Ozývám se na článek Petra Kukala Průchův Učitel vyvrací mýty o českých kantorech, protože chci protestovat proti tomu, jak Kukal, a před ním Průcha, manipulují podle svého s jedním mým textem.
Výsledkem této manipulace jsou jejich vlastní produkty, které ale vydávají za moje. Těmi pak argumentují v tom smyslu, že je tu někdo, kdo šíří nepěkné řeči o učitelích, a někdo jiný, kdo tyto „mýty“ vyvrací.
Mýtus proti mýtu? Tvrzení proti tvrzení? Můžete věřit nebo nevěřit. Když se však některá tvrzení týkají vás, a víte, že jsou překroucena a zneužita, kdo jiný by o tom měl podat svědectví než ten, komu se to stalo.
Pramenem manipulace je můj článek uveřejněný před 10 lety v Příloze Pedagogiky 1993, č. 2: Jaká je naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? (Výsledky dílny NEMES, v červnu 1992). O co skutečně v článku šlo, si čtenář může přečíst na webové stránce Učitelských listů, kde je zveřejněn v plném znění pod svým výše uvedeným názvem.
Musím začít u Průchy, který si půjčil uvedený článek již dvakrát. Nejen nověji v Učiteli (2002, str. 48), ale již dříve v publikaci Moderní pedagogika (1997, str. 341). Kukal pak jedenkrát zde na České škole, citací odvozenou z Průchova Učitele.
Jak v manipulaci postupuje Průcha (shrnuji oba případy):
- Především se nezabývá objektivní prezentací obsahu článku v jeho celistvé struktuře a souvislostech, byť by jenom stručně, ačkoliv svému výkladu věnuje v obou spisech vždy téměř polovinu stránky. Čtenář se však vůbec nedoví, o čem článek doopravdy byl.
- Zamlčuje, jaké byly historické okolnosti uskutečněné dílny, jejíchž výstupů se článek týká (dílna NEMES se uskutečnila v červnu1992, dva roky po převratu). Tváří se naopak, jakoby šlo o horký současný dokument.
- Nesděluje, jaký byl úkol dílny, co členové NEMES, odborníci z řady profesí činných ve vzdělávání, mnozí z nich pedagogové ze škol, tehdy spolu dělali: šlo jim o analýzu a popis (monitoring) ještě čerstvých zkušeností s přežívajícími důsledky socialistického školství, o velmi komplexní zachycení dimenzí (našlo se jich celkem deset), na jejichž bipolárně formulovaných škálách se cesta vzdělávání bude pravděpodobně do budoucnosti pohybovat; nešlo jim o to vynášet soudy, ale o to, aby z obrysů dané situace mohli vyjít k reálnému návrhu kroků její dlouhodobé pozitivní nápravy. (Zpracovávání návrhů řešení k různým otázkám objevujícím se během vývoje, je trvalou strategií NEMES.)
- Projevuje neznalost metodologie myšlenkové práce v interdisciplinárně složeném týmu odborníků, jejích cílů a technik, a rovněž nedocenění specifické výpovědní hodnoty kvalitativních výstupů z takového druhu práce; protože jim nerozumí, snaží se výsledky monitoringu násilně a neadekvátně srovnávat s výsledky výzkumných šetření, v nichž byly uplatněny kvantitativní metody a obě úrovně staví do zdánlivého protikladu („rozporná zjištění“, 1997, str. 41).
- Předkládá formulace charakteristik stavu školství 1992, které vznikly v dílně, jako autentická tvrzení autorky, které ona údajně připisuje učitelům. Autorka se ovšem s výslednými charakteristikami stavu postsocialistického školství ztotožňuje a bere za svůj článek odpovědnost, ale sama v článku dělá jen to, že vyčerpávajícím způsobem zpracovává a cituje, co v týmu vymysleli a formulovali druzí a všichni společně. Je-li to pro Průchu po deseti letech „šokující“ (Učitel 2002, str. 48), tak to může být i proto, že pravděpodobně přesně taková byla živá zkušenost lidí ve školství za minulého režimu, kterou tehdy poprvé měli možnost otevřeně popsat a zpracovat.
- Cituje výlučně negativní charakteristiky, zatímco účastníci záměrně hledali a formulovali zvlášť klady a zvlášť zápory, tedy i klady, jak bylo úkolem dílny a jak si lze v autorčině článku přečíst. Charakteristik stavu je uvedeno celkem 143. Kladných bylo 23, záporných 58 a návrhů k nápravě 62.
- Citované negativní charakteristiky vytrhává z původních souvislostí a používá je podle své vlastní potřeby (jednou je to sociální klíma, podruhé myšlenky a postoje učitelů), sám si dělá pořadí citovaných charakteristik, smíchává negativní charakteristiky z několika z různých bipolárních dimenzí analýzy školské reality, které byly formulovány v dílně a k nimž byla posléze týmová práce zaměřena, aniž tyto dimenze řádně všechny cituje.
Jak v této manipulaci pokračuje Kukal, recenzent Průchova Učitele?
- vezme Průchovu přetvořenou pasáž z autorčina článku, kterou našel v Učiteli;
- zkrátí ji na jednu neúplnou větu, která obsahuje jisté 4 negativní charakteristiky;
- tyto formulace dá do uvozovek;
- připíše do závorky Havlínová 1993, ale bez náležité reference;
- navrch přidá odsudek autorčina údajného tvrzení, které si sám z druhé ruky přizpůsobil, a označí je za „exaltovaná tvrzení“.
Tento zde prezentovaný příspěvek není mým prvním upozorněním na překrucování a využívání textů jiných autorů v zájmu vlastní argumentace – ať už je vyzdvihuje nebo haní – v knižních publikacích Průchy. V souvislosti s diskusí k jiné knížce tohoto autora – Alternativní školy a inovace ve vzdělávání (2001), kterou uspořádaly Učitelské listy v ročníku 2001/02, jsem se v diskusním příspěvku (č. 10) dotkla mimo jiné i tohoto problému.
Je to smutný příběh, protože Průchovy knihy byly napsány na velká pedagogická témata a používají je studenti, kteří je považují za zcela věrohodné. Je však spravedlivé vědět, že Průcha se dopustil činů, kterými si sám jejich proklamovanou hodnotu „objektivního a exaktního“ pramene vážně zpochybnil a poskvrnil. Kdo ale rozliší zrno od plev? Jen ten, kdo do věci bezprostředně vidí ze své osobní zkušenosti? Když nikdo jiný, tak alespoň ten se musí ozvat a povědět svůj příběh ostatním. Jako v řeckém dramatu.
Miluše Havlínová
0 comments:
Post a Comment