Milan Hausner: Kantore, dej si pauzu!

Britská média nedávno přinesla zprávu o studii, která učitelům doporučuje: odejděte ze školství, než vyhoříte. V britském kontextu to ovšem neznamená pobídku k definitivnímu „seknutí“ s učením, ale k načerpání sil pořádnou pauzou… Články zveřejněné na serverech BBC a Guardian citují společnou studii organizací Insitute of Education a Voluntary Service Overseas o pozitivních dopadech dočasného odchodu učitelů ze škol. „Doba strávená bez křídy a tabule významným způsobem zvyšuje učitelovo odhodlání, motivaci a ochotu dál zůstávat ve škole.“ Anebo: „Pauza od školství – cesta, jak zabránit vyhoření.“


Škola unaví všude na světě…

Žádný světoborný objev to samozřejmě není. Stačí se zeptat kteréhokoli českého učitele, který ze školství na čas odešel, a dostane se vám v podstatě stejné odpovědi: „Kdybych ze školství tehdy nevypadl, později bych odešel stejně, ale už se nikdy nevrátil.“

Všichni víme, jak jsme na konci roku vyčerpaní, unavení a v mnoha ohledech vyhořelí. Škola svým v podstatě neměnným během vede k tomu, že většina učitelů postupně ztrácí jakoukoli chuť něco měnit a pracovat na sobě. Ani státem stanovené profesní podmínky rozhodně k pozitivní (sebe)motivaci, které jsou kurzy školského managementu plné, ničím nepřispívají. Spíš naopak. Zkuste jen popřemýšlet, proč se v České republice nerealizují ani obyčejné stáže kolegů na sousedních školách?

Život mimo zdi školního skleníku však může vést k tomu, že bývalý učitel po určité době znovu objeví krásu učení. O tom koneckonců svědčí i žádosti celé řady kantorů, kteří zkusili štěstí v jiném oboru, aby se pak stejně vrátili. Škarohlídi namítnou, že důvodem byla jen jejich neschopnost uplatnit se v tvrdém konkurenčním prostředí. To ale není pravda. Sám kolem sebe vidím, že praxe mimo školství je pro učitele velmi dobrou průpravou k pedagogickému mistrovství. A naopak, když sleduji některé diskusní komentáře „pedagogů od narození“, nemohu se ubránit dojmu, že celý život strávený za katedrou omezuje zorné pole a argumentační hladinu.


…ale někde si mohou vzít placené prázdniny

Leč mezi Českou republikou a Británií existuje podstatný rozdíl. Tamní systém podporuje tzv. sabbatical leave – jakési mimořádné roční prázdniny, kdy učitel může cestovat a pracovat v příbuzném oboru. Zůstává však členem sboru a je jen dočasně uvolněn ze školních povinností. Tyto prázdniny mohou být i placené. Britské ministerstvo školství totiž vypisuje granty v rámci programu profesionálního rozvoje pedagogických pracovníků, ve kterém učitelé mohou žádat o stipendia na sabbatical leave již po dvou až třech letech kantorské praxe. Systém je schopen finančně přispět až 70 000 učitelů ročně.

Citovaná studie uvádí, že 52  % britských učitelů, kteří ukončili vysokoškolské pedagogické studium, odchází ze škol nejpozději do tří let nebo do nich vůbec nenastoupí. (Obávám se, že u nás je podíl ještě významně vyšší.) Pokud mají možnost čerpat sabbatical leave v délce jednoho roku, zůstávají v profesi nejméně 10 let. A to je podstatný rozdíl.

U nás musí učitel bouchnout dveřmi bez jakékoli jistoty, že se před ním ještě někdy otevřou, o nějakém stipendiu ani nemluvě. A zatímco v Británii se již objevil návrh, aby se mimořádné prázdniny prodloužily dokonce na dva roky, my máme před sebou dva měsíce, které nám všichni ostatní budou stejně závidět.

Nicméně vám všem přeji příjemné vydechnutí a co nejdelší knot.

Milan Hausner