Učitelé pracující ve školách v blízkosti pobytových středisek, kteří vyučují i děti žadatelů o azyl, se při setkání na pracovním semináři v Základní škole T.G.Masaryka v Zastávce mimo jiné shodli na tom, že průběh azylového řízení nebere v úvahu vzdělávací potřeby dětí.
Pro uprchlíky z mnoha zemí světa je Česká republika nesporně zajímavým prostorem, ať už jako země tranzitní se stále otevřenějšími hranicemi směrem na Západ, nebo častěji jako země cílová. V diskusích na toto téma se často zapomíná na jeden velmi podstatný aspekt: s uprchlíky se vydávají na cestu i jejich děti. Děti, které potřebují nejen bezpečné místo k životu a k zajištění nejzákladnějších potřeb, ale i profesionální péči o své vzdělávání a rozvoj. Práce s dětmi z pobytových středisek, někdy nesprávně označovaných jako uprchlické tábory, patří k tomu nejobtížnějšímu, co lze na učitelském poli zažít. „Jedenáct různých dětí ve vyrovnávací třídě, do které jsou žáci obvykle dočasně zařazováni, vlastně znamená učit v jedné chvíli jedenáct tříd,“ říká s nadsázkou jedna z učitelek a vážně dodává, „musím si vytvořit tak tři skupiny, pak už se dá pracovat smysluplně.“
A jak přimět ke spolupráci děti mluvící různými jazyky, děti, které mají různé kulturní kořeny, děti různého věku, podle kterého se jen stěží dá odhadnout, kolik času už strávily ve školních lavicích? S eštš na které narazilanačovan. do neznáma. Učitelé při práci s dětmi zného věku, ze kterého se stěží dá odhadnout, kolik čas češtinou, jejíž dobrá znalost je podmínkou pro úspěch v běžných třídách, do nichž jsou žáci postupně zařazováni, se téměř vždy začíná od nuly. Navíc čeština se může dětem zdát jako jeden z řady nesrozumitelných jazyků, na které narazily na cestě do neznáma.
Učitelé při práci s těmito dětmi neví hodiny ani dne. Děti přicházejí a odcházejí. To, že si dítě dnes s větší či menší ochotou zaznamená domácí úkol, vůbec nezaručuje, že ho učitel ještě někdy uvidí. A nemusí to být jen proto, že se rodiče rozhodli jít o jednu zemi dál. Může to být stejně tak důsledek úředního rozhodnutí vyplývajícího z českých pravidel pro udělování azylu.
„Naše práce bude vždycky o radosti z malých krůčků bez dlouhodobé perspektivy,“ tvrdí učitelé, „ale alespoň by nám nemuselo práci ještě komplikovat přesouvání rodin mezi tábory, což pro dítě znamená změnu učitele, školy a celého prostředí. Navíc na zájem rodičů o vzdělání dítěte se při udělování azylu vůbec nehledí.“
I vzhledem k tomu, o jak náročnou práci jde, uvítali učitelé a ředitelé škol možnost setkat se a sdílet zkušenosti a nápady. A to byl záměr organizátorů semináře ze Základní školy T. G. Masaryka v Zastávce, kteří s odbornou záštitou Ústavu pedagogických věd FF MU a s podporou Krajského pedagogického centra v Brně tuto akci připravili pro účastníky ze základních škol v Bělé pod Bezdězem, Bílině, Kostelci nad Orlicí a Zbýšově.
Petr Novotný
0 comments:
Post a Comment