Po teoretickém úvodu bychom měli začít s praxí. Abychom mohli vytvářet programy, potřebujeme k tomu vývojové prostředí. Pro účely tohoto kurzu jsem jako nejvýhodnější zvolil prostředí BlueJ, které nabízí několik vlastností, které se nám budou při výkladu základů OOP hodit.
1.2 Instalace prostředí BlueJ
Toto prostředí bylo sice původně vyvinuto pro výuku, ale jak se můžete na stránkách http://www.bluej.org přesvědčit, jeho vlastnosti přivedly řadu programátorů k tomu, že je začali používat i pro vývoj menších profesionálních aplikací. Tito programátoři oceňují zejména jeho malou paměťovou náročnost (BlueJ vystačí se 48 MB RAM, zatímco běžná profesionální vývojová prostředí požadují minimálně 256 MB RAM) a originální, jinde nenabízené možnosti ladění programů. Podívejme se nyní, jak toto vývojové prostředí zprovozníme.
Java 2 SDK
Vývojové prostředí pracuje na platformě Java. Abyste je mohli používat, musíte mít nejprve tuto platformu nainstalovánu. Protože je to vývojové prostředí, a ne obyčejný program, požaduje instalaci Java 2 SDK (Software Development Kit; někdy je označováno také jako JDK – Java Development Kit), což je platforma doplněná o základní vývojové nástroje (překladač, generátor dokumentace a další). BlueJ přitom požaduje nejméně verzi 1.3. Tady si zajásají uživatelé počítačů Macintosh, protože novější verze operačního systému MacOS mají akceptovatelnou verzi JDK již instalovanou jako součást operačního systému. Ti ostatní musí postupovat podle následujících instrukcí.
| Poznámka: Nespleťte si JDK s JRE (Java Runtime Environment), které sice obsahuje kompletní balík programů potřebný pro spouštění aplikací v Javě, ale chybí mu právě takové drobnosti, jako překladač nebo generátor dokumentace, bez kterých nic nevyvinete. |
Pokud jste s Javou doposud nepracovali (tj. ještě žádné JDK instalované nemáte), doporučuji vám stáhnout a instalovat nejnovější verzi 1.4.1_01, kterou naleznete na adrese http://java.sun.com/j2se/1.4.1/download.html. Na stránce si můžete vybrat mezi verzemi pro Windows a Linux. Počítejte však s tím, že stahovaný soubor má přes 36 MB a po rozbalení bude mít asi 2krát tolik.
Umíte-li anglicky a máte-li rozumně rychlé připojení, doporučuji vám navíc stáhnout na téže stránce i dokumentaci, avšak znovu vás musím připravit na to, že stahovaný soubor má přes 30 MB, po rozbalení bude samotná dokumentace zabírat na disku okolo 180 MB.
Máte-li proto někde ve svém okolí někoho, kdo v tomto jazyku programuje (může to být i firma), bude možná výhodnější požádat jej o vypálené CD. Při té příležitosti vám může vypálit i nějaké vývojové prostředí, ve kterém budete pracovat poté, co BlueJ opustíte. JDK spolu s různými vývojovými prostředími se jednou za čas objeví také na CD, která jsou přibalena k některým počítačovým časopisům.
Při instalaci pamatujte na to, že programy v Javě nemívají rády mezery v názvech souborů. Neinstalujte proto balík do oblíbené složky Program files, ale do nějaké složky bez mezer v názvu. Jste-li stejně jako já nepřátelé zaplácaného kořenového adresáře, doporučuji vám na svém příkazovém disku zřídit složku \Java\ a všechny instalované javové programy pak směřovat do ní – já mám např. JDK ve složce E:\Java\j2sdk1.4.1.
BlueJ
Vývojové prostředí BlueJ si můžete zdarma stáhnout na adrese http://www.bluej.org/download/download.html. Není to již taková obluda jako JDK, poslední verze 1.2.2 má pro Windows pouhých 1,3 MB, pro MacOS dokonce jen 750 KB a pro ostatní systémy asi 800 KB.
