Gemma Maiseyová propukne v pláč, jen jak spatří školní uniformu. Stejně jako stovky dalších dětí trpí fóbií ze školy, chorobným strachem, který britský školský systém často ignoruje, ačkoli rodiny a různá sdružení bijí na poplach.
Případ Gemmy Maiseyové, jímž se britská média v posledních dnech rozsáhle zabývala, by mohl znamenat začátek určitého pochopení problému. Obzvláště silná krize panického strachu přesvědčila lékaře této jedenáctileté školačky, aby ji na nějaký čas omluvil z vyučování. Lékařovo rozhodnutí okamžitě vyvolalo ostrý spor.
Některé místní školské úřady (Local Education Authority/LEA), mezi nimi i úřad v hrabství Wiltshire na jihozápadě Anglie, kam patří Gemmina škola, podezírají děti a jejich rodiny, že této fóbie využívají jako alibi. „Jestliže děti chybějí ve škole bez závažného zdravotního důvodu, můžeme jejich rodiče soudně stíhat," řekl Phil McCorkell, mluvčí LEA v londýnském Hammersmithu. Podle něho se tento případ podobá případu dvou adolescentů, kteří chodili za školu a jejichž matka Patricia Amosová byla v květnu uvězněna na základě zákona z listopadu roku 2000. Tento zákon stanoví tresty vězení pro rodiče dětí, které se pravidelně vyhýbají školní docházce. Lékaři a různá sdružení jsou naopak pobouřeni myšlenkou, že by mohla být existence fóbie ze školy popírána.
„Nikdo nemůže takové symptomy simulovat," tvrdí Nicky Lidbetterová z National Phobics Society (NPS), která existuje už 30 let. „Denně nám telefonuje pět až deset rodin, jichž se tento jev týká. Fobické poruchy, které mají dospělí, jsou u dětí mnohem dramatičtějšího rázu. Třesou se, zvrací, mají panické krize," vysvětluje.
Takové problémy má i desetiletý Tom. „Když nerozumím otázkám nebo když nedokážu sledovat výklad, začne mi rychle tlouci srdce, je mi špatně od žaludku, od srdce a hlavně mám křeče za krkem," vysvětluje. Jeho matka je zoufalá: „Byl to extrovertní chlapec a měl rád školu; hrál také ve školním představení. Fóbie změnila celý jeho život. Ztratil sebedůvěru, odmítá zůstávat sám a má dokonce strach nastoupit do auta."
Dětský psychiatr David Philbrick k tomu dodává: „Tyto děti jsou velmi zranitelné. Trpí chorobným strachem a některé dokonce depresemi." Vysvětluje, že většině z nich je 11 až 12 let, což je obtížné období, kdy děti přecházejí na vyšší školu. K faktorům, které mohou fóbii vyvolat, patří tlak ve škole, dlouhodobá nepřítomnost a strach, že zameškají příliš mnoho látky. Jejich fóbie mohou rovněž vznikat z rodinných problémů nebo z nepříjemných citových zážitků z raného dětství. Philbrick zdůrazňuje, že vhodnou terapií lze vše změnit, a to postupně, ve spolupráci s některým z pedagogů, nebo také tím, že žák chodí zpočátku jen na ty předměty, při nichž se fóbie nedostavuje.
A co na to ministerstvo školství? „Škola musí respektovat názor lékaře," tvrdí mluvčí ministerstva školství Philip Treloir. „Trestní sankce vůči rodičům jsou uplatňovány jen velmi zřídka."
ČTKAFP
0 comments:
Post a Comment