Generální dodavatel si stěžuje, že MŠMT prakticky neřídí využití dodané techniky, a volá po tom, aby ministerstvo buďto začalo realizaci SIPVZ řídit, nebo ji předalo někomu jinému. Zásadní problém patrně vyrůstá v integraci počítačů a další techniky škol do IKI generálního dodavatele – mimo jiné se GD a MŠMT rozcházejí v názoru, kdo ji má zaplatit. Nejen toto zaznělo na letošním Invexu…
Letošní Invex byl významnou příležitostí k bilancování Projektu III SIPVZ (alias „Internet do škol“). Právě před rokem se totiž definitivně rozhodlo o generálním dodavateli (ÚOHS ukončil šetření kolem výběrového řízení), a konsorcium AutoCont On Line-Český Telecom mohlo přímo na Invexu 2001 začít prezentovat své plány a záměry. Nyní, téměř přesně rok poté, už bylo co hodnotit a k čemu se vyjadřovat.
V rámci doprovodného programu letošního Invexu se problematikou Internetu do škol zabývaly tři akce (nepočítám-li samotnou veletržní expozici ACOLu a její program):
- Seminář Informační a vzdělávací systém ČR a role projektu Internet do škol, ve středu 9. 10. dopoledne, pořádali AutoCont On Line, Český Telecom a partneři.
- Seminář Internet do škol - projekt, o kterém se mluví, ve středu 9. 10. odpoledne, pořádal Institut Karla Havlíčka Borovského (video záznam).
- Konference ICT Fórum 2002, ve čtvrtek 10. 10. dopoledne, pořádali Computer Agency a Veletrhy Brno (slidy z přednášek).
K prvnímu z uvedených seminářů bych rád dodal, že pozvánka rozesílaná novinářům obsahovala ve svém programu také bod:
11.45 – 13. 00 hodin – Vzdělávací a informační systém ČR
Role státu při zvyšování IT gramotnosti v souvislosti se vstupem do EU
PhDr. Walter Bartoš, poslanec PS Parlamentu ČR
To jsem také uvedl ve svém „avizujícím“ článku na Lupě (Z mého invexového deníčku). Na samotné akci však Bartoš nebyl a o jeho účasti (resp. neúčasti) jsem nezaslechl ani slovo (moderátor naopak omlouval náměstka MŠMT Müllnera, který na pozvánce uveden nebyl). Walter Bartoš (předseda školského výboru PSP ČR) mi následně potvrdil, že o ničem nevěděl a že jej pořadatelé vůbec nekontaktovali.
O čem bude v článku řeč
V tomto článku bych se rád soustředil na to, co na zmiňovaných akcích prezentoval generální dodavatel (přesněji: to, jak jsem jeho prezentacím porozuměl, neboť samozřejmě nemohu ani nechci mluvit za GD). Pro lepší srozumitelnost jsem tento text nekoncipoval jako chronologickou reportáž o tom, co kde postupně zaznělo, ale vše rozdělil do následujících tematických oblastí (kapitol článku):
- Poznámky k původnímu zadání projektu
- Současný stav (roll-out, počty škol a SKP, počty vyškolených správců, konektivita v intranetu atd.)
- Problémy současného stavu (řídící role MŠMT, projekt PII)
- Integrace
- Registrace SW
- Návrhy GD pro 2. vlnu 1. etapy (ICT bonita škol, ICT plány škol)
- Představy GD o přerůstání IKI v KIKI a následně v celonárodní VIS ČR (Vzdělávací a informační systém ČR)
Poznámky k původnímu zadání
K rekapitulaci původního zadání se vyjádřil především Jaromír Horák na čtvrteční konferenci ICT Forum 2002. Výchozí záměry shrnul takto:
- rychle vybavit 3620 škol,
- vybudovat školský intranet,
- garantovat kvalitu a dostupnost služeb.
K úkolu vybudovat intranet (IKI) se vyjádřil v tom smyslu, že byl zkrátka v zadání (což je pravda, zadávací dokumentace výběrového řízení skutečně obsahuje požadavek na vybudování intranetu – o počtu škol to ale již neplatí). Dodal také, že předpokládali, že je připraven obsah, který tento intranet využije – což souvisí s argumentem o problémech s PII (podrobněji viz dále).
K původním záměrům a zadání se v jednom významném bodě vyjádřil i šéf ACOLu Palata, když řekl, že zadání požadovalo:
- nejprve vybavit školy (provést tzv. roll-out),
- teprve poté zahájit integrace.
K tomu dodal, že současná architektura i provoz IKI odpovídají zadání a smlouvám s MŠMT. Celá IKI byla realizována tak, aby se dala spravovat z jednoho místa, byla chráněna proti útokům zvenčí i mezi školami navzájem a při eventuelní havárii se vše dalo snadno obnovit.
Současný stav
Pokud jde o současný stav realizace projektu, zde zástupci GD konstatovali že v rámci „třífázového pohledu“ příprava >>roll-out >> provoz jsme nyní na přechodu mezi druhou a třetí fází: po 8 měsících skončilo plošné vybavování (tzv. roll-out) a začíná fáze rutinního provozu.
Konkrétně k prvnímu dni Invexu (7. 10.) bylo vybaveno 3431 škol (z nasmlouvaného počtu 3620 škol, tj. cca 94 procent) a ostatní budou řešeny již individuálně (jako určité „dodělávky“). Zástupci GD neopomenuli několikráte promítnout náběhové křivky, ukazující, že sice jsou poněkud za původním vlastním plánem (ten k 7. 10. 2002 počítal s 3520 školami), na druhou stranu že však výrazně předběhli to, k čemu se zavázali ve smlouvách s MŠMT (tyto smlouvy počítaly k 7.10. jen s 1957 školami).
Z pohledu GD a zejména realizačního týmu roll-outu jde jistě o heroický výkon. Z pohledu zadavatele (MŠMT) je ale vše složitější. Pravdou je, že školy mohou počítače a připojení začít využívat dříve. Na druhou stranu zadavatel musí generálnímu dodavateli zaplatit v tomto kalendářním roce více peněz než očekával a plánoval, neboť musí platit za každý zprovozněný počítač měsíčně 3005 Kč (kromě jednorázových aktivačních poplatků). Ředitel sekce SIPVZ Zdeněk Svoboda na druhých dvou akcích naznačil, že školství není schopné tak rychlý postup dostatečně absorbovat (což zřejmě byla narážka na problémy se školením správců i učitelů) a že to způsobuje problémy i v resortním rozpočtu. Jak uvádí nedávný článek v časopise Euro Zvonění do druhého kola (několikráte byl rozebírán i v diskusích zde na České škole), podle údajů od samotného ACOLu mu MŠMT dluží na nezaplacených fakturách přes 463 milionů.
S ukončením roll-outu souvisí i odchod Jaromíra Horáka – měl prý smlouvu jen na tento roll-out, a tak „končí jeho angažmá na přímém řízení projektu u generálního dodavatele“.
Ze 3620 škol, které jsou nebo budou vybaveny, prý 70 procent dosud nemělo žádné zkušenosti s ICT (jde zřejmě o jeden z výsledků dosud nepublikovaného průzkumu vybavenosti škol, za který MŠMT zaplatilo 150 milionů). Pokud jde o školení ICTK správců, zde zaznělo, že základním školením jich prošlo již 2600 a vyšším stupněm (obsluha serveru a správa malé sítě) na 280.
Co vybudoval Český Telecom
Svůj pohled na to, co bylo v zadání a co se podařilo realizovat, prezentoval i Český Telecom coby člen konsorcia GD. V zadání prý bylo:
- vybudovat páteřní a přístupovou síť,
- vybudovat sítě LAN na školách a vybavit je aktivními prvky,
- provozovat SKP pro žáky a učitele.
Páteřní síť je budována a provozována jako IP VPN (tj. virtuální privátní síť na bázi protokolu IP), s využitím aktivních prvků CISCO, nad infrastrukturou Telecomu, která sama používá protokol MPLS (MultiProtocol Label Switching). V rámci přístupové sítě je prý možné použít jakékoli technologie pracující na linkové vrstvě, a to v rychlosti v rozmezí od 9,6 kbps po 2,5 Gbps.
Dosud se v souvislosti se školami mluvilo pouze o tzv. semipermanerntním ISDN, digitálních okruzích LL a technologii ADSL, nyní však zástupce ČTc Hořejší explicitně zmiňoval také možnost použití analogového dial-upu (tj. komutovaného připojení)! Ten se pro připojování škol dosud nepoužíval. Zmínky o něm podle mého názoru souvisí se záměry budoucího rozvoje IKI. (GD by jej rád doplnil o připojení knihoven a následně rozšířil na celorepublikový „vzdělávací a informační systém ČR“ – podrobněji v zítřejším pokračování.)
Zmiňováno bylo i to, že pro zajištění bezpečnosti bylo použito stejné řešení, jaké Telecom poskytuje svým velkým firemním zákazníkům (např. bankám, společnosti Škoda Auto atd.).
Pokud jde o konektivitu školského intranetu směrem ven, mělo by se jednat o 2 vyhrazené přípojky po 34 Mbps, vedoucí do sítě Internet OnLine.
Problémy současného stavu
Pokud jde o hodnocení problémů současného stavu, zde v prezentacích GD jednoznačně převažoval argument o neexistenci „řídící vazby projektu PII na PIII a PI“ a stesky nad tím, jak MŠMT neřídí celý projekt SIPVZ. Snad čtyřikrát museli všichni shlédnout stejný slide v různých prezentacích, který schematicky naznačoval, jak by projekt PII měl ovlivňovat ostatní projekty – a jak se to neděje. Zřejmě právě toto byl hlavní „message“, který zástupci generálního dodavatele chtěli vštípit přítomným do hlavy.
