Proč je nutné měnit českou školu? – takový podtitul dal novinář Tomáš Feřtek své knize, kterou vydalo občanské sdružení AISIS pod názvem Ředitelská kuchařka. Jde o čtivou a přínosnou knihu, která shrnuje zkušenosti sedmi ředitelů s reformou vlastní základní školy.
Feřtek není uznávaný vědec, který se snaží dělat podrobné analýzy českého školství, není ani nadšený pedagog, který aplikuje při výuce netradiční metody. Feřtek je novinář, který píše pro časopis Reflex komentáře a reportáže o školství. Možná právě proto se mu podařilo vytvořit velmi čtivou a přínosnou knihu, která shrnuje zkušenosti sedmi ředitelů s reformou vlastní základní školy.
Nejde o strohé vyprávění ředitelů, ani o rozhovory s nimi. Feřtek se totiž rozhodl, že reforma školství si zasluhuje i reformu psaní o české škole. Proto v knize střídá vtipné bajky a kvízy, vyvrací časté námitky učitelů i rodičů, přidává doporučenou literaturu, tipy na internetové stránky, různé vzdělávací programy atd. Vědec nebo učitel by zřejmě tak čtivou knihu nikdy nenapsal…
Jaké jsou tedy základní zkušenosti ředitelů škol, kteří začali s reformou na svém ústavu? Především, že i v současných podmínkách je změna možná (a především nutná). Výsledky nelze očekávat hned, jsou postupné (zprvu často dochází i k mírnému zhoršení stavu) a dlouhodobé (tři a více let). Především ale reforma nikdy nekončí – stále je co vylepšovat, mění se společnost i žáci, přicházejí a odcházejí učitelé atd.
Feřtek také varuje před „partyzánskou“ reformou, které se ujme některý učitel bez podpory většiny sboru a vedení školy. Reformu musí začít sám ředitel, musí ji „ustát“, protože i zde platí pravidlo, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Sedm vybraných ředitelů udělalo mnoho chyb, ale nakonec se z nich poučili a jejich školy dnes jenom kvetou, žáci z nich neprchají na víceletá gymnázia a rodiče usilují o to, umístit své dítě právě na danou školu. Výčet změn, které udělali, zabírá podstatnou část knihy a nemá smysl je zde všechny vypisovat, protože co škola, to originál. Nelze napsat jednoduchý recept, který by platil ve všech situacích. Feřtek doporučuje trpělivost, varuje před přílišným „tlačením na pilu“ a „čistkami“ (tedy vyhazováním kantorů, kteří se nechtějí k reformě přidat).
Začít lze prakticky kdekoliv. Třeba poslat pár učitelů na kurz Dokážu to? nebo Kritické myšlení a pak jejich nové zkušenosti rozebrat s ostatními kantory. Zlepšit komunikaci mezi pedagogy (třeba neformálními poradami a vzájemným navštěvováním hodin). Nabídnout žákům spoluzodpovědnost a zapojit je do rozhodování o škole – třeba v otázkách zvonění nebo školního řádu (příklad jednoho najdete v knize). Zavést třídnické hodiny. Používat srovnávací testy Kalibro. Nechat žáky o přestávce pořádně vyřádit atd.
Ředitelská kuchařka nenabízí jeden recept, ale nespočet ingrediencí, které můžete při „pečení“ lepší školy použít. Lze ji doporučit nejen ředitelům, kterým je určena především, ale také učitelům a rodičům. A když ji dostane do ruky žák, také se nic nestane…
Tomáš Feřtek: Ředitelská kuchařka aneb (Proč) je nutné měnit českou školu (?), AISIS, Kladno 2002, 125 s., 99 Kč
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat