Počítali autoři Koncepce SIPVZ v roce 2000 s tím, že za cca 4 miliardy dostane každá škola jen 1 počítač? Pokud ano, pak by dnes generální dodavatel skutečně dodával do škol čtyřikrát více počítačů za stejné peníze – jak nyní hlasitě tvrdí. Z dostupných dokumentů mi ale vychází něco jiného… Kdo tedy pokrucuje fakta?
Po mém včerejším článku zde na České škole zbyla jedna důležitá nezodpovězená otázka: Pokud vláda v roce 2000 (v rámci Koncepce SIPVZ) předpokládala že do škol přijde celkem na 24 000 počítačů (jak jsem se snažil včera dokázat citacemi z Koncepce), a nikoli pouze 6000 počítačů, jak ve svém otevřeném dopise uvádí Jaromír Horák, jak to bylo s penězi na tyto počítače?
Autoři zmiňované Koncepce SIPVZ provedli určitý orientační výpočet, na jehož základě byly do vládou schváleného dokumentu zahrnuty určité očekávané náklady na státní rozpočet, tehdy ve výši 4,7 miliardy (až do roku 2005). Pokrývaly tyto odhadované náklady pouze 6000 počítačů, nebo cca 24 000 počítačů?
Zde se zásadně rozcházím s tvrzením pana Horáka (které zdůraznil i ve své reakci na můj včerejší článek), neboť jsem přesvědčen, že tehdejší odhad 4,7 miliardy pokrýval i oněch 24 000 počítačů. Konkrétně pro každý z nich počítal s částkou 25 000 Kč, což při počtu 24 000 počítačů dává celkem 600 milionů. V celkové částce 4,7 miliardy bylo plánováno dvakrát 300 milionů pro roky 2002 a 2003, kdy měla (znovu zdůrazňuji: podle představ z roku 2002) proběhnout druhá fáze vybavování škol celými učebnami.
Zde je celková finanční rozvaha, převzatá z dokumentu Koncepce SIPVZ (výňatek z tabulky č. 2: „Celkové roční nároky na státní rozpočet pro r. 2000-2005“ u bodu 123):
| Rok 2001 | rok 2002 | Rok 2003 | Rok 2004 | Rok 2005 | celkem | |
| Projekt EDU3 (vybavení a provoz) | 1 300 (I. etapa) |
900 (II. etapa) |
900 (II.etapa) |
600 | 600 | 4300 |
| Projekt EDU4 (zvýšení konektivity) | - | 200 | 150 | 50 | - | 400 |
| Celkem | 4 700 |
Pro správné porozumění částkám 900 milionů za roky 2002 a 2003 si dovolím ocitovat bod 58 z přílohy č. 5 ke Koncepci SIPVZ:
"V následujících letech se předpokládají trvalé náklady ve výši 0,6 miliardy korun pro zajištění bezproblémového provozu a postupné zvyšování kvality v souvislosti s očekávaným poklesem cen telekomunikačních služeb. K této částce je pro roky 2002 a 2003 přičtena roční částka 300 milionů korun na vybavení učeben/studoven. Tato částka by měla umožnit realizaci učeben v cca 1/3 až 1/2 všech škol, což odpovídá faktickým možnostem českého školství a relativně vysokému podílu malých neúplných škol s výukou pouze na prvním stupni, kde by mělo stačit menší vybavení (studovna spojená s knihovnou vybavená pouze jedním či dvěma multimediálními počítači)."
Částka 2 x 300 milionů (odpovídající celkem 24 000 počítačům při ceně 25 000 Kč za jeden) tedy byla v roce 2000 obsažena v uvažovaných celkových nákladech 900 milionů shodně pro roky 2002 a 2003.
Z čeho vycházely odhady?
Naznačme si nyní, jak autoři Koncepce SIPVZ založili své odhady ceny počítačů (á 25 000 za kus) a své odhady cen připojení (oněch 0,6 miliardy za rok).