Součástí standardní distribuce je i česká lokalizace. Přiznám se však, že se mi některé překlady nelíbily (jak se autor přiznal, dělal je poměrně ve spěchu), takže jsem lokalizaci trošku upravil. BlueJ má proto nyní dvě české lokalizace. Tu moji si můžete stáhnout na adrese http://java.pecinovsky.cz/bluej/lib_rup.zip. Tamtéž, konkrétně na adrese http://java.pecinovsky.cz/bluej/BlueJ_Tutorial_Czech_RUP.pdf najdete i upravený překlad úvodního tutoriálu, který si můžete také stáhnout.
Při instalaci opět myslete na nesnášenlivost některých programů s mezerami v názvu a nabídněte programu nějakou „nemezerovou” složku – já jej mám instalován do složky E:\Java\BlueJ\.
Budete-li chtít používat moji lokalizaci, zkopírujte obsah staženého souboru lib_rup.zip do podsložky lib kořenové složky prostředí BlueJ (na mém počítači by to bylo do složky E:\Java\BlueJ\lib). Při nastavování parametrů rozbalování dohlédněte na to, aby se vytvořily i příslušné podsložky – konkrétně složka rup, její podsložka templates a její podsložka newclass.
Při vlastním rozbalování se pak nelekněte, až se váš rozbalovací program zeptá, jestli má ve složce lib přepsat soubory bluej.defs a moe.defs (nezeptá-li se vás, dohlédněte, aby se přepsaly). První obsahuje informace o nastavené lokalizaci, druhý některé parametry zabudovaného editoru.
Rozbalením lokalizačního souboru byste měli ukončit operace potřebné k instalaci prostředí a můžete je spustit.
Po prvním spuštění program možná otevře dialogové okno BlueJ Launcher, v němž se vás zeptá na umístění JDK. V tomto dialogovém okně vypíše všechna JDK, která na vašem počítači identifikuje. Nalézá-li se mezi nimi to, s nímž chcete pracovat, klepněte na příslušný řádek a pak stiskněte tlačítko Launch BlueJ.
Někdy se stane, že BlueJ žádné JDK nenajde a okno bude prázdné, nebo v něm není to JDK, jež byste rádi použili. Pak stiskněte tlačítko Advanced, čímž rozbalíte spodní část okna, která nabízí další možnosti.
Předpokládám, že víte, kam jste JDK instalovali. Pak stačí stisknout tlačítko Browse for a specific Java version… a v následně otevřeném dialogovém okně pro otevření souboru nalézt požadované JDK. Počítejte ale s tím, že tentokrát se již BlueJ nespokojí se složkou, v níž je celé JDK instalováno (a kterou uvádí v horní části okna), ale bude chtít ukázat přímo soubor java.exe, který se nalézá v podsložce bin – při použití J2SDK 1.4.1 by to tedy na mém počítači byl soubor E:\Java\j2sdk1.4.1\bin\Java.exe.
Po úspěšném zadání JDK stiskněte tlačítko Launch BlueJ a program dialogové okno zavře, po chvíli zobrazí své zaváděcí okno a po další chvíli se BlueJ natáhne a spustí. S výše popsaným dotazem vás již příště obtěžovat nebude. Pokud však své JDK později inovujete, je možno BlueJ přesvědčit, aby je začal používat. Popis postupu, jak toho dosáhnout, však překračuje rámec tohoto textu.
Projekty
V BlueJ nebudeme pracovat s programy, ale s projekty. (Tak tomu je ve všech moderních vývojových prostředích.) Projekt může obsahovat jeden program (tj. něco, co spustíme a ono to běží) nebo několik programů – to podle toho, jak se nám to zrovna hodí.
| Poznámka: Žákům ve svém kroužku to vysvětluji na příkladu vítězného projektu mladší kategorie z letošní programátorské soutěže BB2002. Byl jím soubor deskových her, který obsahoval 5 programů: Dámu, Piškvorky, Revesi, Hlavní program umožňující volbu hry a skript umožňující, aby Baltík spustil jiný program včetně programu napsaného pro Baltíka. |
S programem BlueJ přichází několik projektů, které najdete v jeho podsložce examples. Doporučuji vám však, abyste si pro svoje projekty a projekty, které budou součástí tohoto seriálu, zřídili novou složku (nezapomeňte na pravidlo o zakázaných mezerách v názvech složek na cestě). Dětem v kroužku např. doporučuji, aby si na datovém disku zřídily složku Java s podsložkami Texty a Projekty. Do složky Texty si vkládají text tohoto seriálu a případně další texty týkající se programování a Javy, ve složce Projekty pak zřizují pro každý projekt novou složku, do níž umísťují všechny soubory, které k němu patří.
