Zdálo by se, že pojem optimalizace sítě škol je vedle ruchadla bratrů Veverkových typicky českým produktem. Optimalizace neefektivního školství je ale evropským stejně jako americkým problémem. Někde se spíše diskutuje a bádá, zatímco v jiných částech světa je reforma školské sítě běžnou součástí života. Jako třeba v New Yorku.
Tak dost, řekl Giuliani
”Speciální školství v New Yorku je nutné radikálně změnit.” Touto velmi prostou větou zahájil v roce 1997 primátor města Rudolf W. Giuliani radikální reformu newyorského školství, kterou u nás známe pod poněkud jiným názvem - optimalizace sítě škol. U nás se chodí většinou dlouhá léta kolem horké kaše. Reformě sítě škol se buď říká “dlouhodobý záměr”. To jako, že to bude trvat dlouho, a kdo ví, jak to všechno dopadne, říkají optimisté. Nebo se v terminologii zabrousí dokonce do muzikologie a plánovaným změnám se pro změnu říká harmonizace. Nicneříkající pojmy, jako je právě optimalizace, Američané patrně příliš nemilují. Aby plánované změny nenechávaly nikoho na pochybách, že jsou myšleny vážně, říkají tomu jednoduše “akční plán”, který ovšem poměrně rychle dotáhnou do konce. (Tenhle pojem je ale u nás velké tabu, protože každý si okamžitě vybaví někdejší akční výbory a dostává hned kopřivku.)
Optimalizace sítě veřejných škol v New Yorku, který má 75 okresů, začala naprosto nenápadně. Na samém počátku Rudolf Giuliani zveřejnil dávno zapomenutou zprávu Beattieho komise, která již v roce 1985 upozorňovala, že v New Yorku je více než 161 000 žáků zařazeno do zvláštních a speciálních škol s redukovaným vzdělávacím programem, přičemž většina z nich ani žádné speciální vzdělávací potřeby nemá. Podle statistiky vzrostl od roku 1975 počet těchto žáků o neuvěřitelných 350 % a zatímco na národní úrovni bylo do speciálních škol zařazeno 19,8 % žáků, v New Yorku to bylo šokujících 60 %. Náklady na běžného žáka činily v roce 1998 6 000 dolarů ročně, výdaje na žáka zvláštní či speciální školy však dosáhly 20 000 dolarů.
A tak si městští radní prostě řekli: ”Tak dost! Speciální školství přestalo plnit své funkce, protože jsou do něj zařazovány desítky tisíc žáků, kteří to jednoduše nepotřebují.” Tento poznatek pak vyvolal několikaletý proces optimalizace sítě nejen speciálních a základních škol, ale zasáhl i celou oblast středního a vyššího odborného školství.
Akční plán
V závěru roku 1998 vystoupil Rudolf Giuliani na tiskové konferenci a prohlásil: ”Speciální školství musí být redefinováno a restrukturalizováno rychle, nenásilně a humánně, protože je jasné, že lidé uvnitř i vně tohoto školského systému doplácejí na nefungující a byrokratický mechanismy, které nás stojí ročně téměř 2,5 miliardy dolarů.” Dodal poté, že ”účelem právě zahájené reformy newyorského školství však není krácení městského rozpočtu, ale především efektivní využití finančních prostředků pro žáky ve všech typech newyorských škol.” Giuliani pak nastínil šestibodový akční program, který byl plánován na období dalších dvou let:
- Zvláštní a speciální školy budou výhradně vyhrazeny žákům, kteří to potřebují.
- Péče o žáky s výukovými problémy bude zajišťována nikoli ve speciálních třídách a školách, ale v běžných školách, v rámci každodenní výuky.
- Účelem speciální péče je užitek, z něhož by měli profitovat žáci, nikoli však školy a byrokratický systém
- Speciální školství je nutné chápat jako službu, která není nutně spojena s umístěním žáka ve zvláštní či speciální škole.
- Kde je to možné, speciální péče bude poskytována po přechodně nezbytnou dobu, nikoli však trvale po celou dobu povinné školní docházky žáků.
- Reforma speciálního školství je neodlučitelně spojena s posílením funkce základního vzdělávání žáků a je začátkem reformy celého systému newyorského základního a středního školství.
První etapa skončila s koncem století
Výsledky akčního plánu, na kterém se podílelo více než 250 učitelů, byly skutečně akční. Během následujících dvou let bylo 85 % žáků zvláštních škol (téměř 137 000) integrováno do běžných základních a středních škol. Stejným způsobem bylo 5,5 tisíc učitelů zvláštních a speciálních škol spolu s žáky převedeno do základních a středních škol jako odborní učitelé. Zrušením řady škol došlo k uvolnění finančních prostředků, které byly cíleně věnovány na každého takto integrovaného žáka. New York zadal ke zpracování cílené programy určené pro rizikové žáky a současně došlo k posílení poradenské a speciálně pedagogické péče na školách. Do dvou let bylo 1500 kantorů zařazeno do vzdělávání v oblasti speciální pedagogiky, které zajistila na zakázku newyorská univerzita a městská pedagogická centra (viz http://www.policyinnovation.com/whatsnew.htm; http://www.ncd.gov/newsroom/bulletins/b0802.html).
Celý ten proces, který bychom mohli nazvat ”kulový blesk v New Yorku”, pak skončil v roce 2000. Počátkem následujícího roku pak byla zahájena druhá etapa – reforma newyorských středních škol. Ale to už je zase trochu jiná story.
Po 11. září minulého roku má město New York trochu jiné starosti. Lavina optimalizace se však nezadržitelně řídí dál. V lednu tohoto roku nejvyšší soud státu New York dospěl k závěru, že veřejné školy v tomto státě americké unie musí projít stejným očistným procesem, protože zařazováním žáků do zvláštních a ostatních speciálních škol porušují americkou ústavu (viz http://faculty.maxwell.syr.edu/jyinger/oped/reforming_new_york.htm).
Podle Judity Rizzové, zástupkyně ředitele odboru školství města New Yorku, prý nejvíc Rudolfa Giulianiho milují školáci, jejich rodiče a pak kantoři. Nejen kvůli jeho postoji k událostem 11. září minulého roku, ale i díky změnám, které v předchozích letech v newyorských školách prosadil.
Jedno z nepsaných pravidel praví, že ty nejdůležitější věci, obvykle záležitosti finanční, se řeší vždy na začátku. Akční přístup však nutně nemusí znamenat, že cesta, které se úřednickou hantýrkou říká “optimalizace řešení”, musí být nutně lemována hromadou obětí na straně dětí nebo učitelů. Tím skutečným cílem je totiž “maximalizace možného”. V New Yorku nešlo o žádný experiment, ale o systematické změny podporované a garantované mnoha kantory stejně jako i newyorskými institucemi, které těmito změnami spíše získaly než ztratily. V tom je asi kouzlo, kterým si Rudolf Giuliani všechny tak získal.
Antonín Mezera
0 comments:
Post a Comment