Česká škola: Radek Sárközi: Tvůrčí psaní ve škole (1)

V loňském roce jste mohli na České škole sledovat seriál článků Jak se dělá školní časopis. Tvůrčí psaní ve škole se na něj snaží navázat v oblasti velmi blízké – kreativním psaní. Doufáme, že zaujme nejen budoucí spisovatele a novináře, ale hlavně učitele češtiny a dalších předmětů. Tvůrčí psaní (creative writing) je na západ od našich hranic zcela obvyklý předmět, na který se mohou studenti běžně zapisovat na vysokých, středních i základních školách. V Čechách se naopak nevyučuje skoro vůbec, a když tak se mu věnují spíše literární nadšenci, kteří nikdy nepřišli do styku s profesionální výukou tohoto předmětu. Mladé lidi se spisovatelskými ambicemi začalo lákat na tvůrčí psaní a slavná jména Soukromé gymnázium Josefa Škvoreckého, které se postupně rozrostlo o vyšší školu a Literární akademii. Zdá se, že má studentů dostatek, i když školné je zde velmi vysoké a konkurence se pomalu rozrůstá…

Tvůrčí psaní: co vlastně je a kde má původ

Vraťme se ale trochu do historie. Kdo vlastně s myšlenkou tvůrčího psaní ve školách přišel?
Egyptští písaři se učili svému řemeslu opisováním školních úloh (viz www.volny.cz/eucebnice/literatura/egypt.html), aby si dobře osvojili náročné hieroglyfy a tradiční formule, které se ve starověkých textech často opakovaly. Velmi podobné metody se používaly i v dalších tisíciletích a v některých formách přetrvávají dodnes. Příkladem mohou být „moderní” diktáty nebo Bart Simpson opisující za trest na začátku každého dílu tohoto populárního kresleného seriálu věty typu „Krknutí nelze považovat za odpověď“.

Jinou cestou se vydal francouzský pedagogický reformátor C. Freinet, jehož vliv na české školství je bohužel dodnes minimální. Ve 20. letech 20. století přišel s řadou převratných myšlenek. Kromě jiných také s vytvářením tzv. „volných textů”.

Freinet chtěl, aby se žáci výuky nejen účastnili, ale aby také spolurozhodovali o konkrétním obsahu jednotlivých hodin. Na počátku nějaké nové aktivity tedy děti oslovil, aby napsaly “volný text”, ve kterém popíšou své zážitky, starosti, poznatky, problémy atd. Žáci mohli psát cokoliv. Hotové práce Freinet vyvěsil na pověstné nástěnce (také jeho vynález), aby si je mohl každý přečíst. Děti pak společně vyberou nejlepší práci a tu vytisknou vlastními silami ve školní tiskárně (asi nejtypičtější znak freinetovské pedagogiky). Tím, že si třída určité texty vybrala, vlastně rozhodla, co se bude v nejbližších dnech učit. Stanovení konkrétních témat je už ale na učiteli.

Děti si například vybraly Andrého vyprávění s názvem Malá koupel:

Předevčírem jsme René, Pedro a já zalévali zahradu. Když jsme skončili, řekli jsme si: „Zahrajeme si trochu s těma zavlažovacíma hadicema.”
René mluvil současně do dvou hadic. Ty hadice byly plné vody. Pedro poslouchal na druhém konci. René do nich foukl a Pedro měl politý obličej.
Teď zase poslouchám já – a proud vody mi stříkl do obličeje. René přišrouboval hadici ke kohoutku a řekl mi: „Zacpi ten druhý konec!”
Dalo mi to práci, abych ho ucpal rukou. Najednou na mě vystříkla voda. Byl jsem celý mokrý a vzteklý. Teď jsem zas já chtěl postříkat Reného. Ucpal jsem hadici, ale bohužel – voda se vrací a já jsem podruhé vykoupaný. Všichni se smějí.

