Poslední dva roky se v USA odehrávají ve znamení šílené honby na kvalifikované učitele, protože jiní už podle nového zákona ve veřejných školách nesmějí učit. Ti „certified“ pak dostávají i byty. A jak vlastně vypadá průměrný americký učitel? Má podobu čtyřicetileté, bílé ženy s bakalářským diplomem, členky odborů s chutí učit až do důchodu…
Jak vypadá průměrný americký učitel?
Tato otázka napadla autory poměrně rozsáhlého výzkumu, provedeného u více než čtyřiceti tisíc amerických učitelů veřejných škol, kteří se zúčastnili ankety s názvem The Average Teacher, aneb Jak vypadá průměrný americký učitel? Výsledky, které před čtrnácti dny zveřejnily pedagogický časopis Education Week (www.edweek.com) a americké “Učitelky” (www.teachermagazine.org), stojí za malé srovnání s naším průměrným českým učitelem. Tedy kdybychom ho znali.
Zde jsou tedy “parametry” průměrného amerického učitele:
- Věk: 42 let
- Pohlaví: žena: 75 %; muž: 25 %
- Rasa: běloch: 84,4 %; černoch: 7,6 %; hispánec: 5,6 %; asiat: 1,6 %; ostatní: 0,8 %
- Délka pedagogické praxe: 15 let
- Roční příjem: 39 346 dolarů (doporučení pro českého čtenáře: nepřepočítávejte to na koruny, vyhnete se frustraci)
- Kvalifikace: bakalářské studium: 99,3 %; magisterské studium: 46,3 %; doktorandské studium: 0,7 %
- Délka přípravy na vyučování v průběhu jednoho týdne: 12 hodin
- Počet žáků ve třídě: 21-24 žáků
- Počet žáků minoritní populace ve škole: 34 %
- Procento neúspěšných žáků v minulém školním roce: 10 %
- Procento učitelů, kteří působí ve školách se zvýšenou ostrahou: 2 %
- Procento žáků, kteří jsou schopni používat ve škole počítač: 69 %
- Procento učitelů, jejichž práce byla kontrolována školní inspekcí: 32 %
- Členství v učitelských odborech: ano: 79,4 %; ne: 20,6 %
- Vyučuje nejméně jednoho žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a individuálním vzdělávacím programem: 82 %
- Procento učitelů, kteří domnívají, že nezájem rodičů je nejvážnějším problémem dnešní školy: 24 %
- Procento učitelů, kteří domnívají, že rutinní povinnosti a učební plány jsou vážnou překážkou v jejich pedagogické práci: 29 %
- Procento ženatých a vdaných učitelů: 72 %
- Procento učitelů, kteří se nenarodili v USA: 5 %
- Ve vlastní domácnosti žije: 82 %
- Procento učitelů, kteří plánují, že budou učit i po odchodu do důchodu, nebo alespoň co nejdéle, jak to bude možné: 74 %
- Procento učitelů, kteří by se opět chtěli stát učiteli, kdyby měli možnost začít znovu: 40 %
Kdokoli, kdo nepůsobí zrovna ve školství, může mít za to, že většina amerických učitelů jde s dobou, je plná nápadů a většinu času věnuje nutkavé potřebě řešit osobní problémy svých žáků. Realita je ale jiná. Většina kantorů se spíš intenzivně připravuje na vyučování, které je čeká v dalších dnech, a tvrdě pracuje na rozšíření svých vědomostí a odborné kvalifikace. Množství dalších pak uvažuje, že v důchodovém věku budou ve škole působit dál. Nikdo jim nenaznačuje, že by měli ze školy zmizet. Nikdo na ně nevolá z nejvyšších míst, ba ani ze školních sboroven “Vrať se do hrobu”. A nikoho také příliš nefrustruje, že učitel je “jenom ženská” a že má "jen" bakalářské vzdělání.
Hledáme jen kvalifikované učitele!
Americký školní rok se podle Rachell Deutschové z Education Week v posledních dvou letech odehrává ve znamení šílené honby na kvalifikované učitele, protože jiní už ani v amerických školách podle nového federálního zákona s názvem No Child Left Behind Act nesmějí učit. Kdo není “certified” a nemá kvalifikaci, nemá ve škole co dělat.
Většina nekvalifikovaných kantorů má šanci jedině v případě, že je u nich perspektiva doplnění pedagogické aprobace. Na nárožích visí plakáty, které hovoří jasně: Wanted: Certified Teachers Only! Hledáme jen kvalifikované učitele! Není to problém federální vlády, ale problém jednotlivých měst. Zaměstnat můžete jen plně kvalifikované učitele, říká zákon. Kde je ale sehnat? To je váš osobní problém! Vytvořte jim podmínky, získejte si je, kde chcete, ale před žáky nesmí předstoupit kantor bez odpovídající kvalifikace. Takto se vytváří prestiž učitelské profesi. Federální orgány nic neslibují, pouze koordinují dotační politiku a stanovují podmínky, kterým musí jednotlivá města a okresy bezpodmínečně vyhovět.
Nejlépe jsou prý na tom v Chicagu, kde zavedli funkci náboráře kvalifikovaných učitelů. Místní manažeři náborového oddělení, manželé Juarez a Rosa Vazquezovi, jsou prý nejlepší, protože před začátkem školního roku našli chicagským školám 325 nových a plně kvalifikovaných kantorů, kterým město slíbilo byty. Kvalifikovaní kantoři v důchodovém věku a začínající borci pedagogických věd byty nedostávají, ale obdrží “jen” příplatek na bydlení.
Hodně se loví mezi čerstvými absolventy na pedagogických fakultách. Studentům pedagogických fakult a válečným veteránům (!), kteří se smluvně zaváží, že po absolvování studia nastoupí do některé veřejné americké školy, nabízejí náboráři úhradu části jejich studia, a to na náklady okresních rozpočtů.
Zvýhodněné studijní programy jsou pro mnohé velikým lákadlem. Každý okres má možnost čerpat nemalé finanční prostředky z federálních fondů a vzdělávacích programů Golden Apple Teacher Education a Teach for America, ale jen pro kvalifikované kantory nebo ty, kteří jsou ochotni si v co nejkratší době doplnit odbornou kvalifikaci v některém z dotovaných univerzitních programů. Dnes nejvíce letí příprava matematiků, učitelů přírodních věd a cizích jazyků.
Sen známe většinou ze vzpomínky, která se nám zdá být často šílená a dostavuje se většinou po procitnutí. Tak to alespoň říká Sigmund Freud. Sen je prý často naprosto absurdní, jindy vykazuje tu či onu cizí vlastnost, kterou nacházíme spíše u jiných, nikoli u nás samotných. Jak vlastně vypadá průměrný český učitel a především – jak ho získat? Těžko říci. Především tu druhou otázku si u nás už dlouho nikdo nepoložil.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat