K dnešnímu stavu SIPVZ se kriticky staví nejen odborná veřejnost, ale již i samotná sociální demokracie. Vyplývá to z interního materiálu nazvaného Zásady nového pojetí politiky "Informační technologie ve vzdělávání", jehož část nám poskytl Jiří Kofránek, předseda Odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD, která tento materiál nedávno vypracovala.
Komentáře pod články o SIPVZ na České škole často slouží v druhém plánu k publikaci informací a názorů, které zřejmě nelze jiným způsobem "vypustit". Úroveň komentářů řady pseudonymů je vysoká, a přestože můžeme mít výhrady k anonymitě autorů, jde v mnoha případech o cenný zdroj informací. Diskuzní fóra zároveň slouží i k jakýmsi "zpravodajským hrám", kde oba tábory kritiků i zastánců SIPVZ "vypouštějí" osobní výpady, čitelné narážky nebo cílené provokace. V této souvislosti je pochopitelně na místě volání po moderované seriózní diskusi k tématu. Bohužel ji zatím nikdo neinicializuje, ke škodě MŠMT i ACOL.
Ale zpět k avizovanému tématu. U článku SIPVZ: Kdo je poradce Gary Rostock? se objevil útočný komentář podepsaný jménem Kofránek s uvedením neexistující e-mailové adresy kofr@cssd.cz, který vyvolal i několik reakcí. I když na první pohled bylo jasné, že jde o provokaci, s ulehčením jsem si přečetl dementi od Jiřího Kofránka, předsedy Odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD a kromě jiného i vedoucího autorského kolektivu Státní informační politiky, který nám jako důkaz svého kritického postoje k dnešnímu stavu SIPVZ poskytl část interního materiálu Zásady nového pojetí politiky "Informační technologie ve vzdělávání", který by měl pomoci koaliční vládě ČR i klíčovým politikům ČSSD jasně identifikovat skutečné potřeby českých škol a dát argumenty k případnému prosazení změn.
Poskytnutou část materiálu zde v doslovném znění zveřejňujeme:
"Využití informačních a komunikačních technologií (ICT) ve vzdělávání je třeba chápat v širším pojetí, kde cílem není pouze dosažení informační gramotnosti (dosažení základní schopnosti práce s počítačem je jenom prvním krokem). ICT umožňují zvýšit efektivitu výuky i přizpůsobit ji individuálním možnostem, schopnostem jednotlivých žáků (individualizace výuky), proto cílem politiky by mělo být efektivní využití všech možností, které nové technologie přinášejí pro uspokojení vrůstajících požadavků na vzdělávání. Technická realizace výukového ICT prostředí umožní i rozšířit metodologii výuky řady předmětů od memorování (podpořeného třeba i počítačovými multimédii) k procvičování vyhledávání, propojování a kritickému hodnocení znalostí - cílem je, aby žáci se naučili samostatně prohledávat široký znalostní prostor Internetu, znalosti vyhodnocovat, propojovat, syntetizovat a prezentovat.
Vzdělávání učitelů místo školení - Místo toho, aby učitelé měli možnost seznámit se s novými technologiemi formou účasti v jednotlivých vzdělávacích programech, s novými možnostmi technologií ve výuce jednotlivých předmětů (nejlépe spoluúčastí s možností vytvoření vlastního aktivního příspěvku), jsou školeni pro využití komerčních kancelářských produktů a testování z jejich ovládání a na výsledku příslušné zkoušky bude záviset platový růst - lepší znalost Wordu či Excelu je nenaučí jak zlepšit výuku dějepisu či zeměpisu vyžitím ICT. Místo předepsaných konkrétních školení podle centrálních osnov centrálně určeným školícím subjektem se musí vytvořit široká nabídka vzdělávacích programů (možnost využití komerčních subjektů, které budou učitele školit v používání jejich vlastních produktů), musí se umožnit individuální volbu vlastního vzdělávání. Učitelé musí být motivováni tím, že jim nabyté znalosti umožní využít ICT pro kvalitativní zlepšení výuky vlastních předmětů.
Rozvoj kreativity místo odběru služeb: Školy se místo pouhých odběratelů výukových programů musí stát jejich spolutvůrci. Místo centrálně distribuovaných "balíčků výukových programů" a vytvoření centrálního výukového portálu na klíč - vytvoření propojené, neustále doplňované znalostní a výukové báze pokrývající potřeby středoškolského studia (i některé potřeby terciálního vzdělávání i vysokoškolského studia) v českém jazyce, jakýsi "živý internetový, multimediální orbis pictus", na jejímž vytváření a průběžném doplňování se učitelé (a konec konců i někteří studenti) všech typů škol mohou podílet. Základem pro její vytvoření a údržbu musí být široké konsorcium komerčních subjektů (ICT firem), veřejnoprávních médií (televize, rozhlas), vysokých škol (UK, ČVUT, MU Brno., VÚT Brno, Ostravská Univerzita, Západočeská Univerzita v Plzni aj.) i některých středních a vyšších odborných škol (např. uměleckých škol). Výukový portál by měl být společně sdílenou pracovní plochou sdílenou studenty a žáky všech typů škol, která umožní nejen rychle vyhledávat potřebné znalosti, využívat výukové multimediální prostředky pro jejich zvládnutí, ale i spolupodílet se na jejich tvorbě. Zároveň to bude ale znamenat vytvořit pro to nejen technické, ale i organizační předpoklady (např. pro zajištění odborné oponentury jednotlivých témat aj.).
Pro realizaci těchto cílů se ale musí vytvořit technické podmínky:
Internet místo Intranetu - Intranet (tak jak je udělán) se může stát s propojením na projekt Komunikační infrastruktura veřejné správy základní částí informačního systému školství pro řízení a koordinaci škol. Pro výukové cíle musí být školy připojeny přímo na Internet - jeho základní páteří by měl být vysokorychlostní akademický Internet CESNET (možnost příspěvku z EU, propojení s VŠ, dobrá konektivita do zahraničí, rychlé propojení s vysokými školami). Český Telecom by realizoval propojení škol na páteř CESNETU a realizaci školského intranetu pro řízení."
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment