Předmětem, ve kterém lze nejvíce využívat metody tvůrčího psaní, je samozřejmě čeština. Především výuka slohu je pro kreativní přístup jako dělaná. Chce to jen mít dostatek nápadů a inspirace a můžeme celé slohové vyučování proměnit ve sled zajímavých jazykových her.
Bohužel současný přístup ke slohu definovaný školními osnovami svádí učitele ke zbytečnému teoretizování. Slohová výuka je totiž založena na tzv. funkční stylistice, kterou prosazovali jazykovědci z Pražského lingvistického kroužku. Ve vědě byl tento přístup skutečně velice přínosný, ale pro výuku dětí se podle mě příliš nehodí. Navíc jde o české „specifikum”, protože v jiných zemích se funkční stylistika neprosadila ani ve vědeckých kruzích, natož ve škole!
Slohová výuka se podle této strukturalistické teorie zaměřuje především na klasifikaci jednotlivých textů s ohledem na jejich funkci. Zatímco ve školách se prosadilo 5 funkčních stylů (prostě sdělovací, odborný, administrativní, umělecký a publicistický), po otevření nejnovější akademické mluvnice češtiny zjistíme, že je zde popsáno stylů několikanásobně více. Už strukturalista Jan Mukařovský definoval funkci symbolickou, která je typická pro náboženské texty, ale zřejmě kvůli politickým souvislostem byla v minulosti tato funkce textů zcela ignorována a dnes už je zapomenuta…
Na rozdíl od Česka se v jiných zemích prosadil ve školní výuce systém nácviku jednotlivých slohových útvarů. Tak například v Americe žáci neustále píší eseje, přičemž je pevně stanoveno, co přesně má obsahovat první a poslední odstavec, jak mají být za sebou řazeny myšlenky atd. Takový nácvik je velmi vzdálený české výuce. Esej je zde zcela něco jiného a nanejvýš se definuje jako přechodný útvar na pomezí odborného, uměleckého a publicistického stylu, kterému se věnovali F. X. Šalda nebo O. Březina.
Z tohoto příkladu vidíme, že slohová výuka v Čechách i jinde se zaměřuje především na zvládnutí konkrétních slohových útvarů, a to se zvláštním důrazem na útvary, které se mohou objevit v maturitní slohové práci. Na Západě jde hlavně o eseje a referáty, u nás o úvahy, povídky a fejetony. Cílem tvůrčího psaní je ale něco jiného. Nechce napodobovat strukturu nebo funkci vybraných slohových útvarů, má rozvíjet kreativitu a individuální styl autora. Tedy vlastně jeho osobnost! Tvůrčí psaní vyžaduje od učitele mnohem individuálnější a kreativnější přístup než klasická slohová výuka. Nemůže ji zcela nahradit, ale určitě ji oživí.
Uveďme si jeden konkrétní příklad. Žáci probírají popis pracovního postupu a mají za úkol napsat recept na vaření nějakého jídla. Kluci umějí uvařit nanejvýš čaj (ti šikovnější vajíčko), ale ani děvčata na tom nebývají lépe. Žáky můžeme inspirovat různě. Přečteme jim třeba recept od vlastenecké buditelky Magdaleny Dobromily Rettigové, nebo jim vystřihneme z novin jídelníček potentátů z NATO, kteří nedávno navštívili naše hlavní město.
Já to řeším tak, že zadávám „fantastický” sloh s názvem „Jak se vaří krampoblouch”. Možná vás zarazilo, že jste toto slovo nikdy neslyšeli. To žáci samozřejmě také ne, a proto se jejich fantazie může rozběhnout nejrůznějšími směry. Výsledek vás určitě mile překvapí a žáci budou i trochu napjatí, když jim slíbíte, že příští hodinu význam tohoto slova dokonale objasníte. Minimálně nebudete muset pročítat 20 totožných návodů na uvaření černého čaje a 10 receptů, jak uvařit čaj s mlékem… Krampoblouch se jedné žákyni promění v člověka a vy se proměníte ve svědka zvrhlého obřadu českých lidojedů, jiný student udělá z tohoto slova odporný čarodějnický lektvar (v něm mě například zaujala kuchařská důslednost obsažená ve větě „Šnečí oči před vařením zbavíme stopek.”), další studentka použila nesmyslná slova pro všechny ingredience a několik pocitů, které výsledné jídlo strávníkovi navodí, a pár žáků bez fantazie alespoň vypotí modré knedlíky nebo čaj s mlékem…
Zde předkládám dva výsledky, které se dostaly do školního časopisu Špitál (www.gymspit.cz/spital):
Jak se vaří krampoblouch (1)
Milé sestry!
Žádaly jste mě, abych vám recept poslala, jenž by vás nenáviděného faráře zbaviti mohl. Do archivů prastarých svůj předlouhý nos jsem vstrčila a recept Krampoblouchem zvaný odtud zcizila. K jeho přípravě opatrné nanejvýš býti musíte, proto jen čarodějnici I. třídy jeho tvorba přísluší. Nyní zpět ve sluj vaši čarodějnou se obraťte a náčiní kuchařské připravujte.
3/4 kilogramu šrotu z vepřů (seženete jej ve vepříně každém), dekagramů 20 železných pilin na prášek rozmělněných (nejlépe z cesty pro ohnivého oře vyrobených, jež zcizily jsme 367. dne v roce tomto), dále litru polovic hmoty lepivé, klovatinou zvané, a v neposlední řadě také 7 vajec desetiletých, krocanem za úplňku snesených. Z toho všeho těsto, jak dále uvedeno jest, vyrobíme.
