Minulý týden byl spuštěn projekt, který je pro český „školský“ internet skutečně přelomový. Proč? Za prvé je ohromného rozsahu, za druhé cílí na tisíce žáků a za třetí… je zkrátka kvalitní. Kvalitní věci ovšem nebývají zadarmo a Školu za školou nyní čeká ta hlavní prověrka – zda za ni budou rodiče ochotni platit.
Když Ondřej Šteffl prezentoval Školu za školou na nedávném semináři ve Zlenici, takto hezky ji popsal (parafrázováno): „Náš projekt není určen pro těch deset procent žáků, kteří do školy chodí rádi, s učením nemají problém a sami si ještě hledají nové informace… Pro ty existuje na internetu spousta specializovaných stránek. Škola za školou je pro těch zbývajících devadesát procent, které škola moc nebaví, ale učit se musí, a tuhle povinnost jim chceme zpříjemnit. V tomhle smyslu vlastně náš projekt není moc ambiciózní.“
V tomto smyslu možná ne, ve všech ostatních ano. Svojí velkorysostí totiž dosahuje měřítek velkých vzdělávacích webů (portálů, chcete-li) v zahraničí. A jeho cílová skupina – 90 % z půldruhého milionu českých žáků – taky není málo…
Školu za školou vlastní nově založená společnost Centre for Modern Education, v jejímž čele stojí bývalí šéfové Expandia banky Jan Kala a Pavel Hrubý (autoři kdysi slavné eCity) a Ondřej Šteffl (Scio), který je původním iniciátorem a „duší“ vzdělávacího obsahu.
Domácí učitel se stěhuje na internet
Škola za školou je vzdělávací projekt, který se jednoznačně zaměřuje na domácí přípravu dětí. Dnes je k dispozici verze pro 6. – 9. ročník ZŠ a odpovídající ročníky gymnázií, pro příští rok se plánuje i pokrytí středních škol. Svým charakterem navazuje na předchozí e-learningové projekty Scia, v nichž virtuální múza Elvíra připravovala studenty na přijímací zkoušky ( článek ). Škola za školou jde stejným směrem, ale s mnohem většími ambicemi – chce být komplexní výukovou pomůckou pro všechny hlavní vyučovací předměty.
Použití si lze představit asi takto:
V deváťáku Pepovi se navečer probudí špatné svědomí a nazná, že by se mělo „kouknout“ na něco do školy. Připojí se na internet, vstoupí do Školy za školou a na svém rozvrhu si potvrdí zlé tušení, že mu v příštích dnech opravdu hrozí dvě písemky. To ho vyděsí a přinutí najít si inkriminovanou vyučovací látku. Listovat může nejen v papírové učebnici na svém stole, ale i v její elektronické podobě na webu.
Nejvíc mu „hoří“ vodstvo v „zemáku“, podle obsahu své učebnice si tedy vybere slepou mapu a nechá se vyzkoušet z toků českých řek. Moc mu to nejde, mapu tedy zavře a podívá se na výsledky. Nic extra, ale zítra je taky den – systém mu přece připomene, že mapu ještě musí cvičit. Ze špatného svědomí se rozhodne spočítat aspoň jeden příklad z matiky. Tam se mu pro změnu daří. Povzbuzen koukne se do diskuse, jestli někomu nemůže – s hřejivým pocitem experta – pomoci s podobným příkladem, a opravdu tam najde jednu tápající nešťastnici. Než se ale Pepa rozhoupe, slečna už o radu zájem nemá. Její rodiče jí totiž zaplatili tarif s živým lektorem, a ten je přece jen chytřejší. (Nutno upozornit, že diskuse zatím nejsou bohužel zprovozněny; má se tak stát až v první čtvrtině příštího roku.)
Pepa už má učení dost. Klikne tedy na odkaz chci se bavit a podívá se, jak si s kámošema vedou ve Hře gangů – znalostní soutěži typu Milionář o docela slušné ceny. Správnou odpovědí přihodí pár bodíků a internet už raději vypne. To zas bude účet za telefon…
Laskavý čtenář nechť prosím přijme tyto odstavce jen jako stručné přiblížení funkčnosti Školy za školou, neboť kompletnější popis přesahuje prostor i cíl tohoto článku. Zájemce o bližší seznámení si jistě prohlédne stránky sám – na adrese http://www.zaskolou.cz/zajemci.asp získá třídenní volný přístup. (Učitelé najdou nabídku spolupráce na http://www.zaskolou.cz/koordinatori.)
