Čím více školy s inovací svých vzdělávacích postupů váhají, tím více jsou ze strany ministerstva, ale i rodičů k zavádění nových prvků do výuky nedobrovolně tlačeny. A protože nízká porodnost brzy urychlí rušení části škol, vyčkávání opravdu není na místě. Co jim však většinou chybí, je základní seriózní informace, kudy vede správná cesta.
Existuje množství vzdělávacích metod a programů, tj. způsobů, jakými se má žák naučit vědomostem, dovednostem a dobrým návykům. Všechny tyto metody nebo programy, shrnující vždy několik metod do jednoho vzdělávacího systému, nám předkládají teoretická řešení transformace našeho základního vzdělávání.
Ať už se školy rozhodnou pro jakýkoliv vzdělávací směr, program nebo metodu, měly by vědět, jak je správně používat ve své celoroční školní praxi. Metody vytržené z kontextu, živelně a nepromyšleně používané, mohou napáchat mnoho škody, byť dětem jejich pobyt ve škole zpočátku zpříjemní a rodičům se pro své psychologické zdůvodnění a líbivost mohou zdát vynikající. Neuvědomí si však, že jsou např. vzhledem k vyspělosti dětí zcela nevhodně zařazeny, neodpovídají vybavení školy nebo je jejich správné zvládnutí příliš časově náročné a klade na učitele nároky, které není schopen nebo ochoten podstupovat. Vědecky potvrzený nárůst pseudodyslexie je toho důkazem.
Hledání vhodného vzdělávacího programu širokou pedagogickou veřejností bude zřejmě trvat tak dlouho, dokud přímo ve školní praxi nevykrystalizuje vzdělávací program plně odpovídající reálným potřebám našich škol, vycházející z co největšího množství všech dostupných informací.
Volba učební metody
Kvalitní školní vzdělávací program musí mít tři základní kameny, kterými jsou vhodné metodické materiály, dobří učitelé a správně zvolená metoda.
Začněme od konce, a to volbou metody. „Máme čtení učit metodou syntetickou nebo analytickou (např. globální)? Máme v mluvnici postupovat induktivně, či deduktivně? Máme poznatky žáků sami přednést, nebo je máme ponechat, aby „ztráceli čas“ vlastním hledáním a objevováním?
Správnou a jednotnou odpověď na tyto otázky, takto formulované, nám nemůže dát nikdo. Vhodnost metody totiž není určovaná pouze jedním zřetelem. Cílem metody je něčemu naučit. Zaleží však také na tom, jak se k cíli dojde. Metodu, která vede rychle k úspěchu, ale která ohrožuje zdravý vývoj dítěte po stránce psychické, jistě zavrhneme. Raději použijeme metodu, která je sice zdlouhavější, ale přitom rozvíjí duševní síly žáka.
Kromě toho závisí volba metody na mnoha dalších předpokladech. Téže látce se budou učit jinak žáci desetiletí a jinak žáci čtrnáctiletí, jinak žáci schopní a jinak žáci méně nadaní. U žáků, kteří nikdy nepracovali individuálně a samostatně, nepořídíme s metodami individuálního vyučování zpočátku téměř nic. Poučku o násobení desetinných čísel mohou žáci odvozovat sami. Pro větu Pythagorovu však bude výhodnější učitelův výklad. Pokud máme dostatek času, založíme svůj indukční přístup na rozsáhlém materiálu žákovské zkušenosti. Pokud spěcháme, můžeme indukci zkrátit nebo dokonce použít dedukci (samozřejmě pokud jsou pro to předpoklady dané znalostí příslušného oboru z minulé výuky).
Školy, které používají vhodné učebnice, mohou používat více metod kladoucích váhu na samostatnou práci žáků. Školy, které ze setrvačnosti používají učebnice zastaralé a k tomu ještě dražší než učebnice moderní, mohou samostatné činnosti žáků při výuce využívat pouze omezeně a za předpokladu, že si pořídí vhodné didaktické pomůcky. Jinak může metodu použít učitel, který si dokáže zajistit a používá dostatek odborné literatury pro předmět, učebnice a pracovní sešity plné tvořivosti, příslušné metodiky, slovníky, obrazy, mapy a tolik důležité didaktické pomůcky, jinak může metodu použít učitel, jehož škola ustrnula na místě normalizačních vzdělávacích postupů a za dostatečnou inovaci považuje jogurtový svačinový program.
V neposlední řadě záleží volba metody na učiteli samotném, na rozsahu jeho informovanosti a obecném rozhledu po obsáhlém oboru metodiky, na jeho znalostech psychologie a dalších oborů pedagogiky, zkrátka na jeho odborném vzdělání a přirozeném nadání.
