Jan Wagner: Co studie OECD skutečně říká o vybavenosti českých škol počítači?

Podle nedávné zprávy ČTK, kterou převzaly servery Lidovky.cz a Indoš.cz, „čeští žáci nemají ve školách o nic horší přístup k počítačům než jejich vrstevníci ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.“ Bohužel, zpráva ČTK je přinejmenším zavádějící, ne-li přímo lživá.

Plné znění zprávy ČTK, která vyšla pod názvem OECD: Čeští žáci nemají k počítačům ve škole daleko, je takovéto:

„PRAHA 30. října 2002 - Čeští žáci nemají ve školách o nic horší přístup k počítačům než jejich vrstevníci ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Podle studie OECD připadá ve vyspělých zemích na jeden počítač 13 žáků, v České republice to je podle předloňských údajů 15 žáků.

"Skutečně na tom nejsme tak špatně a situace se zlepšila i díky projektu Internet do škol," řekl dnes Tomáš Grec z tiskového odboru ministerstva školství.

Řada škol má díky projektu nové počítače a vybudována je také potřebná infrastruktura. Podle Grece se zásluhou Státní informační politiky ve vzdělávání zlepšila i počítačová gramotnost dětí ve školách. Do budoucna se počítá i s tím, že by počítače s internetem ve školách mohli využívat také lidé z obce, kde škola sídlí, podotkl.

V rámci Státní informační politiky ve vzdělávání byly již k internetu připojeny dvě třetiny základních a středních škol. Jednotlivé školy dostaly od čtyř do 11 počítačů podle počtu žáků. Připojeno už bylo přes 23.900 počítačů. Nejpozději do konce roku by se mělo připojit dalších zhruba 1300 počítačů ve více než 200 školách.

Podle studie OECD měli nejlepší přístup k počítačům žáci v Austrálii a USA. V těchto zemích připadá na jeden počítač v průměru pět školáků.“

Z textu zprávy je jasné, že její autor originální studii OECD ani náhodou neviděl. Tři z pěti odstavců ve zprávě ČTK navíc vlastně chválí kontroverzní projekt Internet do škol, který se studií OECD nemá vůbec nic společného, protože se začal realizovat až v roce 2002, zatímco studie OECD vychází z dat roku 2000. Přitom je dnes už evidentní, že projekt Internet do škol v dnešní podobě sám postavení ČR v novějších srovnáních příliš neovlivní.

V tabulkách studie Education Statistics and Indicators, Education at a Glance - 2002 Edition se dočteme něco diametrálně jiného. Především se studie týká dostupnosti počítačů pro patnáctileté žáky. Uváděná statistická hodnota počtu žáků na počítač je takzvaný medián, tedy střední člen statistických údajů sestavených dle velikosti. Pro neznalé statistiky to znamená, že pokud jsou počty v jednotlivých školách například 9, 12, 13, 15, 18, 20 a 22, je 15 medián. Znamená to tedy, že 50  % škol má poměr žáků na počítač 15 nebo menší. O průměr pochopitelně nejde, jak se tvrdí v poslední větě zprávy.

Studie OECD ale uvádí ještě další ukazatel týkající se vybavenosti 75  % škol, a tam měla ČR v roce 2000 poměr výrazně horší oproti ostatním zemím: 28 žáků na počítač. Pokud budeme zvažovat vliv dodávek v rámci SIPVZ, bezesporu dosáhneme vybavenosti 100  % škol, ale v takzvaných zelených školách může být poměr u nejmenších škol kategorie E (s nejvýše 80 žáky) až 20 žáků na počítač, u kategorie C (s 81-244 žáky) 10 až 30 a u kategorie A (s 245 a více žáky) od 20 výš. Dnešní medián sledovaného poměru je tedy velmi těžké odhadovat, poměr u 75  % škol ale bude nejspíše lepší. Musíme však předpokládat, že i ostatní země „zbrojí“.

Ve srovnání 27 zemí OECD je podle mediánu poměru počtu žáků na jeden počítač ČR s hodnotou 15 žáků na počítač až na 21. místě. Na špici je USA a Austrálie s mediánem 5 žáků na počítač, Norsko, Nový Zéland a Kanada 6 a sousední Rakousko 7. Srovnání ČR s nejvyspělejšími státy je tedy v podstatě katastrofické, protože pokud 75  % škol v USA nebo v Austrálii mělo poměr žáků na počítač 7 a lepší, v ČR mělo jen pouhých 25  % škol poměr 9 a lepší. První věta zprávy ČTK je tedy přinejmenším zavádějící, ne-li přímo lživá.

Česká republika zaostává výrazně i v dalších sledovaných parametrech, kterými je dostupnost počítačů a frekvence jejich používání. Zde se u nás projevuje i malá vybavenost domácností, podobně jako v Maďarsku.

Na posledním místě se Česká republika umístila v hodnocení, jak počítače pomáhají žákům ve výuce.

Na závěr jsem ponechal čtyři roky starou tabulku z původní Koncepce SIPVZ, kde si všimněte špičkových poměrů počtu žáků na počítač v letech 1995 a 1998 (vlevo). Naše zelené školy se často nedostanou na průměrné hodnoty ve vyspělých zemích v roce 1995. Všimněte si v této tabulce hodnot v Litvě, kde byl v roce 1998 průměrný počet 90 žáků na počítač, dnes je medián průměru v této nečlenské zemi OECD stejný jako v USA nebo v Austrálii, tedy 5:

Jan Wagner