Ondřej Hausenblas: Nová maturita po internetu zase degraduje učitele

Jak dlouho ještě bude CERMAT pokoušet naši trpělivost? Kolik důkazů veřejnost ještě musí dostat, aby pochopila, že stát vede vývoj maturitních zkoušek na scestí? V testech nabízených středním školám po internetu jsou zase zařazeny úlohy k zaškrtnutí té výlučně jediné správné odpovědi. A opět v nich jsou jak věcné, tak i koncepční chyby. K takovým testům tedy budou učitelé cvičit naše maturanty? Nevěříte-li, že je bída tak velká, můžeme se blíže podívat na web, zda CERMAT už opravdu umí o testech přemýšlet a psát je. Jsem si vědom, že úloh a komentářů k nim je tu opravdu moc – ale myslím, že nečeštinářům postačí podívat se do několika prvních a pro češtináře může být zajímavé vidět různé typy chyb v tvorbě testů, aby se jim sám uměl vyhnout. Jsou to ostatně chyby podobné těm, jaké někteří učitelé dělávají i ve výuce, při kladení otázek a domácích úloh ap.

Bylo by velmi užitečné, kdyby se k rozboru úloh, který níže podávám, vyjádřili sami češtináři ze středních škol, a to nejen z gymnázií. Vyzvěte je prosím, pokud nejste sami češtinářkou, češtinářem, ať se na úlohy podívají. Možná se jim jednoduché úlohy líbí a zdají se jim objektivní – ale kdo a jak obhájí tu spoustu odborných chyb?


Co sleduji ostrou kritikou testů i postupů CERMATu?

Aby nedošlo k omylu a ke zbytečným citovým výlevům v diskusi: V kritice nemířím na osoby, i když říkám, že „autoři neuměli to či ono“. Autory neznám, a je mi jedno, kdo jsou. Vedoucí se ve vedení CERMATu střídají dost rychle, ale výsledky jsou alespoň v češtině stejné. Mířím na fakt, že státní instituce si osobuje monopolní právo na testování studentů a přeměřování škol. I kdyby CERMAT testy dělat uměl, nebude možné ponechat mu právo prodávat je a ani různé cvičebnice k nim, protože obchod má být v soukromých rukou. Socialismus skončil, a mečiarismus snad u nás ještě nezačal (doufám, že v CERMATu nepůjde o první vlaštovku). Výrobce, který má za svými produkty autoritu a moc státu, nesmí být vpuštěn na svobodný trh. To za prvé.

Za druhé: CERMAT se až dosud choval velmi nezodpovědně. Jeho testy měly pořád těžké vady. Když výrobce léků vypustí na trh pilulky, po kterých se rodí zmrzačené děti, bude postaven před soud a nedoplatí se, ale hlavně zmaří životní štěstí postižených. Když státní CERMAT vnutí povinně studentům své nedomyšlené a nevzdělané testy, může se stát – a bude se stávat, že zmaří řadě studentů životní kariéru. Jednak tím, že chybné úlohy zhorší výsledky jejich maturity, studenti se nedostanou na školu svých zájmů atp. Ale také poškodí vzdělanost dětí a národa jedovatým vlivem testů. Když totiž se kvůli technice vyhodnocování testy věnují přeměřování primitivních znalostí, zaměří učitelé výuku v obavě z neúspěchu svých studentů právě na nepodstatné, ale v testech vyžadované znalosti, a při totální povinnosti státní maturity neunikne zhoubnému vlivu žádná škola. V tom se velmi liší v rámci státní maturity povinné předmětech od výběrových – ale zdá se, že si toho nikdo v CERMATu nevšiml.


Podle čeho se pozná, že je kritika oprávněná?

Vše, co zde právě píšu, jsou silná slova! Musíme se podívat do konkrétních testů a najít důkazy, že testy jsou opravdu tak špatné. Následuje rozbor snad všech úloh v testech z češtiny, které CERMAT vyvěsil na webu (viz další kapitoly článku). Projděte si prosím alespoň některé. Omlouvám se, že musí být velmi „češtinářské“ – vadnost úloh se musí posuzovat z hlediska skutečných kompetencí, které má mít ten, kdo mateřštinu používá a kdo čte knížky. A tyto skutečné kompetence nenajdeme obvykle (bohužel) v školních učebnicích.


K čemu mají státní maturity posloužit?

Připomínám, že původním záměrem Nové maturity bylo vnést do škol požadavek kvality ve výuce. Měl se prosadit záměr dát školám pocítit, že se „nahoře“ rozhodli žádat modernizaci výuky. Pak by mohly moudře napsané testy tlačit učitele k sebevzdělávání a školu k přepsání své koncepce výuky. Jenže: záměr byl záhy opuštěn – moc odborů nebo nátlakových skupin učitelů, kteří učí postaru a nejsou připraveni se přeškolovat, byla veliká a schopnost vytvářet novou koncepci byla malá. A navíc: testování na konci výroby je hodně zastaralým a málo efektivním nástrojem zajištění kvality, to dnes už ví kdejaký producent čehokoliv. Sice potrestáte dělníky, kteří nepodali kvalitní výkon, ale neprodejné zboží už vám zůstane. Zaměříte-li se na zlepšování kvality jejich práce rovnou, ne až na konci, získáte kvalitní dělníky i výrobky. Jenže takové myšlení je na státní úřad a vládu moc složité. (Právě proto má být ve státních rukou jen úplné minimum pravomocí!)

Dobrá mohla být snaha zavést státní testy postaru a krůček po krůčku je modernizovat. Ale kdepak s tím trikem dnes jsme? U stále nekvalitních testů, které čím dál víc posilují dosavadní stav výuky. Jenže testy, které vyhoví tradičním představám učitelů a škol, mnohem pohotověji a efektivněji vytvoří soukromí producenti testů a učebnic: Jen se podívejte na pulty knihkupců. Stát, pokud vůbec má zasahovat do školy, by měl být vpuštěn právě jen do podpory profesního růstu učitelů, a to skrze přidávání na platu těm, kteří se vzdělávají a zlepšují.

Ondřej Hausenblas