Milan Hausner: 37 inzerátů

S koncem školního roku nastává mnoha ředitelům čas usilovného hledání nových učitelů či učitelek – za ty, které odešly na mateřskou, do důchodu nebo zkrátka jinam. Za pomoci personálních serverů jsem našel 37 absolventek a absolventů pedagogických fakult potřebné aprobace. Výborně, řekl jsem si, a všechny je oslovil s nabídkou pracovního místa… Najít kvalifikovaného učitele s odpovídající aprobací, to je úkol hodný Sisyfa. Kde je hledat? Letos jsem se zaměřil na internet a představte si – našel jsem! Pětatřicet absolventek a dva absolventi pedagogických fakult oboru angličtina-čeština (nebo mírně obměněné kombinace) nabízí své vědomosti formou životopisů uveřejněných na stránkách agentur. Internet jim není cizí, stal se pro ně pracovním nástrojem, nepochybně jej využijí i pro výuku. Srdce mi zaplesalo…

Maně jsem si povzdechl, proč vlastně přemlouvat konzervativní kolegyně, když by docela stačilo otevřít brány školy, přijmout mladé učitele – a celý problém ICT ve výuce by byl mnohem snadnější. Právě věk byl totiž u všech inzerentů víc než zajímavý. Většinou se narodili koncem sedmdesátých let minulého století. Jejich životopisy, dnes vlastně CV (čti sí ví), byly prodchnuty zdravým sebevědomím. Duch amerického pozitivního myšlení zachvátil i mě.

Začal jsem tedy klikat, psát, telefonovat a už jsem si říkal, jak si budu vybírat. Ne, nebojte se, páni kolegové, pohádka se nekoná… Všechny ty milé slečny a mladí pánové sice práci hledají, ale jakmile zaslechli slovo „učit“, změnil se jim hlas. „Ne, o učení v žádném případě nemám zájem,“ asertivně odmítla jedna ze slečen. „Pane, to nemůžete myslet vážně, že já bych nastoupila na základní škole! Nikdy jsem o tom ani neuvažovala! Jedna povinná praxe mi úplně stačila,“ sdělila jiná. A bohužel, podobných komentářů se mi dostávalo opravdu „neurekom“. Proč najednou slovenština? Protože alespoň trochu se mnou „koketovala“ jen jediná absolventka – z Levoče.

Proč o tom vlastně píšu? Vždyť to ve školství všichni vědí a v inspekčních zprávách je tento stav popisován opakovaně. Ale úbytek mladých učitelů vidím v posledních letech opravdu katastrofální. Studenti na pedagogické fakulty (zvlášť na některé obory) již přicházejí s pevným odhodláním za katedru nenastoupit, nebo – což je mnohem horší – je fakulta od jejich idejí o celoživotním poslání odradí. A to ani ještě nepoznali každodenní školní realitu s učitelským platem.

Nic nového pod sluncem. Já vím. 37 inzerátů? Hodně, nebo zanedbatelný vzorek? Statistici ve vládních službách asi namítnou, že je to jen mizivé procento ze všech studentů, kteří pedagogické obory vystudovali. Já se pak jen ptám, kde jsou ti ostatní.

Těch 37 inzerátů, to je krutá skutečnost konce školního roku 2002 – roku, který měl být završením velkolepé politiky vládní strany v cestě za vzděláním. A co vlastně zbylo? 37 inzerátů!

Milan Hausner