Psaní výše publikovaného článku o Škole za školou mne navedlo i k této související glose. Nevydávám ji za žádnou ucelenou vizi, jen bych jí rád vyprovokoval pokusnou diskusi na téma vzdělávacích portálů v Česku.
Zatímco stát se ve své informační politice utápí už třetím rokem a místo slibovaného portálu podává jen další důkazy vlastní neschopnosti, soukromý sektor rozpoznal potenciál školství na internetu a v krátké době zareagoval dvěma investičně významnými projekty. Mluvím o Škole za školou a Bráně vědění. Jistě to nebude dlouho trvat, a přibudou další. Tyto dva jsou jen současnými, modelovými příklady.
Možná mne někdo obviní z přihřívání vlastní skromné polívčičky, ale budiž: Současný vývoj mne jen utvrzuje v podezření, zda je vůbec nutné, ba žádoucí, aby stát ze svého rozpočtu financoval jakýsi všeobjímající vzdělávací „superportál“. Pokud se masové projekty zmíněného typu „uživí“, jaký je k tomu vlastně důvod?
Domnívám se, že chápání internetu jako výjimečné věci vyžadující specifický přístup, je zastaralé a neudržitelné. Internet je jen médium jako každé jiné, s jinými přednostmi než třeba papír, ale i zápory. Na to během uplynulých dvou let přišli všichni soukromí vydavatelé. Nevidím pak důvod, proč má stát činit rozdíl mezi výukovými zdroji jen kvůli médiu, které je přenáší – lhostejno zda jde o papír, videokazetu, cédéčko nebo právě internet. Pokud stát nechává na školách, aby si samy vybraly, za jaké učebnice a další pomůcky chtějí utratit své peníze, měl by jim nechat stejnou svobodu rozhodování i v případě on-line zdrojů. (Ostatně, jediná státem dirigovaná akce v příbuzné, softwarové oblasti – pověstný „balíček“ – slouží jako dobrý odstrašující příklad.)
Velcí investoři typu Center for Modern Education zatím cílí na individuální uživatele, ale jistě by rádi zareagovali i na poptávku škol, kdyby tyto měly dostatečné prostředky. Není lepší dát školám peníze vyčleněné na státní „superportál“, aby samy podpořily to, co uznají vhodné? Jistě, někdo se spálí, někdo bude ke škodě svých žáků internet ignorovat, pár investorů zkrachuje, ale to jsou přirozené důsledky svobody rozhodování, jejímž výsledkem bude mnohem rozmanitější a patrně i kvalitnější nabídka.
Dovedu si představit, že stát bude formou grantových dotací přímo podporovat ty internetové projekty, které ze své podstaty nemohou fungovat tržně (projekty cílené na minoritní publikum, experimentálního nebo osvětového charakteru apod.) Jeho druhou úlohu vidím ve vybudování opravdu funkčního webu ministerstva školství, který nejen že sem tam vyvěsí tiskovou zprávu, ale bude užitečně informovat rodiče i školy o všem, co je v ministerské kompetenci, bude poskytovat legislativní servis, povede použitelnou databázi škol… A snad ještě může podávat nezávislé a nezávazné hodnocení výukových zdrojů.
Vše ostatní by měl ponechat na vůli škol.
Nebo se mýlím?
Vít Šebor
0 comments:
Post a Comment