Šéf ACOLu Vlastimil Palata prohlásil, že ministerstvo využití IKI a ICT prakticky neřídí a řídící role se ujímají školy samy. Dokonce řekl, že klíčovým předpokladem k dalšímu rozvoji je to, aby MŠMT buď urychleně začala realizaci SIPVZ řídit, nebo její řízení předala někomu jinému! Konkrétně zmiňoval, jaké možnosti připadají v úvahu: např. převod na kraje, školy či nějaký nově vytvořený orgán.
Řekl také, že architektura IKI neodpovídá aktuálnímu stavu realizace SIPVZ (hlavně v rámci PI a PII). To zřejmě souvisí i s jiným argumentem, že provoz IKI nemůže GD nikomu předat, dokud nebudou náležitě vyškoleni ICTK správci.
Integrace
S používáním toho, co již bylo za státní peníze vybudováno, souvisí i další problémy – zejména problematika registrací výukového softwaru a problematika integrací.
Pokud jde o integrace, zde generální dodavatel prezentoval následující vizi:
- Integrace se má podle zadání řešit až po plošném roll-outu.
- První fáze, pokud o ni bude požádán, začne právě nyní, v říjnu 2002 (po skončení plošného roll-outu). Bude se týkat připojování periferií (například tiskáren, fotoaparátů atd.) a také jednotlivých počítačů.
- Druhá fáze, která by měla začít v příštím roce, by již měla zahrnovat i připojování celých sítí LAN.
Generální dodavatel ovšem nenechal nikoho na pochybách o tom, že integrace chápe jako placenou službu (tedy: placenou navíc k tomu, co dostává od MŠMT na základě již uzavřených smluv). To je konzistentní s tím, co říkal již dříve (že integraci si školy budou platit samy), ale pokud má paměť sahá, teprve dnes tvrdí, že integrace měly následovat až po plošném roll-outu. Asi nebudu sám, kdo žil v přesvědčení, že integrace měly probíhat od začátku (a byly v určitém okamžiku pozastaveny).
Zástupce Českého Telecomu na semináři ACOLu prezentoval i pět konkrétních variant integrace stávajícího připojení školy. Je to ale přesně oněch 5 variant, které jsem popisoval zde na České škole již v březnu t. r. – poté, co je GD představil novinářům. Pokud by ovšem generální dodavatel měl v původním zadání nejprve udělat plošný roll-out, a teprve poté řešit integrace, jakou logiku by měla integrace připojení, realizovaná „ex-post“? To by Telecom nejprve vybudoval nové připojení, a teprve pak jej integroval do již existujícího připojení?
Součástí vize, prezentované na Invexu ACOLem je i představa, že integrace by v prvním kroku (tedy při připojování periferií, případně i jednotlivých počítačů) prováděli sami ICTK správci, na základě postupů a metodiky připravené generálním dodavatelem. V takovém případě by prý mohly být tyto integrace i zdarma. Jinak je budou zajišťovat lokální dodavatelé, a pak už půjde o integrace placené.
Stejně tak byly zopakovány již dříve prezentované požadavky GD ohledně toho, že při zvýšení počtu připojených počítačů (v rámci integrace) bude škola povinna zvýšit svou konektivitu do školského intranetu, ale již v rámci nadstandardu, a tedy „za své“. Hranicí by měl být počet 12 PC, pro nějž by ještě mělo „stačit“ připojení rychlostí 64 kbps, hrazené centrálně. Důvodem pro tento požadavek jsou prý kategorické požadavky ze zadání na to, aby se soubory velikosti 100 KB při současném požadavku poloviny všech SKP na stažení 100 KB souboru stihly stáhnout do 80 sekund (z centrálního serveru CIS, resp. do 120 sekund z ostatních škol v intranetu).
V souvislosti s tímto požadavkem zazněla také informace, že GD se jej snaží snížit, a to prostřednictvím dalšího dodatku ke smlouvě s MŠMT, jehož návrh prý již leží na ministerstvu. Osobně se domnívám, že tento požadavek je formulován nesmyslně a nevypovídá mnoho o skutečné kvalitě a velikosti konektivity jednotlivých škol (například neříká vůbec nic o dostupnosti internetu pro školy, může být splněn i když školy vůbec nebudou mít přístup k Internetu). Fakticky byl využíván spíše jako určité zaklínadlo pro zdůvodňování takových věcí, jako je například potřeba vybudovat školský intranet místo přímého připojování škol k internetu a jako konkrétní poptávka principu „garantovaných služeb“. Obávám se, že právě tento nevhodně formulovaný požadavek v zadávací dokumentaci celému školství mnoho nepřinesl, ale naopak jej přišel sakramentsky draho.
Opačné stanovisko ohledně placení za integrace prezentoval na Invexu vrchní ředitel sekce SIPVZ na MŠMT Zdeněk Svoboda. Podle něj musí být integrace prováděny plně v režii generálního dodavatele (tj. zdarma, v rámci plnění již uzavřených smluvních vztahů). Argumentem je zde zřejmě obecný požadavek na zachování již realizovaných investic, obsažený v původním zadání.
Podle mého názoru jsou integrace dalším nepříjemným problémem, o kterém asi ještě hodně uslyšíme.
Pokračování zítra.
Jiří Peterka
0 komentářů:
Okomentovat