Musím se přiznat, že když jsem dočetl knihu, kterou zde recenzuji, byl jsem naprosto nadšený. Moderní vyučování od Geoffreye Pettyho je publikace, kterou by měl mít ve své knihovně každý učitel nebo adept tohoto povolání. Proč? Protože jde o jednu z mála praktických příruček, které mohou pedagogům skutečně prospět v jejich práci.
Když si vzpomenu na svá studijní léta strávená na pedagogické fakultě, matně si vybavím jakési předměty typu obecná didaktika nebo pedagogická psychologie. Místo toho, abychom se v nich učili základním pedagogickým dovednostem, nacvičovali různé didaktické metody a ověřovali si jejich efektivnost, spíše jsme si zapisovali teoretické poznatky o alternativních školách, sociální facilitaci a dalších odborných problémech. Myslím, že nejsem sám, kdo díky tomu vyšel do terénu sice s obrovským nadšením, ale prakticky absolutně nepřipraven na pedagogickou praxi…
Naštěstí už máme knihu, která tato bílá místa zaplňuje, a to nevídaným způsobem. Její autor velmi čtivě a srozumitelně probírá všechny důležité pedagogické situace a metody, doplňuje je o vlastní zkušenosti a tipy a důsledně se vyhýbá zbytečně odborné terminologii. Je sice učitelem fyziky, ale praktické příklady čerpá ze všech školních předmětů a žádný neupřednostňuje. Kniha Moderní vyučování je rozdělena do 4 částí a její autor v 41 kapitolách postupně probírá osobnost žáka, učitele, učební pomůcky a nakonec shrnuje nejdůležitější poznatky.
Praktické a emocionální potřeby žáka
Tato část se zaměřuje především na problém, jak žáky motivovat a jak řešit kázeňské problémy. Zdůrazňuje potřebu častého opakování, na což v českých školách nebývá pro přemíru látky čas (alespoň to učitelé tvrdí) a praktických cvičení (také se jim moc nevěnujeme a spíše přednášíme). Varuje před přílišnou kritikou žáka ze strany učitele, protože tím klesá jeho sebedůvěra, klesá motivace a jako v začarovaném kruhu způsobuje další neúspěch (to si prosím vybavte co nejčastěji). Kromě spousty dalších užitečných rad si můžete vyplnit závěrečný dotazník, abyste se dozvěděli, jaký jste učitel…
Učitelova dílna
Druhá část přibližuje hlavní vyučovací metody. Petty si všímá hlavně toho, jak se osvědčují v praxi, jaké jsou jejich slabiny a přednosti a kdy kterou použít. Metod je opravdu hodně a jsou popsány velmi důkladně, takže by bylo zbytečné je všechny vyjmenovávat. Proto jen krátká poznámka: zaujalo mě, že autor příliš nevěří žákovským sešitům, které se v českých školách tak často používají. Stačí si ale vybavit zkoušení nějakého slabšího žáka, jehož pozornost nebyla v hodinách nejlepší, čemuž odpovídají také jeho zápisky. No, a když se z nich začne učit, je katastrofa zpečetěna… Autor učebnice proto upřednostňuje pracovní listy nebo shrnutí, která vypracuje učitel sám a žákům je rozdá.
Učební pomůcky
Zajímavé učební pomůcky dokážou hodinu velmi oživit, a proto je jejich používání doporučeno. Na učitele to ale klade větší nároky, protože si je musí připravit. Tabule a křída v době projektorů, videa a počítačů sice má stále svoje místo, ale zůstává jaksi v jejich stínu…
Shrnutí
Závěrečné shrnutí vypichuje nejdůležitější tipy z této skvělé učebnice učení. Důraz je tentokrát kladen na vyučovací jednotku (hodinu). Aby byla učitelova práce efektivní, musí si stanovit správné cíle a úkoly, vybrat odpovídající činnosti, sestavit si plán hodiny, jasné požadavky pro hodnocení atd. Úplně poslední kapitola se zabývá nejdůležitějším problémem a její název vypovídá za vše - Jak učit a nezbláznit se…
Kniha má přehlednou strukturu a kromě výkladů v ní najdeme řadu obrázků, schémat a úkolů. Je tedy perfektně didakticky zvládnuta. Jednotlivé kapitoly jsou protkány citáty zkušených učitelů a významných osobností, alespoň pár jsem jich vybral:
„Zprvu jsem si myslel, že známkuji své žáky, pak jsem si ale uvědomil, že známkuji sám sebe - výsledky svého pedagogického úsilí.“
„Kdyby učit bylo totéž co vykládat, byli bychom všichni tak chytří, až by to nebylo hezké.“
„Co kdybyste jednu nástěnku ve třídě použili pro informace týkající se vašeho předmětu a pravidelně je obměňovali?“
„V 60. letech bývali žáci jedné třídy běžně zkoušeni z určitého předmětu různými komisemi, přičemž dosahovali zcela odlišných výsledků.“
Je mi líto, že tato kniha nebyla k dispozici v dobách mých studií a na spoustu věcí jsem si musel přijít sám během praxe. Současní adepti učitelství to mají díky Pettymu mnohem lehčí… A nejen oni - Moderní vyučování jistě zaujme i zkušené učitele s dlouholetou praxí.
Geoffrey Petty: Moderní vyučování, Portál, Praha 2002, 380 s.
Radek Sárközi
0 comments:
Post a Comment