy sledovat motivy těch, kteří horují pro jeho zavedení. Zkusme poodhrnout oponku virtuálních argumentů ve snaze posvítit si na ty skutečné. Kdo je vlastně hlavním protagonistou tohoto veskrze nesmyslného nápadu? Odpověď nebude složitá.
Kariérní řád – další odborářská zbraň proti autonomní škole
Vlajku kariérního řádu přirozeně nesou odbory. Jak jsem již v jednom ze svých předchozích článků zmínil, klíčovým nepřítelem odborů a jejich předáků je autonomní ředitel. Ředitel školy, který z pozice své funkce a své odpovědnosti využívá odpovídající porci pravomocí, včetně těch, kterými rozhoduje o výši platu každého svého zaměstnance. Odborářské vůdce proto z logiky věci straší každé procento tzv. nenárokových platových složek, neboť jejich prostřednictvím je schopen ředitel svoji pravomoc prosazovat.
Uplynulá léta byla ve znamení mimořádného omezení tohoto prostoru. Negativní důsledky této politiky jsou patrné na každém kroku. Další útok proti nenárokovým složkám platu proto vyžaduje silnější argumentační podporu. Je třeba jej politicky pozitivně zdůvodnit, je třeba vynést na světlo boží nový argument. A tím je kariérní řád s dovětkem, že jde o systémový nástroj ke zvýšení kvality našich učitelů. Jakkoli jde o pitomost, stokrát opakovaná již našla své zastánce.
Kariérní řád – byrokratův bič na ředitele a další úřednická místa
Hlavním spojencem odborů je byrokracie. Má stejné zájmy jako odbory a navíc kariérní řád, jako ostatně každý regulativ, s sebou přinese potřebu úřednické práce. Přibudou výkazy, posílí administrativa, bude třeba kontrolovat dodržování pravidel. Moc úředníka opět o něco posílí. Na ředitele, kteří vyčnívají z řady, má byrokrat další bič. Pro mnoho dnes již obtížně obhajitelných úřednických míst přibudou argumenty, proč mají existovat. Hodně bych se divil, kdyby se v „důsledku“ zavedení kariérního řádu nezvýšil počet úředníků na ministerstvu, jeho pedagogických centrech, krajských, městských a obecních úřadech. A nezapomeňme na Českou školní inspekci. I pro ni zbude práce habaděj.
Kariérní řád – nástroj sociálního smíru a boje o měšec státního rozpočtu
Hlavním, kdo nese s tímto nápadem kůži na trh, je politik. V tomto případě politik sociálnědemokratický. Podobně jako v desítkách jiných případů je pro něj výhodné vyjít vstříc zájmům odborů. Jde přece o sociální smír. Volně přeloženo to znamená, nač si přidělávat problémy a ohrožovat svoji politickou kariéru, když se z velké části opírá o politickou, tudíž virtuální moc odborových bossů.
Možná, že paní ministryně hodlá kariérní řád vytáhnout jako silný argument v boji o další mzdové prostředky. Možná bude v této taktice i úspěšná. Rozhodně však nezíská tolik prostředků, kterými by byla schopna vyřešit řadu významnějších problémů českého školství. Už jenom kvůli tomu, že školství je za současných pravidel černou dírou na peníze.
„Paní kolegyně, přidat vám nemůžu…
… jednak nemám z čeho, jednak … to víte, ty předpisy. Musíte se více vzdělávat“.
Paní ministryně má ve svém svatém tažení vstříc kariérnímu řádu ještě dalšího, byť mimořádně paradoxního spojence. Alibistické ředitele škol, nemající motiv, a tím ani potřebu si přidělávat problémy s učitelskými platy a vášněmi, které s sebou přinášejí jakýkoli úkrok od platové nivelizace. Pro takového ředitele je přece snazší, když nespokojence může odkázat na „ty nahoře“. On se přece musí řídit kariérním řádem a na všechna svá „rozhodnutí“ musí mít papír, aby ho nemohl úředním bičem někdo přetáhnout.
S mírnou poťouchlostí se tedy ptám: co říká zavedení kariérního řádu střešní představitelka školských zaměstnavatelů – Unie školských asociací CZESHA?
Návrat do budoucna
Zkrátka a dobře, kariérní řád je to, na co jsme dlouho čekali. Že to moc nepodporuje aktivní přístup na školách? Že to otráví aktivní? Že to dále zbyrokratizuje atmosféru školy? Vždyť také od nás ve skutečnosti nikdo žádnou změnu nechce. Všude okolo sice padají velká slova, ale ve skutečnosti se není čeho obávat. A tak vzhůru k jednotné konzervativní poctivé české škole. Pro inspiraci nemusíme chodit daleko do historie, patnáct let postačí.
Mimochodem, víte, kdy byla založena jihoapalačská průmyslová zóna? (Viz učebnice zeměpisu pro 7. ročník základní školy.)
Článek referující o stavu příprav kariérního řádu na MŠMT přineseme v následujících dnech.
Karel Hepner
0 komentářů:
Okomentovat