Obecně prospěšná společnost by měla provádět tzv. řízenou komercializaci školského intranetu. Pokud si ale stát má zachovat vliv na tuto činnost, je zvolená forma OPS naprosto nevhodná. Zákon v tomto ohledu hovoří zcela jasně. Naopak nabízí jiné, mnohem výhodnější právní formy.
Se zájmem jsem si přečetl v nedávných „volebních“ Učitelských novinách rozhovor s politiky na téma „Co byste změnili na projektu Internet do škol?“. Vzhledem ke košatosti diskuse o tom, zda je „generální dodavatel dobře, nebo špatně“ se nechci vyjadřovat k tomuto aspektu. To, co se mi zdá s blížícím se koncem června důležité, je debata o zřízení obecně prospěšné společnosti. Organizace, která by měla využívat komerčního potenciálu „školského intranetu“ a portálu k získávání prostředků z komerční sféry pro potřebu rozvoje informační gramotnosti na školách.
Jako bývalý ředitel státní příspěvkové organizace, která poměrně úspěšně vydělávala peníze v komerčním prostoru, cítím jistou povinnost se k rizikům a možným alternativním řešením vyjádřit. Navíc jsem prodělal řadu diskusí s právníky právě na téma „obecně prospěšná společnost“, a to v souvislosti s tehdy aktuálním zřízením Státního maturitního centra.
Pokusím se tedy na základě těchto zkušeností porovnat ministrem Zemanem navrhovanou variantu OPS s jinými alternativami, a to optikou nutných předpokladů, které musí organizace (resp. její právní forma) splňovat, aby mohla efektivně plnit panem ministrem oficiálně deklarované cíle.
Domnívám se, že můžeme hovořit o třech základních okruzích předpokladů:
- právní forma organizace musí umožnit zachování přímého vlivu státu a kontrolovatelnosti její činnosti zřizovatelem; tento požadavek je nutné klasifikovat – vzhledem k charakteru její činnosti a potenciálním „lákadlům“ zneužití – jako klíčový;
- pravidla, jimiž se řídí hospodaření a fungování takové organizace, nesmí být natolik rigidní, aby na druhé straně omezovaly pružnost a snižovaly efektivnost jejího chování v komerčním prostoru;
- ta stejná pravidla musí podporovat zainteresovanost instituce na dosahování cílů maximálně efektivní cestou.
Eduard Zeman při obhajobě varianty OPS použil v Učitelských novinách tento výrok:
„Hodně se diskutuje o sporné obecně prospěšné společnosti (OPS). Toto diskutabilní řešení jsme našli proto, že stát nemůže být příjemcem komerčních peněz, které nevyhnutelně skončí na ministerstvu financí ve státním rozpočtu, nikoli v resortu. Když zůstanou v komerční sféře, nebude z nich mít školství nic. Jestliže bude v zakládací listině zřetelně definováno, že členové příslušných správních a dozorčích rad musejí zastupovat ministerstvo financí, školství, úřad vlády atd., pak bude OPS v mezích toho, čeho lze dosáhnout, když ne ideální, tedy alespoň nejlépe právně ošetřenou formou. Kdyby zákon umožňoval, aby rezort školství provozoval výdělečný portál a investoval peníze zpátky ve prospěch škol, bylo by to lepší. Bohužel, rozpočtová pravidla nás tlačí do relativně nešťastného kompromisu.“
Osobně se nedomnívám, že je vyjádření pana ministra zcela přesné či věcně úplné, a to zejména z následujících důvodů:
1. Pan ministr se nemýlí, pokud hovoří o tom, že stát a jeho tzv. organizační složky, mezi než patří např. samotné MŠMT, nejsou vhodnou formou organizace k zajištění této činnosti. Nicméně opomněl dodat, že vedle státu (a jeho organizačních složek) existuje ještě další forma státní organizace – státní příspěvková organizace. Tato právní forma se jeví z hlediska výše uvedených nutných předpokladů jako výrazně účinnější řešení. Snoubí totiž na jedné straně přímý vliv zřizovatele (který je, jak předpokládám, požadován), na druhé straně dostatečný zákonný prostor pro vykonávání komerční činnosti. Žádná zákonná ani podzákonná norma, upravující její hospodaření totiž neomezuje pružnost této instituce natolik, aby ministrem Zemanem oficiálně deklarovanou činnost nemohla efektivně vykonávat (navíc v podmínkách, že tato činnost je ministerstvem „posvěcena“). Hospodaření státní příspěvkové organizace je zřizovatelem přímo kontrolovatelné a její statutární orgán je jmenován a odvoláván ministrem. S obojím mám přímé a bohaté zkušenosti a jsem schopen argumentovat.
