Ondřej Neumajer: Vytváříme školní web (3) – HTML, redakční systémy a weblog

Z prvního a druhého dílu našeho seriálu již víme, jaké informace může školní web obsahovat, a také jsme si popsali dva jednodušší způsoby tvorby WWW stránek. Dnes se podíváme na další možnosti i jejich příklady na internetu. Psaní stránek přímo v jazyce HTML

Tuto možnost využívají profesionální webmasteři, protože znalost HTML umožňuje přesně vyjádřit svůj záměr – tedy to, jak má stránka vypadat. Pro dobrý výsledek je třeba znát dopodrobna jazyk HTML, a pokud bychom měli hovořit o stránkách vyšší kvality, pak ještě přidejme znalost definice kaskádových stylů (CSS), nějakého skriptovacího jazyka na straně prohlížeče (JavaScript, VBScript) a pro oživení stránek ještě dynamické HTML. Pro školy, kde se o stránky stará kvalifikovaný informatik, bude jistě patřit tento způsob psaní stránek k nejčastějším.

Pro psaní stránek přímo v jazyce HTML ve skutečnosti vystačíme s obyčejným (tzv. plain text) editorem. V této kategorii se ale nabízí velké množství vzájemně si konkurujících produktů, které se předbíhají v nabídce co nejvyššího uživatelského komfortu. Běžně má uživatel k dispozici kontrolu korektnosti zápisu HTML vůči standardu, pomocníka pro tvorbu kaskádových stylů a další vlastnosti, které jsme již zmiňovali u WYSIWYG HTML editorů (např. kontrolu správnosti odkazů, kontrolu pravopisu, práci s projekty, umístění na server, atd.).

Na internetu lze nalézt mnoho webů, které shromažďují software ke stažení, nejčastěji freeware a shareware. Tyto portály většinou obsahují pro HTML editory speciální sekci. Stáhnout si některý program k vyzkoušení můžete například ze Slunečnice, Tucows, Studny nebo serveru Stahuj.

Abych Vás nalákal na psaní stránek pomocí jazyka HTML, tak si pomohu takovým velikánem, jakým je Seymour Papert, který ve svých pracích vytvořených na M.I.T. Media Lab dokazuje, jak lze skvěle využívat ve vzdělávání počítač jako prostředek pro rozvoj kreativity.

Papert rozlišuje technologie na transparentní (transparent) a neprůhledné (opaque). Transparentní technologie se z našeho života pomalu vytrácejí – patří k nim například parní stroj nebo dvoutaktní motor. Zkrátka vše, co lze lidským okem zkoumat a pochopit z toho princip, na jakém přístroj funguje. Dnešní technologie jsou většinou pro pozorovatele „neprůhledné“ – jsou příliš složité, než aby je bylo možné jednoduše pochopit. Jako zajímavou výjimku uvádí Papert právě jazyk HTML, který z principu umožňuje uživateli nahlédnout do zdrojového kódu stránky a zjistit, jakým způsobem byla stránka vytvořena.

Koho tedy tento způsob vytváření WWW stránek nadchl, ten může využít nespočetné množství návodů, tutoriálů a tipů, které se i na českém webu nacházejí. Kdo nerad vyhledává, tomu doporučím HTML v příkladech Pavla Satrapy, Jak psát web Dušana Janovského či návod Jiřího Koska.


Využití redakčního systému

Ideální by bylo, kdyby měly školy k dispozici takové nástroje, které by jim umožnily přenést svoji pozornost z formy na obsah. Přesně o to se snaží redakční systémy (Content Management Systems). Oproti předchozím způsobům se jedná o složitější aplikace, které běží na straně serveru. Uživatelé – v tomto případě redaktoři – mohou přispívat do jednotlivých rubrik podle šéfredaktorem přidělených práv. Nové příspěvky se zapisují do webového formuláře nebo se příspěvek napíše v oblíbeném editoru a pak pouze přenese do systému (např. přes schránku).

Na tomto principu fungují snad všechna větší webová periodika. Kromě možnosti přispívání více autorů spočívají další výhody redakčního systému v oproštění se od jazyka HTML (redaktor může být HTML-negramota) a možnostech modulárního rozšiřování. Mezi standardní moduly patří například diskusní fórum, anketa, nejčtenější články, kalendář akcí, FAQ, atp. Ostatně i Česká škola funguje na redakčním systému (Media-Factory).

Bohužel, nic není bez chyb, a tak i na redakčních systémech najdeme nějaké to „ALE“. Ačkoli se dají z internetu stáhnout kvalitní redakční systémy zadarmo (např. Nuke, viz článek  Je libo profesionální školní web? Nuke je tu pro vás! ), jejich instalaci a správu je nutné přenechat odborníkům. Zajímavá může být varianta, kdy systém po technické stránce spravuje profesionál a redakční stránku věci si řeší škola sama. Za takový komfort se již ale musí platit…

Zatímco předchozí způsoby tvorby stránek lze z principu u konkrétních webů na internetu jen těžko rozlišovat, redakční systém se pozná jednoduše, a tak si můžeme hned uvést příklady. Ačkoliv mi připadnou stránky ZŠ Lupáčova ještě místy ne zcela dokončené, jistě patří k nejzdařilejším redakčním systémům základních škol u nás. Jiný příklad je ZŠ Mšené-lázně. V tomto případě jde ale pouze o ukázku. Pěkná přednáška o redakčních systémech je k nalezení v archivu Jiřího Peterky.


Weblog či blog

Existuje ještě jeden způsob, jak publikovat na webu. U nás je sice tento způsob méně rozšířený, ale to nic neubírá na jeho genialitě a jednoduchosti. Svým charakterem se částečně podobá redakčnímu systému, ale má jisté odlišnosti. Ve skutečnosti svěříte přístup ke svým stránkám aplikaci běžící někde ve světě (tedy na jiném serveru), do té zadáváte nové příspěvky a ta také generuje podle nastavených šablon výsledné stránky, které uloží na vámi zadanou adresu.

Jelikož byl tento způsob původně určen pro psaní webových deníčků, říká se mu weblog. Nejznámější weblog Blogger je popsán (velmi názorně a v češtině) na stránkách Sovy v síti, která sama na tomto principu funguje.

Pravdou je, že svým charakterem, tedy chronologicky uspořádanými zápisy, mohou stránky vytvořené pomocí weblogu vyhovovat pouze někomu. Přesto se jedná o zajímavý způsob zacházení s WWW stránkami a při vhodném nastavení šablon jej lze využít i pro školní weby.


V dalším díle našeho seriálu si ukážeme konkrétní možnost tvorby stránek, kterou mohou využívat webmasteři na školách zahrnutých v první vlně SIPVZ.

Předchozí díly seriálu naleznete níže, v Souvisejících článcích.



Ondřej Neumajer