Radek Sárközi: Tvůrčí psaní ve škole (4) – Jak se stát spisovatelem

Studenti se zapisují do kurzů kreativního psaní často proto, že se chtějí stát spisovateli. Učitelé češtiny by ale měli „sepisování knih“ představit jako běžnou profesi, o které mohou žáci uvažovat stejně jako o práci novináře, reklamního textaře, úředníka, učitele, politika atd. Jejich ambice a představy ale málokdy odpovídají reálným šancím. Zatímco žáci se už vidí na místech literárních klasiků v čítankách nebo jako celebrity ve významných časopisech typu Quo a Spy, skutečnost je jiná. Realizace první varianty se posouvá daleko za datum jejich smrti a pravděpodobnost druhé varianty je přímo úměrná počtu napsaných kuchařek… Málokomu se poštěstí, aby se jeho texty staly alespoň publikovatelnými, a i když máte talent, uvědomte si, že v Čechách vychází ročně 14 000 knih, takže pravděpodobnost, že se v ní ta vaše ztratí jako jehla v kupce sena, je velmi vysoká!

Většina starších básníků, prozaiků a dramatiků neměla k dispozici žádné kurzy tvůrčího psaní, ale přesto se prosadili. Učili se za pochodu ze svých vlastních chyb. Na druhou stranu jsou tu i úspěšní spisovatelé, kteří kurzem tvůrčího psaní prošli (např. John Irving). Není tedy pravda, že by tyto kurzy byly úplně zbytečné a neúčinné. Přinejmenším se jimi současní autoři mohou živit… Právě na lektorování slavných spisovatelů je založena Literární akademie – jediná vysoká škola tvůrčího psaní u nás.

Pokud jde o středoškolskou výuku, vidím úlohu tvůrčího psaní jinde. Učitelé češtiny by měli „sepisování knih“ představit jako běžnou profesi, o které mohou žáci uvažovat stejně jako o práci novináře, reklamního textaře, úředníka, učitele, politika atd. Pokud si student zvolí toto povolání, bude muset specifickým způsobem pracovat s jazykem. K tomu je zapotřebí příslušný talent, který může citlivý učitel objevit, píle, cílevědomost a trocha štěstí… Pedagog také může kultivovat žákovu čtenářskou zkušenost, která je velmi důležitá.

Postmoderní epocha setřela v umění dříve striktní požadavky, jako je originalita, novátorství, vytříbený autorský styl atd. Z psaní beletrie se stala nezávazná hra, při které autoři dryjáčnicky míchají smích, slzy, parodie a citace klasických děl i pokleslých žánrů. Tak například Michal Viewegh napsal už 2 knihy založené na tom, že napodobuje styl a témata ostatních spisovatelů. Jeho Nápady laskavého čtenáře rozhodně doporučuji vaší pozornosti, nejen jako příklad postmoderní tvorby, ale také jako příklad velmi vtipného vystižení autorského stylu slavných českých spisovatelů (Škvoreckého, Hrabala) i myšlenkového schematismu – „Rzounkovy“ lektorské posudky, z nichž si neodpustím alespoň krátkou citaci:

Orthosan BF 45: Šampon na vlasy s desinsekčními a desinfekčními účinky.

Dlouhý a nic neříkající název předznamenává krátkou prózu, jejímuž autorovi očividně nestačilo uplynulé čtvrtstoletí na to, aby se poučil z krizového vývoje literatury konce šedesátých let. Neklade si totiž zjevně jiný cíl, než evokovat pocity hnusu, štítivosti a fyzického odporu. V této souvislosti je příznačné, jak často se zde objevují obsedantní motivy nejrůznějšího nepříjemného hmyzu: „…pro hubení vši dětské hlavové, popřípadě dalších ektoparazitů získaných pobytem v přírodě, t.j. klíšťat přisátých i nepřisátých, blech, roztočů a všenek.“ Autor coby beznadějně vytrvalý Kafkův epigon záměrně rezignuje na pohlednou a užitečnou většinu české fauny, jeho výběr je demagogicky tendenční. Diskreditovány jsou tak prokazatelné výsledky našeho socialistického zdravotnictví, a tím i výsledky celé naší společnosti, jejíž obraz je v autorově „díle“ zlomyslně redukován na „zavšivené hlavy“…

Něco podobného ostatně vyzkoušel dávno před ním Václav Lacina v knize Čtení o psaní… Literární parodie, mystifikace a persifláže jsou vůbec vděčným žánrem, protože ve čtenářích vyvolávají většinou smích. Takto například zpracovala jednu slavnou báseň moje studentka Anna Křepelková:

Tabule

Tabule v čele třídy
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete zeleně, učitel si jí váží velice,
svěřuje se jí docela,
písmo na ni klade ze dvou stran
z jedné špinavé a z druhé čisté.
Písmo je bílé jako sníh
a čeká na pohledy žáků,
aby jak vlak či slimák duhovkami projelo,
- tam, kde jsou mozky,
mlhy šedivé,
schované ve veselé tváři.
A když to písmo rozluští,
tváře se usmějí
sladce nebo trpce.