2. Je pravdou, že stávající zákonná úprava již neumožňuje státu zřizovat nové příspěvkové organizace ani měnit zřizovací listiny již existujících. Nicméně i zde je řešení poměrně jednoduché. Jako bývalý ředitel Ústavu pro informace ve vzdělávání jsem při poslední možné změně jeho zřizovací listiny právě s ohledem na podobné činnosti připravil pro MŠMT takové její znění, které tuto činnost umožňuje vykonávat zcela bezproblémově. Mnou navržené znění bylo, mj. i na základě dobrozdání právníků MŠMT, panem ministrem schváleno koncem roku 1999. Není tedy třeba zakládat novou organizaci, není třeba změn zřizovací listiny. Stačí jen směrovat výzvu z Karmelitské ulice na Senovážné náměstí.
3. V případě řešení v rámci existující státní příspěvkové organizace není vážnějších překážek toho, aby „vydělané peníze“ byly investovány „ve prospěch škol“. Podmínkou samozřejmě je obecná politická vůle tak činit.
4. Z hlediska právního Eduard Zeman výrazně přeceňuje schopnost zřizovatele uplatňovat přímý vliv a jakkoli kontrolovat jím zřízené obecně prospěšné společnosti. Skutečnost je taková, že momentem zřízení je OPS zcela autonomním subjektem, řízeným správní a dozorčí radou. A i když na první složení těchto orgánů má zřizovatel ještě vliv, podstatou zákona o obecně prospěšných společnostech je, že jej poté formálně zcela ztrácí. S jistou ne příliš velikou nadsázkou lze říci, že od té doby může zřizovatel vývoji a činnosti OPS pouze přihlížet. Připomínám, že orgány OPS se každoročně obměňují z jedné třetiny. Zřizovatel sice může (jako nestandardní formu řízení) některé členy při rozhodování osobně zavázat. Řekněme si však na rovinu, že osobní dohoda, byť i ministra a soukromé osoby, asi není dostatečnou pojistkou a v jistém slova smyslu odporuje duchu zákona o obecně prospěšných společnostech. Kooptování nových členů těchto orgánů totiž nemůže být oficiálně vázáno na zastoupení zájmových skupin, organizací či institucí, jakkoli se jedná o samotného zřizovatele. Na toto téma jsem prodělal řadu diskusí s řadou právníků. V tomto bodě se zcela jednoznačně shodují.
5. Nelze tedy než souhlasit se závěrečným konstatováním ministra Zemana, že jde o „nešťastný kompromis“. Zásadně bych však rozporoval relativnost tohoto neštěstí i fakt, že je do tohoto řešení tlačen rozpočtovými pravidly. Dle mého soudu je vzhledem k povaze oficiálně deklarované činnosti OPS tato právní forma neštěstím absolutním. Pro osvěžení paměti snad mohu připomenou dvě paralely:
- byli to právě právníci MŠMT, kteří touto skutečností argumentovali proti zřízení Státního maturitního centra formou OPS.;
- byl to právě mizivý vliv zřizovatele na chování obecně prospěšné společnosti, který byl jedním z klíčových argumentů pro to, že v návrhu odmítnutého školského zákona byla ministerstvem poněkud tvrdošíjně zaváděna forma tzv. školské právnické osoby;
Pokud pan ministr hovoří o nešťastném kompromisu, při přiměřené politické vůli je možné celou záležitost neřešit kompromisem vůbec. Je totiž možné využít standardní formy státem plně vlastněné a státem zcela ovládané obchodní společnosti (např. a.s., s.r.o, k.s.). Osobně soudím, že se jedná o čisté řešení, které má paralelu i v jiných resortech. Způsobů, jak využít zisku obchodní společnosti pro blaho škol, existuje řada.
Závěrem se pokusím shrnout: pokud si má stát zachovat vliv na činnost, kterou pan ministr oficiálně deklaruje, je zvolená forma OPS naprosto a zcela nevhodná. Zákon v tomto ohledu hovoří zcela jasně, a to nejen svojí literou, ale i duchem. Relativně vhodnou formou je ministerstvem přímo řízená státní příspěvková organizace. Za spíše optimální bych označil formu státem plně kontrolované obchodní společnosti.
A úplným závěrem podotýkám, že nejsem vůči této problematice podjat, ani přímo či nepřímo zainteresován na jakémkoli zvoleném řešení. Do mého stanoviska se nepromítají ani osobní pocity a vazby k předmětu samému či k osobám, kteří jsou s projektem SIPVZ přímo či nepřímo spojeni, ani mé ambice. Toto mé vyjádření plyne toliko z oprávněného pocitu daňového poplatníka a občana této země.
Pavel Zelený
0 comments:
Post a Comment