Žáci společně s učitelem na základě tohoto volného textu postupně stanovili následující témata další výuky, která si mezi sebou rozdělili:

Práce v dílnách:
1)Výroba frkaček (přinést dutá dřívka);
2) Čerpadlo (najít válce);
3) Drátkový (provázkový) telefon a zkoušení rychlosti zvuku;
4) Experiment se spojitými nádobami a jejich aplikacemi

Intelektové činnosti:
5) Rešerše v kartotéce (dokumenty k historii zavlažování)
6) Objev tlaku vody a vzduchu
7) Historie telefonu a telegrafu

Myslím, že z tohoto příkladu je zřejmé, že tvůrčí psaní není metoda, jak vyrobit ze všech dětí ve třídě slavné spisovatele, ale způsob, kterým můžeme na jedné straně nenásilnou formou prozkoumat “dětský svět” a na druhé straně třeba rozvíjet kreativní schopnosti žáků. Využití tvůrčího psaní je tedy velmi rozmanité a záleží jenom na nás, které metody použijeme a jaké cíle při tom budeme sledovat.

Nezávisle na Freinetových reformách se prosadilo tvůrčí psaní také na amerických vysokých školách. Tady se ovšem výuka zaměřuje hlavně na rozvíjení individuálního stylu u jednotlivých studentů. Postupem času se zde ustavily základní metody používané v kurzech tvůrčího psaní dodnes. Protože o nich bude ještě řeč, jenom některé namátkou vyjmenuji – automatický text, brainwriting, brainstorming, clustering, sněhová koule atd.

Možnosti v našich školách

Tvůrčí psaní můžeme učit jako samostatný předmět. Pokud ale vím, často se takto nebo jinak pojmenovaný seminář zvrhne v přípravku na maturitní písemnou práci z českého jazyka. Opakuje se tedy tradičním způsobem slohové učivo a žáci píší úvahy, referáty, povídky a další texty, které by se mohly u maturity objevit. Druhý extrém je, že žáci pouze nosí vlastní texty, které kdysi doma napsali, a pokud se v kruhu najde jeden člověk znalý Wordu, v nejlepším případě z nich sestaví sborník. Takové “tvůrčí psaní” jsem zažil já na pedagogické fakultě…

Další možnost je integrovat tvůrčí psaní jako výukový modul do běžných hodin češtiny nebo i jiných předmětů. Možná vás napadnou způsoby využití v občanské výchově a dějepise, trochu hůř na tom bude matematika a fyzika, tělocvik nebo pracovní vyučování zřejmě zcela vypadnou, tedy pokud je nepřijde suplovat druhý Michal Viewegh… Rozhodně je ale tvůrčí psaní dobrý prostředek k navození mezipředmětových vztahů.

Nesmíme také zapomenout na osobnost učitele. Měl by to být spisovatel? Myslím si, že nemusí, i když literární talent nebo umělecké sklony nemohou být na škodu. Učiteli také pomůže, když má nějaké zkušenosti s publikováním vlastních textů a trochu vidí do literárního zákulisí. A určitě bude mít menší problémy s budováním neformální autority, když se prokáže nějakými viditelnými výsledky v daném oboru. To ovšem platí pro všechny učitele ve všech předmětech… Rozhodně se nebojte, protože zkušenosti s psaním má skoro každý, minimálně z období puberty!

Nakonec stačí sehnat žáky a někoho, kdo vám vaši práci zaplatí. To první asi nebude velký problém, druhé záleží výhradně na řediteli, protože na rozdíl od žurnalistiky na tvůrčí psaní žádný grant neseženete…

To je na úvod vše. A protože bych s vámi rád navázal vztahy nejen mezipředmětové, rád bych vás oslovil s poněkud netradiční výzvou. Zkuste tentokrát napsat do diskuzního fóra k tomuto seriálu místo svých názorů na obsah článku nebo inteligenci jeho autora vlastní “volné texty”. Fantazii se meze nekladou!

Doporučená literatura

Štech, Stanislav (1992): Škola stále nová. Praha, Karolinum.
Creative Writing for Teens (http://teenwriting.about.com)

Radek Sárközi