Zdá se, že ministerstvo školství pod vedením Petry Buzkové a nového vrchního ředitele sekce SIPVZ tvrdě nastupuje proti dominantní úloze generálního dodavatele. Na adresu některých jeho kroků padala z ministerských úst i taková slova jako „amorální“. Nicméně ani zástupce generálního dodavatele nezůstal v trpné roli a přednesl některé nečekané myšlenky…
Jindy spíše odborná konference Sítě ve školství, organizovaná již pátým rokem Střediskem multilicencí, letos proběhla ve znamení „politických“ prezentací o dalším směřování SIPVZ. Svůj první veřejný projev na něm přednesl nový vrchní ředitel ministerské sekce SIPVZ Zdeněk Svoboda a po něm i Jaromír Horák, šéf realizace projektu na straně generálního dodavatele (GD).
Petra Buzková, která konferenci spolu se svým slovenským resortním kolegou navštívila, se omezila na krátký projev, v němž zdůraznila vůli navrátit projektu důvěru pedagogické veřejnosti. Její přítomnost u následné prezentace Zdeňka Svobody pak vyzněla jako veřejná „deklarace“ podpory jeho postojům a zamýšleným krokům.
MŠMT: Co všechno je špatně
Posun od ještě nedávné situace, kdy bylo často krajně obtížné rozlišit zájmy MŠMT od zájmů GD, asi nejlépe vystihuje heslo, které se přes celé promítací plátno objevilo při prezentaci ředitele Svobody: „SIPVZ je programem školství – nikoli generálního dodavatele“. Současný stav SIPVZ označil za neprůhledný a vybízející k důkladnému prošetření. Projekty I (školení učitelů) a II (vzdělávací portál a software) se podle něj odklonily od schválené metodiky, jsou ve skluzu a silně navázané na generálního dodavatele. Dosavadní ignorování a následné znechucení „červených“ škol je zásadní chybou. (Mimochodem - jak upozornil Jiří Verner z CZESHA, zelených škol je sice větší polovina, ale chodí do nich pouze 25 % žáků!) Takto kritické věty byly sice již mnohokrát proneseny, ale dosud nikdy ministerskými ústy.
Patrně nejsilnější kritika na adresu GD (resp. ACOLu) zazněla v souvislosti s probíhajícím školením ICT koordinátorů-správců, jehož cena je podle Svobody neadekvátní a především kupón v hodnotě 1000 Kč, který ACOL rozdává (za státní peníze) účastníkům školení, je „amorální“. Toto slovo ostatně zaznělo víckrát… A na dokreslení snad ještě jednu větu: „Ministerstvo nechce značku INDOŠ. Tečka.“
A jak hodlá vrchní ředitel znovu získat kýženou podporu učitelů? Ministerstvo školství „se musí stát rovnocenným partnerem GD“ (nebo: vrátit se do role zadavatele), „prosadit, aby SIPVZ skutečně sloužila hlavním cílům programu“, „urychleně posoudit stav SIPVZ a výsledky zveřejnit“, „zastavit zcela špatné kroky“ (?!), „zohlednit v druhé vlně červené školy a trendy technologií“.
Bohužel, Svobodův příspěvek nepokračoval diskusí, v níž by si auditorium mohlo tyto vesměs obecnější postuláty blíže konkretizovat.
Generální dodavatel: Jedeme dál
Naopak diskuse po prezentaci Jaromíra Horáka, která konferenci (již po odjezdu Petry Buzkové) uzavírala, byla bouřlivá. Přestože jím prezentované vize o budoucnosti projektu jsou zatím předběžným návrhem, který bude příští týden předmětem jednání mezi GD a ministerstvem, alespoň hlavní body stojí za zmínku:
Cílem GD je pro druhou vlnu Projektu III (Internetu do škol) zajistit cca 3 miliardy korun, tak aby se jednotlivým červeným školám dostalo přibližně stejné pomoci jako školám zeleným. K variantám dodávek, které vzešly již z telčského setkání ( dokument ), přibyla další: peníze přímo školám. Ta škola, jež prokáže dostatečnou kvalifikovanost v ICT, získá dotaci na nákup jakékoli techniky (ve velikostní kategorii E – nad 250 žáků – zhruba 1-2 miliony Kč.) S tím souvisí Horákův návrh na zavedení „multikriteriálního, nezávislého hodnocení škol“, jehož výsledkem by byl jakýsi „ICT rating“, vypovídající o technické i znalostní úrovni konkrétní školy.
Co se týče integrace vybavení zelených škol, GD předpokládá tyto varianty řešení:
- Svépomocí – škola GD platit nebude a integraci si zajistí sama.
- Typizovaná zajistí GD, bude se týkat většiny škol (GD již obdržel kolem 1000 objednávek)
- Individuální – složité případy, které budou řešit zvláštní experti GD.
Skutečné překvapení přišlo, když Jaromír Horák přednesl myšlenku o tzv. „privatizaci“ Indoše. Výhody řešení za pomoci generálního dodavatele prý v provozu pomíjejí, a ACOL proto hodlá navrhnout krajům, aby vypsaly výběrová řízení na provozovatele dodané techniky v daném regionu.
Debata se pak záhy stočila na striktní omezení práce s indošovskými počítači, která v podstatě znemožňují plnohodnotnou výuku (zejména informatiky). A odpovědi Jaromír Horáka („souhlasím“, „souhlasím“, „nevím“, „nevím“ „to je na mě příliš technický detail“) diskutující příliš neuklidnily. Ba spíše je dorazila věta, že „v zadání bylo připojit počítače, ne připravit je k výuce…“
Na čí triko?
Závěrem si dovolím osobnější poznámku. V celém vystoupení Jaromíra Horáka, jakožto zástupce GD, byl jako červená niť přítomen postoj: dělali jsem pouze to, co nám ministerstvo zadalo. Tedy: pokud je něco špatně, není to naše zodpovědnost, nýbrž ministerstva. Pochopitelně. A současné vedení ministerstva se též distancuje od mnoha minulých rozhodnutí téhož ministerstva. Pochopitelně. Věřme, že svým dalším postupem aspoň částečně napraví špatnou reputaci sociální demokracie – ta se totiž plné zodpovědnosti za dosavadní průběh SIPVZ žádnou personální výměnou nezbavila. „Spálenou zemi“ v tomto případě přebírá po sobě samé.
Vít Šebor
0 comments:
Post a Comment