Jsou země, které vlastně neznáme, a přece bychom se u nich měli učit. V případě Austrálie to platí přinejmenším o školském systému, který sází na samostatné rozhodování, respekt k učitelské profesi a především na úsměv a dobré mezilidské vztahy.
Až televizní přenosy z olympiády v Austrálii poněkud poopravily zkreslenou, dobrodružně romantickou iluzi o lidech tohoto obrovského ostrova, která neodpovídá realitě tamního moderního způsobu života. Informovanost o Austrálii je však u nás stále malá a nutnost cestování přes polovinu zeměkoule, které je únavné a finančně nákladné, ji nepříznivě ovlivňuje.
Je tudíž pochopitelné, že také australský školský systém zná u nás blíže jen několik desítek zasvěcenců. Je zajímavý, příkladný a mnohý vzdělaný krajan původem z Čech, Moravy nebo Slovenska v něm působí.
Usměvaví Australané
Návštěvníka Austrálie většinou zaujme její exotika. Brzy po příletu však ocení i přátelskou vlídnost a zdvořilost jejích obyvatel. Uvědomí si současně, že se ocitl v jiném, optimističtějším prostředí, než byl zvyklý z území uprostřed Evropy. Už při setkání s prvním Australanem si nelze nepovšimnout jeho usměvavé tváře.
Tradiční anglosaské uplatňování společenských pravidel je v Austrálii bezpochyby sympatickou stránkou vzájemné komunikace. Avšak ještě významnější a pro Australany charakteristické jsou hluboce vžité etické principy, jakými jsou starostlivost, tolerance, takt a vzájemná úcta mezi lidmi všech věkových kategorií. Stejně jako jinde ve světě existuje množství negativních problémů i v australské společnosti, ta však svou převažující nezkaženou podstatou vytváří atmosféru hodnotného způsobu života.
Toto pozitivní dlouhotrvající společenské klima se výrazně projektuje i do australského školství. Mládež má díky tomu mnohem příznivější a klidnější možnosti studia. Nepřetěžování dětí a vytváření studijních podmínek také s ohledem na jejich individualitu jsou projevem prozíravé a pozorné péče, kterou Australané dětem všeobecně věnují. Málokdo by uvěřil, že ještě v sedmdesátých letech minulého století byly tělesné tresty v australských školách běžně užívány, když dnes je situace zcela odlišná a podobný výchovný přístup zcela nemyslitelný.
Školský systém
Na cestách státem New South Wales, při setkání s pedagogy a studenty ve městě Dubbo, došlo mezi jiným i na pozoruhodnou diskusi o australském školství v Systemic school St. John College. Několik následujících zajímavostí může být inspirativním nahlédnutím do struktury školském systému této země.
Školství jednotlivých australských států podléhá příslušnému státnímu ministerstvu školství. Federální ministerstvo nese odpovědnost spíše administrativní. Státy mají ve školském systému určité odlišnosti, např. počet ročníků, věk dítěte při zahájení školní docházky atd. Rovněž mezi školami jsou rozdíly. Ne každá škola nabízí stejné předměty jako škola jiná, proto se rodiče neradi stěhují v průběhu školní docházky.
V celé v Austrálii existují státní školy – state schools a soukromé školy – independent schools s podobnou charakteristikou jako u nás. Soukromé školy jsou převážně školy církevní. Z nich reprezentují velkou část tzv. “systemic schools”, což je systém katolického školství s dlouholetou tradicí, vytvořený katolickými diecézemi původně ve prospěch dětí ze všech sociálních vrstev. Vedle nich existují ještě i jiné církevní školy k podpoře rozdílných náboženských směrů a další privátní školy s různým zaměřením.
Soukromé školy nejsou pod přímou správou státu. Kupříkladu v systemic schools jsou správa a jmenování ředitelů v kompetenci příslušné církevní diecéze. Ta také jmenuje vedení školy a personální obsazení pedagogů podle návrhů ředitelů škol a je zaměstnavatelem.
Pro systemické školy je charakteristická spolupráce. Spočívá v možnosti soustředit po vzájemné dohodě příjmy od státu a rozdělovat je společně v rámci příslušné diecéze, do níž školy náležejí. Umožňují tak například činnost škol v obcích s malým počtem žáků, kde nestačí na provoz školné od rodičů. Vedle nich existují i nezávislé katolické školy, které nepatří do systému řízeného diecézemi.
V církevních školách je výuka náboženství povinná, ve státních pouze na přání rodičů. Náboženství může vyučovat nejen duchovní, ale i kdokoli po absolvování asi tříletého studia. V církevních školách však mohou studovat i žáci jiného nebo žádného náboženského vyznání a zájem dětí o náboženství není výrazný. Určující v tomto směru je spíše výchova v rodině a prostředí, kde dítě žije. Církev má ovšem stále silný vliv v australské společnosti.
Financování škol
Stát podporuje všechny školy, soukromé podle počtu žáků. I když poskytuje soukromým školám maximální možnou částku, je to stále jen 40 až 45 % z investice na žáka ve státní škole. To je také jeden z důvodů, proč má stát zájem na rozvoji soukromých škol.
Soukromé školy tedy získávají příjmy ze dvou zdrojů: školného od rodičů a dotací – grantů od státu. Granty jsou vypláceny školám za každého žáka v hodnotě podmíněné tím, ve kterém ročníku studuje. Škola musí být finančně soběstačná, nemůže prodělávat, jinak je zavřena.
Existuje až 13 kategorií škol podle výše majetku školy; první je nejbohatší, třináctá nejchudší. S kategorizací však nemají státní podpory nic společného. Kvalita a pověst školy rozhoduje, zda budou rodiče ochotni hradit i vysoké školné, jehož výši si každá škola určuje sama. Otázka grantů je častým programem předvolebních diskusí o tom, zda poskytovat finanční podporu všem školám stejně, nebo brát zřetel na jejich majetek a příjmy.
Soukromé nekatolické školy jsou často lépe vybavené než systemické, které jsou obyčejně chudší. Systemické školy však mají značně nižší školné (poměr je např. Aus$ 1000 ročního školného u systemických škol, zatímco u ostatních soukromých je to až Aus$ l0 000).
Chceš propadnout, nebo raději postoupit?
Australský systém vzdělávání se značně liší od našeho. Ve státě New South Wales začíná mezi pátým a šestým rokem dětí povinnou předškolní výchovou. Následuje šest let základní školy a na ni navazující tzv. “high school” do 16ti let věku školáka. (Termín “high school” tedy neoznačuje školu vysokou, nýbrž školu střední.) Jestliže dítě dovrší 16 let před ukončením desáté třídy, může opustit ihned školu.
Neúspěšného žáka nemůže škola přinutit, aby opakoval třídu, když není schopen učivo zvládnout. Vždy postupuje do dalšího ročníku. Jestliže žák nezvládne učivo, může se po poradě s učitelem rozhodnout, zda si třídu zopakuje nebo postoupí do dalšího ročníku. V tomto směru nesmí škola za žáka rozhodovat, vše záleží na něm, jinak by ohrožovala jeho občanské právo. Škola může vyloučit studenty z rozličných důvodů, nikdy však z důvodu nedostatečného prospěchu.
Irena Csapkova
0 komentářů:
Okomentovat