Antonín Mezera: Naše školství v mezinárodním srovnání OECD aneb studená sprcha z Paříže

Když OECD v polovině minulého týdne zveřejnila v Paříži svou poslední srovnávací studii Education at a Glance 2002, neboli Školství na první pohled, mediálně nejatraktivním tématem byla především úroveň platů českých učitelů. Studie však upozorňuje i na další fakta, která stojí za zamyšlení. Čeští učitelé a žáci jsou málo hodin ve škole

Prvním z nich je poznatek, že čeští žáci a jejich učitelé údajně tráví ve srovnání se svými zahraničními spolužáky a kolegy daleko méně času ve škole. Podle studie Education at a Glance 2002 stráví čeští školáci ve věku 12 až 14 let v lavicích v průměru 867 hodin ročně, což je prý v porovnání se žáky z jiných průmyslově vyspělých zemí dost málo.

Není však přesně jasné, zda-li existuje přímá úměrnost mezi dobou strávenou ve škole a úrovní školních výsledků. Podle této teorie by na tom měli být nejlépe školáci v Zimbabwe, Thajsku a Mexiku, kde se ročně učí na druhé stupni základní školy 1167 hodin, a naopak nejhůře ve Švédsku, kde prosedí v lavicích během roku jen 741 hodin. Vůbec nejlépe na tom asi musí být školáci v zemích, které nejsou členy OECD, jako je Indonésie a Indie, kde ročně prosedí v lavicích až 1274 hodin a nelze vyloučit, zda ve škole vůbec nebydlí.

Protože čeští učitelé jsou za katedrami jen 650 hodin ročně, což je méně než průměr v zemích OECD, který činí 720 hodin, v budoucnu jim prý další hodiny přibudou. (Což v kombinaci s předchozí informací o jejich příjmech bude jedním z mnoha důvodů pro začínající adepty toho povolání, aby se školství zdaleka vyhnuli.) Autoři studie OECD sice vyučovací hodiny přepočítávali na hodiny o šedesáti minutách a nebrali v úvahu ani čas potřebný pro domácí přípravu, domácí cvičení, nebo čas strávený při doučování, ale to nic nemění na skutečnosti, že platí výše uvedené: čeští učitelé a žáci jsou málo hodin ve škole.

Proto se prý také pracuje na změně školních osnov a novém rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy, který počítá s tím, že na prvním stupni bude týdně o čtyři a na druhém stupni základní školy o sedm hodin víc. Ve školních osnovách je údajně málo času na výuku cizích jazyků, a nad to stále chybí mnoho témat právní a environmentální výchovy, výchovy k volbě povolání, bezpečnosti a k demokratickému občanství, která ve vyučování nejsou zastoupena v dostatečné míře.

S tím též souvisí informace, že v českých základních školách je u většiny školních předmětů s výjimkou vlastivědy na prvním stupni, literární výchovy a cizích jazyků na druhém stupni základní školy daleko vyšší časová dotace, než činí běžný průměr ve všech zemích OECD. V oblasti jazykového vzdělávání se Česká republika, na rozdíl od ostatních ukazatelů, pohybuje uprostřed zemí, které jazykové přípravě věnují mimořádnou pozornost.


Centrem zájmu byly zejména školní výsledky a školní klima

V tomto roce byla převážná část zprávy Education at a Glance věnována nikoli jen ekonomickým ukazatelům jako jsou platy učitelů (ty jsou uvedeny jen v několika závěrečných tabulkách), ale zejména kvalitě školních výsledků vzdělávacích institucí a vlivu učení na atmosféru ve školách. Značná pozornost i prostor je ve zprávě dán zejména úrovni čtenářských, matematických a přírodovědných dovedností žáků v jednotlivých členských zemích OECD, které se účastní mezinárodního výzkumu PISA, stejně jako i otázkám občanské angažovanosti a postojům školáků. Naprosto novinkou jsou ve zprávě OECD poměrně rozsáhlé informace o školních podmínkách žáků i učitelů v jednotlivých zemích, včetně školní klimatu, která vládne ve třídách, a možnostech každodenního užití moderních technologií při běžné školní práci (Tomuto tématu se podrobně věnuje navazující článek xxx. )

Education at a Glance v tomto roce varuje před různými neblahými jevy našeho školského systému. Ten například v terciární sféře vzdělávání stále produkuje velmi malé procento absolventů vyšších odborných škol. Více než padesátiprocentního nárůstu počtu studijních míst v terciární oblasti vzdělávání totiž dosáhla Česká republika výhradně díky vysokým školám. Šesté místo od konce v počtu vysokoškolských absolventů vědeckých programů je stejným varováním, které naznačuje, že Česká republika se nejbližších letech patrně nestane středoevropským tygrem, který by své sousedy zaskočil mohutným rozvojem nových technologií. Tím spíše, že Česko vykazuje současně třetí nejvyšší nezaměstnanost absolventů středních škol a druhou nejnižší přístupnost středoškoláků k vyššímu odbornému a vysokoškolskému vzdělání.

Značné rozdíly ve školních výsledcích u více než 50 procent patnáctiletých školáků českých škol naznačují, že náš školský systém je spíše zdrojem nerovnosti než institucí, která by přispívala k vyrovnávání profesních šancí všech školáků na trhu práce. Ve srovnání s takovými státy jako je Austrálie, Nový Zéland, Portugalsko, Velká Británie či Švédsko nalézají podle OECD patnáctiletí čeští školáci daleko menší podporu českých učitelů. To se pak projevuje druhou nejmenší důvěrou českých školáků ve vládní a vzdělávací instituce stejně jako i minimální ochotou občansky se jakkoli v dalších letech angažovat.

Studie OECD též poukazuje na skutečnost, že každý třetí žák základní školy po dobu delší než pět minut nemá při vyučování v podstatě co dělat a že každý čtvrtý školák si stěžuje na rušivé vlivy při vyučování. Nepříliš motivující atmosféra, na kterou si stěžují čeští školáci v základní škole, je pak provázena zajímavým poznatkem, že nároky na školní výuku jsou podle jejich představ výrazně nižší než ve většině ostatních členských zemí OECD.


Na parlamentní seminář letos nezbyl čas

Ukazatele, kterými se OECD každoročně snaží zachytit stav školství, umožňují jednotlivým členským zemím srovnání s ostatními (jakkoli s nimi můžeme v některých bodech polemizovat). Pro nás je toto srovnání rok od roku celkově smutnější a pro ministerstvo školství nepříjemnější.

Když OECD vydala  svou zprávu Education at a Glance pro rok 2001, konal se na půdě Poslanecké sněmovny seminář, kterého se zúčastnil i ministr Eduard Zeman. Diskuse však byla vedena pouze o dvou méně ožehavých tématech: Vzdělávání v souvislostech a Finanční a lidské zdroje vložené do vzdělávání. Jiné kapitoly, věnované např. platům učitelů základních a středních škol, vyučovací povinnosti učitelů, počtu žáků na učitele a využití počítačů ve školách, nebyly považovány za zajímavé.

Tento rok se žádný seminář projistotu nekonal a na ministerstvu školství vládne kolem zprávy OECD tíživé ticho…

Antonín Mezera