Nejen ke slohovému učivu můžeme přistupovat kreativnějším způsobem, než bývá obvyklé. Také literatura se dá vyučovat trochu jinak – třeba právě s využitím postupů tvůrčího psaní. Tradiční pojetí tohoto předmětu vypadá tak, že se žáci od učitele postupně dovídají o uměleckých epochách a směrech, o jednotlivých spisovatelích (jejich životě a díle) a o základních literárněvědných pojmech. Smysl takové encyklopedické výuky jim přitom zůstává velmi často utajen a zřejmě i leckterý učitel by těžko hledal odpovědi na otázky, proč vyučuje právě danou látku a proč zvolil tento způsob předávání informací… Velký vliv zde má tradice (takhle to přece učili učitelé jeho) a forma školních osnov (tímto způsobem je zde látka strukturována).
Znění učebních osnov ovšem tvůrčí přístup k výuce nezakazuje a myslím, že ho i celkem dobře umožňuje. Musíme ale změnit svůj přístup k celému předmětu a literární historii a teorii nahradit literární kritikou a spisovatelskou praxí!
Odlišné pojetí výuky se zvlášť dobře hodí pro přiblížení charakteristických směrů, typických forem a žánrů a spisovatelských stylů. Neučíme tedy klasicky: renesance – definice, renesanční spisovatelé – vyjmenovat, Petrarca – životopis, sonet – definice atd. Raději zkusíme vyjít z jakéhokoliv sonetu (nejlépe dvou) a k dalším údajům se nenásilně propracovat:
FRANCESCO PETRARCA:
A ON NAPODIV ŽIJE DÁL, ODSOUZEN TOLIKO K BOLESTI, STEJNĚ JAKO JEHO LOUTNA
Ty oči, k nimž se vroucně vracela,
má píseň: paže, ruce, nožka malá,
ta tvář, jež od davu mě dělívala,
až změnila mou mysl docela,
vlas, který linul zlato do čela,
ústa, v nichž úsměv archandělský sálá,
jímž pokaždé se země rájem stala…
To vše je už jen hrstka popela.
A jen já bídný trapně dále žiji,
na moři sám, bez milovaných hvězd,
loď bez kormidla, do níž vichry bijí.
O lásce sladké dozpíváno jest,
vyprahl pramen známých melodií.
A loutnu svou mám už jen pro bolest.
JEAN ARTHUR RIMBAUD:
SAMOHLÁSKY
A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek,
já jednou vypovím váš různý vznik a druh.
A, černý korzet, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,
zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch,
šíp ker a bílých králů, chvění vrásek;
I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek
ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh.
U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly,
mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí
prst alchymie pilným čelům vševědů;
O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla,
jímž poletují planety a archandělská křídla.
- O, modrý paprsek jejího pohledu.
Úkolem na hodině tvůrčího psaní bude napsat podle daných vzorů sonet vlastní. Můžete studenty rovnou hodit do vody bez jakéhokoliv upřesnění, ale ze začátku je dobré s nimi danou formu rozebrat a nenápadně je upozornit na počet veršů, počet slok a jejich pevnou strukturu, rýmové schéma a rytmus básně (počet slabik v rýmujících se verších).
První metoda pokus-omyl ovšem také není na škodu, jen musíte chyby žáků korigovat. Zřejmě nenapíšou sonet hned na první pokus, ale to nevadí. Vylepšování, škrtání a přepisování (tedy tzv. práce s chybou) jsou totiž hlavními znaky tvůrčího psaní, které v tradičním způsobu výuky skoro nenajdeme, protože žák je konfrontován pouze s fakty. Ta si může nanejvýš ověřit (ovšem ani to nedělá) a naučit, zatímco v tvůrčím psaní objevuje a experimentuje…
Studenti vám zřejmě namítnou, že nejsou žádní spisovatelé a že nemají talent. Jde ale pouze o zvyk, protože časem někteří z nich začnou psát stejně dobré sonety jako Rimbaud! Tyto námitky jsou spíše příznakem jejich pohodlnosti a nezvyku cokoliv tvořit. Ani vy jako učitel ale zase nesmíte klást na žáky příliš velké umělecké požadavky, to byste je okamžitě odradili. Stačí, když tuto formu alespoň vzdáleně naplní nějakým obsahem, nejlépe milostným… A pochvalou i přimhouřením náročného kritického oka nic nezkazíte. Jen si zkuste sami takový sonet napsat a uvidíte, že spisovatelská práce rozhodně není žádná procházka růžovou zahradou… Zde přináším jednu výslednou práci:
PAVEL NĚMEC:
SONET O LÍBÁNÍ
Chtěl jsem ti napsat krásnou píseň,
k tvým nohám sonet položit,
na papír padá jenom tíseň.
Mám se snad, lásko, usoužit?
Papír a pero má být zbraní,
která mi k tobě pomůže?
Písmena, slova dobývání…
Což polibek víc nezmůže?
Složím ti sonet o líbání.
Na tvé rty ti ho zazpívám
hned zítra ráno. Za svítání…
Po písni s tebou posnídám
a místo boje papíru a pera
líbat tě budu až do večera.
Sonet je ovšem pouze začátek a nemělo by zůstat jen u něj. Žáci mohou v učebnici nebo encyklopedii vyhledat něco o obou spisovatelích, o době, ve které působili atd. Zde už se výuka vrací obloukem k tradičním tématům. Není ovšem tak systematizovaná, protože prokletý básník se zde ocitl vedle renesančního, přičemž obvyklá pauza mezi oběma autory bývá jeden až dva roky středoškolské výuky…
Podobným způsobem lze využít i další básnické formy (např. haiku nebo villonskou baladu). Velmi vděčná je také avantgardní a experimentální poezie, ale pokud se trochu zamyslíte, můžete tímto způsobem vyučovat vše kromě psaní románů (ty jsou příliš dlouhé). Můžete se věnovat i literárním druhům a žánrům dosud ve škole opomíjeným – adaptacím formou dramatizace nebo komiksu, detektivkám atd.
A na závěr opět úkol. Zkuste napsat tradiční japonské haiku podle následujících vzorů a zjistěte si něco o jejich autorovi Bašóovi:
MACUO BAŠÓ:
Úplněk stoupá
nad krajem. Jako čerstvě
přeříznutý kmen.
MACUO BAŠÓ:
Když dojde rýže,
jen růži si už můžeš
dát do moždíře.
Doporučená literatura:
Česká literatura na Internetu (www.ceskaliteratura.cz) – zdroj použitých ukázek
Radek Sárközi
0 comments:
Post a Comment