Pavel Parma: V CERES nejde o bitvu

Článek Jiřího Peterky Bitva o CERES se mi jeví jako poměrně seriozní náhled na to, jak problematiku registrace softwaru chápou jeho výrobci a distributoři, školy a laická veřejnost. Chybí mi však vyváženost, takže se na problém pokusím podívat pohledem sdružení AutoCont On Line-Český Telecom – píše ve své reakci na článek České školy obchodní ředitel ACOLu. Před samotným popisem problematiky projektu CERES (CEntrum REgistrace Software) se pokusím v krátkosti zopakovat původní záměry jednotlivých projektů SIPVZ.

Projekt II – Informační zdroje a data má za cíl zpřístupnit všem školám výukové aplikace a datové zdroje, tedy programy a data sloužící pro výuku všech předmětů. Není rozhodně zaměřen jen na informatiku, je základem pro zavedení moderních technologií do výuky. MŠMT předpokládá, že bude v rámci realizace Projektu II řídit využívání vzdělávacích aplikací v základních a středních školách. Projekt II předpokládá úspěšnou realizaci Projektu I – Informační gramotnost, v jehož rámci se budou v oblasti využívání moderních technologií školit učitelé. Projekt III – Infrastruktura má za cíl vybudovat Informační a komunikační infrastrukturu (IKI) ve všech školských zařízeních.

Posledně jmenovaný projekt realizuje generální dodavatel podle modelu známého zejména z komerčních trhů, který se nazývá outsourcing. Tento model umožňuje MŠMT, resp. školám využívat moderních technologií bez potřeby „starat“ se o neustálou funkčnost jednotlivých zařízení nebo připojení k internetu. Stejně tak nevyžaduje rozsáhlé počáteční investice, ale je poskytován formou služby, která má definovaná kriteria a teprve v případě, že jsou plněna, dostává generální dodavatel zaplaceno. Od začátku je hlavním motorem v pojetí MŠMT především Projekt II, který určuje náplň a způsob řešení obou ostatních projektů.

Z mého pohledu velice rozumným názorem MŠMT bylo vybudovat vzdělávací portál, který by poskytoval učitelům aktuální podklady pro výuku, umožnil využít infrastruktury pro lepší spolupráci s rodiči, poskytnul zdroje studentům a žákům a v konečném důsledku zefektivnil výuku.

Bohužel vzhledem k impotenci MŠMT v naplňování Projektu II jsme si uvědomili, že pokud nedojde k naplňování infrastruktury aplikačním a vzdělávacím software, může v konečném důsledku utrpět i Projekt III, kdy dodaná IKI bude ležet ladem. Tehdy vznikla myšlenka projektu CERES jako přechodného řešení do doby faktické realizace Projektu II.

Navrhli jsme MŠMT smlouvu na provádění technologického posuzování software pro využití v IKI. Důvodem, proč nemůžeme povolit jakékoliv instalování software na dodanou infrastrukturu, je zachování její bezpečnosti a funkčnosti. Náš zájem je zcela jasný - dodržet podmínky stanovené zadávací dokumentací obchodní veřejné soutěže a smlouvou na Projekt III, tedy dokumentů, které s námi sepsalo MŠMT. Smlouva na provádění odborných činností je financována přesně tak, jak pan Peterka uvádí, tj. nejsou požadovány žádné paušály, pouze MŠMT hradí za každý registrovaný software. Na druhou stranu je smlouvou požadováno, že odborné, didaktické a věcné posuzování software je výhradně na straně MŠMT.

Dnes si říkáme, zda nebylo lepší dostát spíše závazkům z Projektu III a vyčkat dalších činností MŠMT v Projektu II a nebo vzniku nových vzdělávacích portálů, které nenarušují infrastrukturu. Ale nechovali bychom se úplně stejně jako MŠMT, které v současnosti s generálním dodavatelem nekomunikuje, přestože je odběratelem největší zakázky v historii ICT ve školství?

Cenové podmínky registrace softwaru rozhodně odpovídají všem netriviálním činnostem, které je nutné provést, aby bylo možné aplikaci registrovat pro instalaci do IKI. Ze strany AutoContu On Line jsou uvedené ceny kalkulovány tak, že projekt není ziskový, naopak znamená značné počáteční zatížení naší firmy. Navíc pro MŠMT platí ceny ještě výrazně nižší, vzhledem k tomu, že již je naším zákazníkem pro Projekt III. Pro porovnání cen s konkurencí je možné brát v úvahu dva až tři dny analytika nebo konzultanta zdatného v oboru ICT. Právě taková doba je potřebná k testování aplikace Kategorie 1 na všech variantách škol a dalších možných kombinací.

Je také vidět, že se nenaplnila hrozba z „bitvy“ o školský portál, kterou popisujete. Dnes jsou školám k dispozici dva komerční vzdělávací portály, se kterými generální dodavatel nemá nic společného. Jejich provozovatelé určitě nemají strach, že by se za daných podmínek se svými projekty neprosadily. My se pouze pokusíme obstát v tržním prostředí a nabídnout další variantu k již vzniklým vzdělávacím portálům. Nezbývá než nechat učitele a žáky, aby se sami rozhodli pro vyhovující školský portál, a to na dodané infrastruktuře udělat mohou.

Na závěr si neodpustím drobnou poznámku. Jako občana této republiky mne děsí část článku, která popisuje, že vrchní ředitel sekce SIPVZ na ministerstvu se účastní přípravy prohlášení výrobců SW. Toto prohlášení vyzývá instituci, u níž je zaměstnán, ke krokům, které MŠMT v důsledku škodí. Na druhý den se v médiích objeví, že tento úředník výzvy plynoucí z tohoto prohlášení přijímá. Pokud bych takovou věc provedl v komerční společnosti, asi bych dlouho nezůstal na pozici manažera.


Pavel Parma