Pokud jste poznali Wolkerovu Poštovní schránku, gratuluji vám a navrch přidávám ještě jednu mystifikaci, která vyšla ve stejném čísle školního časopisu Co se špitá jako předchozí báseň:

Zdeněk Linc: Mléko do škol

Vážení čtenáři, podařilo se nám získat informace o chystaném vylepšení zatím málo úspěšné akce. Jedná se o akci mléko do škol. Této akci se především vytýkala nižší cena pro menší děti, i když větší mládež potřebuje mléko stejně a možná dokonce i více. Tento rébus se podařilo vyřešit komisi MPV (mléko pro všechny). Ta přišla na nápad, jak zaručit mléko prakticky zadarmo. Tento nápad se zalíbil natolik, že přejde do stádia testu. Obsah nápadu komise MPV je prostý, ale dokonalý. Každá škola si totiž pořídí podle své potřeby několik kusů tura domácího (lidově kráva). Jako testovací ústav určila inspekce ministerstva školství naše gymnázium. Výsledky to nejsou příliš neočekávané, jelikož se zde komise několik dní pohybovala. Komise také určila, že kráva bude umístěna ve školní jídelně a krmena bude zbytky. Ubytování krávy se však už teď nelíbí ekologickým organizacím, které se dohodly s komisí na některých bodech. Kráva se bude moci pohybovat volně po škole. To se sice přijalo, ale jen o přestávkách, při hodině si krávu někdo vezme do třídy. Je to kvůli tomu, aby se kráva necítila osamocena a přehlížena. To se vztahuje i na žáky, kteří jsou povinni s krávou komunikovat a donášet jí čerstvou trávu, aby měla dostatek vitamínů, proteinů a bílkovin. Komise dále nabídla kravské exkrementy několika zemědělským družstvům. O exkrementy se však okamžitě strhla krvavá bitva, při které zasahovala i policie. Příkladem nám může být zemědělský úsek Rádia Svobodná Evropa, který musí střežit dokonce obrněné transportéry. Touto akcí je nadšena také skupina Lunetic, která už propaguje mléko do škol v podobě soutěže Milk Trip Lunetic aneb s Lunetikem na měsíc. Samotný Vašek nám potvrdil práci na novém singlu s příhodným názvem: Si moje kráva! Na tomto singlu by se mělo ozývat autentické bučení krávy a zpěv našeho profesorského sboru. S vývojem této akce Vás dále nebudeme zatěžovat.

Odvážnější spisovatelé mohou zkusit i satiru, ale zvláště na školní půdě je nutno domyslet všechny důsledky, které to může mít… Pro přílišnou délku předkládám příklad takového textu pouze formou odkazu: Jan Svoboda: Úsměvné vyprávění o ne tak zcela úsměvném zájezdu do Španěl (www.gymspit.cz/spital/usmev1.htm).

Spisovatel Raymond Queneau ve svých Stylistických cvičeních zase převyprávěl jeden kratičký příběh o pánovi v klobouku na 100 různých způsobů. Tato kniha může posloužit jako vzor, že v beletrii nejde ani tak o téma, ale o formu, jakou se ho podaří uchopit! Např. vyprávění může být v první osobě jednotného či množného čísla nebo v osobě třetí. Vypravěč může být „vševědoucí“ nebo může mít jen tolik zkušeností, kolik má konkrétní postava. Děj může být převyprávěn lineárně, nebo retrospektivně. Stejný příběh může být hororem, detektivkou, nebo romantickou love-story z červené knihovny… Na hodinách tvůrčího psaní tedy můžete nacvičovat s žáky různé vypravěčské postupy. Zadejte jim třeba úkol, ve kterém budou muset stejný příběh převyprávět očima muže i ženy.

Vidíme, že práce spisovatele není pouze spontánní aktivita vyvolaná polibkem Múzy, ale vyžaduje i racionální a často velmi náročnou přípravu, která obnáší nejen hledání nejlepší formy, ale také studium pramenů a odborné literatury. Někdo zůstane u klasiky, jiný se oddá komerčním žánrům. Otec jedné mojí spolužačky se živil sepisováním konzumního čtiva. Aby dosáhl průměrného příjmu, musel ročně napsat (a především vydat) 3 knihy v nakladatelství Ivo Železný. Když jsem se ale zeptal, kterému žánru se otec věnuje, rázem mě usvědčila z naprosté neznalosti této problematiky: „No, táta to různě kombinuje, takže teď píše knihu, která je trochu sci-fi, ale zároveň je to i kovbojka s detektivní zápletkou.“ Politoval jsem případné čtenáře s poznámkou, že by jim mohla stačit televize Nova a že je zbytečné naprosté blbosti ještě číst, ale kolegyně mě opět vyvedla z omylu. Můžeme být rádi, že lidé vůbec něco čtou…

A touto moudrostí končím předposlední díl seriálu o tvůrčím psaní. Je lepší, když žáci píšou, ať už je to cokoliv, alespoň jim nezbude čas na… (Doplňte dle vlastní fantazie.)


Doporučená literatura:

Michal Viewegh: Nápady laskavého čtenáře
Raymond Queneau: Stylistická cvičení
Václav Lacina: Čtení o psaní
Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek
Michael J. D`Alfonsi: Technika psaní beletrie (http://www.ikarie.cz/iso/interkom/@matl.htm)
Sex ve sprše: Manifest supermarketingu (www.volny.cz/supermarketing) – mystifikace
Co se špitá (www.gymspit.cz/cosespita), Špitál (www.gymsipt.cz/spital) – školní časopisy


Radek Sárközi