Začněme u připojení. K tomu se v Koncepci (přesněji v její příloze č. 5, bod 54, program EDU 3) píše:
„Pro jednoduchost uvažujme 6000 základních, středních a vyšších odborných škol a stejné množství veřejně přístupných knihoven. Budeme-li všech 12 tisíc subjektů připojit na Internet pevnou linkou s kapacitou 64 kb/s, musíme počítat s následujícími náklady:
- Pronájem analogové pevné linky od Českého Telecomu činí v rámci jednoho UTO 2–10 tisíc korun. To odpovídá průměrné částce cca 50 tisíc korun ročně na jeden subjekt (ceny jsou bez DPH, které v tomto případě činí 5 %).
- Cena za připojení linkou 64 kb/s činí v rámci akademické sítě TEN-155 CZ 6–12 tisíc korun měsíčně podle objemu skutečně přenesených dat. Předpokládané vyšší využití linky vede k odhadu průměrných 120 tisíc korun ročně (opět udáváno bez DPH).
- Každá instituce musí získat odpovídající modem, jehož cena se pohybuje kolem 30 tisíc za kus. Zřízení pevného okruhu vyžaduje dva modemy, někteří ISP jsou však schopni jeden z modemů poskytnout (je ”splácen” v měsíčním paušálu). Kvalitní připojení je však snáze dosažitelné při použití identických modemů na obou stranách linky.
- Jeden multimediální počítač současných parametrů má hodnotu 40–50 tisíc korun.“
V roce 2000 tedy Koncepce SIPVZ předpokládala, že připojení školám (a také knihovnám) poskytne sdružení CESNET skrze svou akademickou síť TEN-155 CZ (dnes už je z ní gigabitová síť GEANT). Mělo se jednak o připojení po pevném analogovém okruhu, pronajatém od Českého Telecomu. Ceny za tyto dvě služby pak byly do dalších kalkulací započítány odhadem 50 000 Kč za analogový okruh (od Telecomu) a 120 000 Kč za samotné připojení (přes CESNET). Tyto dvě položky přitom mají průběžný charakter (musely by se platit po celou dobu používání), zatímco zbývající dvě položky (2 x 30 tisíc na modem a až 50 000 Kč za počítač) představují jednorázové výdaje.
Již v roce 2000 přitom Koncepce SIPVZ brala v úvahu očekávání, že při nákupu ve velkém by mělo dojít k určitému snížení cen. Toto očekávání vyjadřuje následující odstavec (bod č. 55 z přílohy č. 5):
I při plošném nasazení nelze očekávat výrazné slevy v položkách 1 a 2, uvedené údaje bez DPH je možno spolehlivě použít jako horní odhad skutečných nákladů. V případě položek 3 a 4 lze zejména při centrálním nákupu (např. na úrovni regionu) očekávat velmi výrazné slevy, které se mohou pohybovat až ve výši 50 % běžné ceny. Vyjdeme-li z těchto předpokladů, pak napojení na Internet bude jednu průměrnou instituci stát v prvním roce 225 tisíc korun (50+120+30+25), v letech následujících již ”jen” 170 tisíc korun. Hlavní náklady jsou tedy spojeny s telekomunikačními službami, které jsou v ČR stále velmi vysoké.
Co vyšlo panu Horákovi
Rád bych se nyní vrátil na chvilku zpět k otevřenému dopisu Jaromíra Horáka (ale stejně tak např. ke článku Fakta o financování Projektu III SIPVZ – Infrastruktura na portálu Indoš, který obsahuje identickou argumentaci). Dovolím si citovat:
„Finanční kalkulace v bodu 178 na straně -69- pak uvádí "připojení na Internet bude jednu průměrnou instituci stát v prvním roce 225 tisíc Kč, v letech následujících pak 170 tisíc Kč za provoz."
