Školní rok zaklepal na dveře. Měl přinést naději na zlepšení poměrů v českém školství. Měl přinést alespoň částečnou důstojnost učitelskému cechu. Měl přinést nástup trendu ke změně kvality. Nepřinese nic. Papírové priority a sliby levicových vlád mají očekávaný osud.
Udržování samospádné metody fungování vzdělávací soustavy, zabezpečování výuky nemotivovanými, nesebevědomými lidmi, dávno překonané formy práce i nemoderní autoritářsk, poněkud nervózní a podrážděné vztahy jsou charakteristickými rysy většiny základních škol.
Nemyslím, že plošné zvedání platů o několik stokorun, neboli úprava tarifních tabulek, vyřeší jakýkoli problém. To jistě ne! Ale finanční situace kantorů je tak tristní, že i zmíněný příspěvek ke stávající gáži s uspokojením vítají. Důležitější je však fakt a vědomí, že si na ně někdo vzpomněl, že nejsou společnosti lhostejní, že se někdo pokouší řešit tíživou situaci a zmírnit jejich zneužívání státem.
Příslibem pak byla změna na ministerském postu umocněná některými razantními očistnými kroky. Propuštění těch nejokatějších korupčníků byl vynalézavý tah dostat veřejnost (zvláště tu pedagogickou) na svou stranu, avšak nevěřím, že byli jedinými v celém „baráku“. Tato skutečnost jen potvrdila velmi hluboké pochybnosti o kompetenci a celkové schopnosti řídit resort, dnes již bývalého vrcholového vedení. Příklad s počítači do škol vypovídá zcela jasně a přerůstá (i když veřejnost zná jen zlomek) fantaskní představy o poměrech a způsobech na ministerstvu.
Dnešní reálná situace ukazuje, že zásadní dotace učitelů nepřijde (ze známých důvodů)
a systémové změny jsou hudbou daleké budoucnosti.
Veškeré nedostatky, chyby, to špatné, co ve školních třídách a sborovnách vidíme a slyšíme,
vše se točí okolo dvou prvků – lidé a peníze. Povšimněme si několika problematických oblastí, jejichž náprava slibuje významnou změnu kvality:
- Stěžejní figurou je ředitel školy, jaký ředitel – taková škola.
- Zásadní je personální politika – učitelé musí býti přesvědčeni, podporovat záměry ředitele a přinášet nové podněty a nápady.
- Základem atmosféry ve škole jsou vztahy mezi lidmi, a to jak na ose učitel – žák, tak mezi učiteli i mezi žáky.
- Motivace kantorů v současných podmínkách je spíše o nabídce prostoru pro seberealizaci, kreativitu a plnohodnotné uplatnění, než o penězích.
- Mzda je nedostatečná, lze však dobrým rozdělováním nadtarifních složek (osobního ohodnocení) aspoň nevalně zaplatit kvalitu, přičinlivost, pracovitost.
- Nepřipustit plýtvání s přidělenými finančními prostředky, odbourat veškeré zbytečné a nehospodárné výdaje, investovat je výhodnější do lidí než do materiálu.
- Optimalizovat počty učitelů na školách, ale i celou síť škol.
- Zprůhlednit financování škol – zjednodušení systému na normativním principu (bez dalšího přerozdělování).
- Omezení byrokratických požadavků, kterými je ředitel permanentně zahrnován.
Ještě na skok ke mzdám. V důsledku opravdu bídného platu se absolventi pedagogických fakult do škol příliš nehrnou. Spíše vůbec. To ví každý. Nedostatek kantorů (kvalifikovaných) pak suplují středoškoláci, kteří odpovídající vzdělání nemají. Pro ně je však tento plat také malý, nedostačující, nedůstojný.
A tak jsou školy plné důchodců, kteří přivydělávají k penzi, učitelek s odrostlými potomky a vydělávajícím manželem, či lidí s výbavou takovou, že jinde by více nedostali, tedy lidí pro tento obor nevhodných a kreativní práce neschopných. Kde jsou mladí? A kde muži? Domyslete sami!
Papírové priority a sliby levicových vlád mají očekávaný osud. Kdosi z nich složil vlaštovku a oknem vypustil. Jak krásně se vznáší!
Jan Linhart
0 komentářů:
Okomentovat