Při volbě metody je třeba vzít v potaz každou ze složek složitého procesu učení, jako jsou žákův věk, nadání, zapracovanost a charakter učební látky, délka období v učebním plánu, vybavení školy učebnicemi a pomůckami všeho druhu, vzdělání a schopnosti učitelů. Již z této úvahy, potvrzené praxí a denními zkušenostmi učitelů, je vidět, že nic takového jako univerzální metoda, která by se hodila za všech okolností nejlépe, neexistuje. Vždy se pro konkrétní metodu musí rozhodnout učitel dle svého vlastního uvážení.
Jak z výše uvedeného vyplývá, je velmi nevhodné a zavádějící předepisovat učitelům konkrétní metody. Je rovněž jisté, že vzdělaný učitel dovede volit lépe než učitel neinformovaný, a proto je velice důležité, aby byl každý učitel o všech metodách všestranně poučen, neboť jen tak dovede v daném případě zvolit nejvhodnější metodu. Ze dvou nebo několika metod, které lze v daném případě použít, je vždy nejlepší jen jedna a učitel by měl být schopen rozeznat, která to je.
Školní vzdělávací program
Analogicky platí celé toto pojednání pro ředitele škol při tvorbě jejich Školních vzdělávacích programů. Dobrý ředitel by měl vysílat své nejlepší a nejotevřenější učitele na všechny dostupné vzdělávací akce a pracovat na vzdělávání svých vlastních školních lektorů.
Dobrý pedagog pak sám pozná, které předkládané metody a metodické materiály jsou nejlépe použitelné v jeho praxi, které přinesou nejlepší výsledky. On sám musí začít postupně zavádět jednotlivé metody do praxe a těm nejlepším naučit své kolegy ze své kmenové školy i škol okolních, kteří sami posoudí jejich kvalitu a použitelnost.
Ředitel školy by měl vyjít svým učitelům vstříc, naslouchat jim a v případě zájmu vyhovět požadavkům svého učitelského sboru na změnu používaných učebnic a dalších metodických materiálů, ať ve třídě jediné nebo celé škole. Je velmi důležité, aby vybraní učitelé každé školy, která se chce rozvíjet v souladu s Bílou knihou, absolvovali vzdělávání co nejvíce dostupných vzdělávacích programů.
Jedním z takových programů, který nabízí konkrétní, mnohaletou praxí prověřené metodicko praktické postupy, ucelené řady metodických materiálů a v praxi použitelné didaktiky je český vzdělávací program Tvořivá škola, jehož základem je zavádění aktivizujících – činnostních metod vzdělávání, používání mezipředmětových vztahů a probouzení zájmu a nabývání nových poznatků žáky názorně, vlastní činností a prožíváním.
Učitel a učební metoda
I když dva lidé pracují stejnou metodou, může se průběh práce a její výsledky lišit. Každý člověk vkládá do své práce svoji individualitu. Charakter jeho osobnosti se promítá do stylu jeho práce, což ovšem není na škodu. Naopak pro činnost je to přínosem. V každé metodě jde především o její základní a charakteristické rysy, o myšlenkový směr, který je třeba zachovat, i když se způsoby provedení liší podle osobnosti učitele.
Ani nejlepší metoda a propracovaný systém učiteli nepomohou, pokud nemá konkrétní představu o cíli své práce a o průběhu její realizace. O své práci musí mít jasnou představu i žák, natožpak učitel. Velké množství neutříděných poznatků a nápadů v učitelově hlavě jsou nejbezpečnější zárukou nezdaru.
Učitel musí především vědět, čemu všemu se žáci mají naučit. Musí přesně rozlišovat, které poznatky a dovednosti jsou hlavní a které jsou vedlejší. Pokud se učitel naučí tomuto rozlišovaní, naučí se i dobře učit.
Zároveň si učitel musí dokázat představit průběh jednotlivých etap vyučování, směřujících k trvalému osvojení konkrétních poznatků a dovedností žáky. Aby to dokázal, musí nejprve poznat osobní znalosti a zkušenosti žáků. Z nich musí vyjít a na nich stavět. Učitel musí rovněž znát a chápat psychochologické pochody, které žáci, jako poznávající a učící se bytosti, prožívají, a to podle obecných zákonů psychologie učení. Musí vědět o nutnosti opakování, o pocitu uspokojení z vykonané práce a o tom, jak lze využít tohoto uspokojení při další práci s dětmi. A konečně se musí naučit co nejvíce využívat vlastních poznatků žáků vycházejících z přirozených situací jejich života.
Tento rozhled a toto jasné vědomí o celém obsáhlém procesu učení zdokonaluje každou metodu a dodává učiteli jistotu, klid a sebevědomí.
Čeněk Rosecký
0 komentářů:
Okomentovat