Cena 225 tisíc za první rok je zde kalkulována jako součet cen pro Český Telecom (50 tisíc Kč) + síť TEN 155 společnosti Cesnet (120 tisíc Kč) + 1 modem (30 tisíc kč) + 1 počítač po slevě 50 % (25 tisíc Kč).
Celková cena za první (instalační) rok tedy vychází
6000 škol x 225 tisíc = 1,35 miliardy Kč.
Cenu provozu lze pak vypočítat jako součin 6000 škol x 170 tisíc provoz x 3 roky = 3,06 miliardy Kč.
Celkem tedy usnesení vlády v roce 2000 zvažovalo uvolnit 4,4 miliardy Kč za 3 roky provozu při nainstalovaných pouze 6000 počítačích.“
Potud se tedy výchozí odhady (225 tisíc na školu za první „instalační“ rok a 170 tisíc za další rok shodují s odhady Koncepce SIPVZ. Číselně se vzájemně blíží i výsledné částky: 4,4 miliardy, které vychází panu Horákovi, a 4,3 miliardy (za EDU 3), resp. 4,7 miliardy (za EDU 3 i EDU 4), které uvádí Koncepce.
Odlišnost je zatím jen v délce: zatímco Koncepce SIPVZ počítala s pěti roky, pan Horák kalkuluje se 4 roky (jedním „instalačním“ a 3 provozními), byť poslední jeho citovaná věta mluví jen o 3 letech.
Co vyšlo v Koncepci SIPVZ?
Vraťme se nyní zpět k samotné Koncepci SIPVZ z roku 2000 a k tomu, jak ona došla ke svým celkovým ročním odhadům. Ona se totiž nezastavila u ročních odhadů 225, resp. 170 tisíc, ale šla ve svých úvahách dále (bod 56 a 57 přílohy č. 5). Pro správné pochopení je vhodné dodat, že Koncepce uvažovala o 6000 školách a 6000 knihovnách:
„Připojení všech 12 tisíc institucí by za těchto podmínek vyžadovalo vstupní náklady 2,7 miliardy korun a následně cca 2 miliardy korun ročně. Je však třeba počítat s tím, že státní zakázka tohoto rozsahu by zcela nepochybně vedla ke změně situace na trhu a nabídkám, které by zcela vybočovaly z předloženého rámce.
Pro první rok lze realisticky počítat s nákladem až 0,7 miliardy korun pro technické vybavení škol, částka za pronájem okruhů však může být několikanásobně nižší (viz např. nabídku firmy Český Mobil, kdy jsou náklady na vybudování sítě pokrývající všech 12 subjektu vyčísleny na cca 0,5 miliardy korun). Lze odhadnout, že vhodným vyjednáváním s poskytovateli telekomunikačních služeb a internetu by se ročně placená částka mohl pohybovat ve výši 0,6 miliardy korun. Náklady na první rok jsou tedy 1,3 miliardy korun.
Povšimněte si, že tyto odstavce počítají s tím, že „vhodným vyjednáváním s poskytovateli telekomunikačních služeb a internetu“ by přeci jen mělo dojít ke snížení nákladů na připojení, na 600 milionů ročně. Právě toto je oněch 600 milionů, citovaných výše – k nim se v roce 2002 i v roce 2003 přidalo dalších 300 milionů na vybavování dalšími počítači – nad rámec „počátečních“ 6000 kusů.
Kdo pokrucuje fakta?
Tento článek (ani jeho včerejší část) rozhodně není ekonomickým rozborem dnešního „Internetu do škol“. Je pouze reakcí na argumentaci generálního dodavatele ve smyslu „… počítalo se s 6000 počítači, my realizujeme čtyřikrát více ….“.
Tak jako pan Horák si ve svém otevřeném dopise stěžuje na ne vždy zcela korektní argumentaci médií a snaží se o „narovnání médii pokroucených faktů“, cítil jsem i já podobnou potřebu reagovat na některé argumenty druhé strany.
Jiří Peterka
0 komentářů:
Okomentovat