Co znamená „všechno“
Nejsem s to posoudit, jestli je učení se Školou za školou opravdu o 30 % rychlejší, jak udávají její autoři. Domnívám se ale, že nám na českém „školském“ internetu vyrostla velmi profesionální služba, jež má velkou šanci zaujmout tolik uživatelů, aby se uživila a dále rozvíjela. Služba, která spolu s Bránou vědění jasně signalizuje, že „školní“ internet už není vydavatelskou popelkou, ale právě naopak.
Jedná se o komplexní a velmi rozsáhlou službu… Školu za školou tvoří 17 000 výukových jednotek, které se nacházejí v 66 interaktivních modulech. Jedná se o moduly výukové, procvičovací a samozřejmě i přezkušovací – dočtete se mimo jiné na úvodní stránce Školy za školou.
Uvedená čísla napovídají, že výraz „komplexní a velmi rozsáhlá“ tu není běžnou reklamní nadsázkou. Myšlenku, která projekt od počátku odlišuje od podobných pokusů, mi před časem Šteffl lakonicky přiblížil: „Je zásadní rozdíl mezi ‚hodně‘ a ‚vše‘ – my musíme nabízet vše.“ Škola za školou chce přitáhnout široké spektrum uživatelů, a pokud má někdo platit za komplexní službu, nemůže se dožívat zklamání, že se na zítřejší písemku za své peníze nepřipraví, protože tato látka zrovna zpracována není. Opravdu „vše“ ještě ve Škole za školou nenajdete, soudě podle tempa prací to však asi nebude dlouho trvat.
Uspět s projektem tohoto typu ovšem znamená nejen shromáždit tisíce příkladů, testů, diktátů, slepých map, ale též velmi dobře vědět, jak fungují školy, jak se děti učí, co jim obvykle dělá problémy. A silnou stránkou Školy za školou je právě důsledné respektování školní reality, přičemž základní myšlenka je geniálně jednoduchá: obsah musí být pro každého uživatele personalizován podle učebnic, které ve škole používá.
Jen učitelé, kteří brouzdají po špičkových zahraničních portálech, budou možná trochu zklamaní absencí skutečně pokročilých výkladových modulů. Na České škole jsme například psali o „3D procházce“ vnitřkem pyramidy na portálu PBS nebo o virtuální pitvě žáby – podobně názorné simulace opravdu ve Škole za školou nenajdete. Důvodem je patrně to, že vytváření flashových prezentací je velmi nákladné, a jestliže chce Škola za školou dostát slibované úplnosti, nemůže při kupní síle českých rodičů systematicky plnit stovky výukových jednotek drahými „vychytávkami“. Ale kdo ví, pokud se bude projektu dařit, třeba alespoň v menším počtu budou postupně přibývat…
Kolik za to?
Uvědomíme-li si rozsah služby, je nám jasné, že soukromí investoři museli při jejím budování počítat v milionech korun, které chtějí pochopitelně získat zpět. Za Školu za školou se proto platí.
Podle ceníku stojí nejlevnější, poněkud „očesaná“ varianta na měsíc průměrně 146 Kč. Za základní tarif, který již umožňuje vše kromě kontaktu s živým lektorem, zaplatíte 326 Kč. Velkorysejší rodiče pak za tarif s živým lektorem odlehčí svou peněženku o 664 Kč, nebo dokonce o 1339 Kč. Příliš drahé?
Rodič, který slova o bezplatném vzdělávání bere vážně a je alergický i na třicet korun do třídního fondu, svému dítěti nejspíš doporučí zvýšenou píli nad školními učebnicemi. Mnohý jiný je však za doučování nebo jazykové kurzy ochoten platit nemalé částky; pokud mu bude jeho potomek vytrvale říkat, že mu Škola za školou v učení opravdu pomáhá, asi ty tři stovky bez většího váhání zaplatí.
O úspěchu jednoho významného internetového projektu tak rozhodnou samy děti.
Vít Šebor
0 comments:
Post a Comment