Jakmile složku pro své projekty zřídíte, můžete si do ní hned stáhnout úvodní projekt 01_tvary_0, který najdete na adrese http://java.pecinovsky.cz/bluej/01_tvary_0.zip. Spusťte pak BlueJ, zadejte příkaz Projekt > Otevřít a v následně otevřeném dialogovém okně ukažte programu složku s projektem.
Na obrázku si všimněte, že ikony projektů (přesněji ikony složek, v nichž je uložen projekt) vypadají jinak než ikony obyčejných složek. BlueJ totiž do složky, ve které budou soubory jeho projektu, přidá své vlastní soubory, do nichž si např. ukládá rozmístění tříd v diagramu tříd a další informace. Podle přítomnosti těchto souborů pak pozná, zda se jedná o složku s jeho projektem nebo o nějakou obyčejnou složku.
Bílý obrázek listu papíru vlevo nahoře je symbol textového souboru se základním popisem celého projektu. Když na něj poklepete, otevře se okno editoru, v němž si budete moci tyto informace přečíst a v případě potřeby je i upravit či doplnit.
Sada čtyř obdélníků s čárkovanými šipkami znázorňuje třídy našeho projektu zakreslené podle konvencí jazyka UML (vybarvení obdélníků do konvence nepatří, ale zvyšuje přehlednost a názornost diagramu). Čárkované šipky vedoucí od těchto tříd ke třídě Platno naznačují, že tyto třídy třídu Platno používají (my víme, že se na plátno kreslí). Obrázek tříd a jejich vzájemných závislostí tvoří diagram tříd našeho projektu.
Polohu jednotlivých tříd v diagramu můžete měnit. Jsou-li navzájem spojeny šipkami, BlueJ bude vaše přesuny sledovat a po umístění obrázku třídy do nové pozice šipky vždy příslušně překreslí. Můžete si tedy diagram upravit tak, aby byl co nejpřehlednější a nejnázornější.
Šrafování spodní části obdélníků symbolizuje to, že třídy ještě nejsou přeloženy. To lze snadno napravit: stiskněte tlačítko Přeložit v levé části aplikačního okna. Uvidíte, jak jedna třída za druhou ztmavne (tím prostředí naznačuje, že se překládá), aby pak opět zesvětlela a její šrafování zmizelo (již je přeložena). Od této chvíle můžete třídu používat.
| Poznámka: Pokud jste doposud pracovali pouze s Baltíkem, tak jste se s nutností překladu svých programů ještě nesetkali. Baltík totiž pročítá váš program příkaz za příkazem a každý ihned provede (interpretuje). Řadíme jej proto mezi interprety. Společnou nevýhodou interpretů je, že na interpretaci programu vyplýtvají spoustu času, a programy proto běží pomalu. Většina jazyků z tohoto důvodu používá jiný mechanizmus: program se nejprve přeloží do podoby, které stroj rozumí, a ta se pak stroji předhodí k vykonání. Nevýhodou překládaných programů je to, že je před prvním spuštěním (tedy po každé úpravě) musíme nejprve přeložit. Tato nevýhoda je však bohatě vykoupena zrychleným během spuštěného programu a také tím, že překladač má více času na to, aby zkontroloval, jestli jsme někde neudělali nějakou chybu. Chyby zjištěné již při překladu se totiž lépe hledají a snáze odstraňují. Překládané jazyky proto bývají navrženy tak, aby se co nejvíce logických chyb projevilo jako syntaktické chyby, které se odhalí již ve fázi překladu. Tak je navržena i Java. |
Rudolf Pecinovský
0 comments:
Post a Comment