Na náplň, jíž korpus ochutíme třeba jest: zeleného a hnědého bahna troška, z okolí Čertovy hory za noci Filipo-Jakubské sebrané, kostru ptačí rozemletou (očka pomocí kousku hadru bavlněného odstraníme), z hlemýždě zahradního litr mléka vymačkáme.
Vezměte hrnec rozměrů velkých a do něj vejce rozbíjejte - však opatrné buďte, krocani jak známo z divokých vajec jsou, za míchání stálého zhušťovadla, klovatinou zvané, o teplotě 273 Kelvínů přilívejte. Nyní uskočte - exploze následovati by mohla. Žijete-li, sestry milé, vepří šrot na zrníčka o velikosti muších vajec rozemletý přidávejte. Těsto důkladně promasírujte, chci říci propasírujte skrze síto z netopýřích křídel vyrobené. Piliny železné přisypejte a těsto do formy uranové opatrně přelévejte. Koště své startovati počněte, koláč ve formě na Sicílii do kráteru sopky, jež Etnou je zvána, ponořte.
V této chvíli na náplň vrhnout byste se měly.
Bahno s kostrou utřeme, až hnilobný zápach šířiti se počne, pak mléko přiléváme, míchati nepřestáváme. Je-li mléko přilito, pak pro těsto letíme a doma jej řezem příčným na polovinu rozdělíme. Náplň doň vměstnáme.
V dívčinu krásnou proměňte se a faráři KRAMPOBLOUCHA k ochutnání doneste. Po třetím soustu jeho, hrob temný kopati počněte.
S pozdravem
Bludimíra (čarodějnice I. třídy)
Jana Feuereislová
Jak se vaří Krampoblouch (1)
K přípravě krampoblouchu je zapotřebí dokonalá souhra všech smyslů. Nejprve odjedeme do hor a u horského potoka zasedneme do meditační pozice. Takto strávíme asi hodinu a poté se pomalu zvedneme a odjedeme do města.
Zastavíme na náměstí u kašny, vezmeme si papír a tužku a začneme psát seznam na nákup. Je třeba 12 čerstvých rampouchů z Norska, nejlépe s vysokým obsahem křemíků a bez dusičnanů, pravou železnou rez, asi tak 2 mg, dva měsíce starou a zbavenou všech příměsí. Nejlepším zdrojem jsou krámy ze stodol našich babiček. Pod rez si uděláme poznámku, že jest nutno navštívit bleší trh a zakoupit dvacet blech z prvotřídního chovu francouzských blešticů z Marseille. Po zakoupení všech těchto ingrediencí se vrátíme k horskému potoku a utrhneme blatouch. Obratně se vyhneme myslivci a pádíme pryč (pozn. autorky - blatouch bahenní je jedovatý a chráněný zákonem ČR).
Nákupní tašky vyložíme na kuchyňské lince a odběhneme si k sousedům vypůjčit mikroskop. Opatrně vyjmeme z krabičky pinzetou jednu blechu a pod mikroskopem ji protkneme snítkou šalvěje, kterou jsme utrhli společně s blatouchem (nejspíš omylem, ale co je doma, to se počítá). Takto upravíme každou blechu a všechny je pak na pánvi osmahneme a zalijeme 2 ml smetany tak, aby se neutopily. Rampouchy dáme dotuhnout do mrazáku a poté nasekáme na drobno. Smícháme se rzí v tovární míchačce. Směs vyklopíme a opečeme v toastovači. Placku přelijeme bleším mlékem a navrch posypeme pokrájenými květy blatouchu.
Dobrou chuť přeje
Anette Tizolová
Vidíme tedy, že pouhý netradiční název může slohovou práci velmi oživit a že může dětem pootevřít vrátka do světa kreativity. Je pravda, že první takto pojaté slohové práce byly spíše nudné, ale časem se žáci „odvázali” a po dvou letech jsem nevěřil vlastním očím. Literární talenty přede mnou rostly jako houby po dešti. Studenti začali psát nádherné slohové práce, které byla radost číst, a více než polovina třídy mohla publikovat běžné slohovky ve školním časopise. Nakonec se k tomu odhodlalo asi jen 10 žáků, ale třetina třídy je krásný výsledek, zvlášť když z ostatních tříd sem nepsal skoro nikdo…
Na závěr mám pro vás opět jeden úkol, tentokrát o něco těžší než minule. Napište do diskuzního fóra vypravování, ve kterém se objeví následující slova: kapitola, dlažba, ledoborec, kremrole, klíční kost, rozepnout, fotografie. Tvar i pořadí slov nechám na vás, pouze prosím, abyste je ve svém textu podtrhli. Po určitém čase zveřejním v diskuzním fóru text, ze kterého jsem je vybral.
Doporučená literatura:
- Český jazyk a literatura – osnovy pro 1. až 4. ročník osmiletého gymnázia (http://www.volny.cz/eucebnice/cestina/osnovy1.htm)
- Český jazyk a literatura – osnovy pro 1. – 4. ročník čtyřletého a 5. – 8. víceletého gymnázia (http://www.volny.cz/eucebnice/cestina/osnovy2.htm)
- Návrh alternativních osnov českého jazyka a literatury pro střední školy (http://www.ceskaliteratura.cz/forum/osnovy.htm)
Radek Sárközi
0 comments:
Post a Comment