Můj kolega je čerstvým absolventem, do kterého se občas zamilují jeho dospívající žačky. Jenže není vůbec o co stát – v takovém případě je jednou nohou v průšvihu. Zvlášť pokud mu již rok chodí zamilované textovky, které se snaží ignorovat. Dělá správně? Existují obecně platné rady, jak postupovat? Zeptal jsem se odborníka.
Většina začínajících učitelů si to prožila. Hluboké pohledy a snaha na sebe upozornit provokacemi všeho druhu: od drzých poznámek po oblečení ne příliš vhodné pro dívku školou povinnou. Puberta je mocná čarodějka a první bouřlivá zamilovanost do svého staršího idolu na sebe nedá dlouho čekat. Obvykle odezní tak rychle, jak se jen zjevila.
Co ale dělat, když neodezní? Jak se zachovat k nešťastné dívce, strádající láskou ke svému učiteli? Jak reagovat a zároveň neublížit? A což teprve trvá-li tento cit nepřiměřeně dlouho, třeba i rok, dva?
Příčiny a důsledky
Jak by řekl fyzik, každé reakci předchází akce. Jinými slovy, zamiluje-li se žačka do svého o mnoho let staršího učitele, jednou z možných příčin může být chování samotného pedagoga. Nelze jednoduše zobecnit, o jaký typ chování jde, ale lze tvrdit, že pokud je učitel vnímavý, může se pokusit vše včas utnout. Nikoli slovy či domlouváním, ale změnou chování, které zamilovanost evokuje. Jistě to není jednoduché, zvláště vystihnout okamžik, kdy se přátelský vztah učitel – žák začíná měnit v něco hlubšího. A podotýkám, že naprosto nežádoucího! Učitel by se v žádném případě neměl chovat tak, aby zamilovanost (ať vědomě či nevědomě) prohluboval.
Stejně nevhodný je však postup, kdy se to učitel snaží řešit přímo před třídním kolektivem. Podle psychologů jde o neprofesionální přístup, který problém nevyřeší, ale obvykle ještě vyhrotí. Veřejné zesměšnění citově nevyrovnané osobnosti dospívající dívky může mít nedozírné následky.
Mrtvý brouk
Ale vraťme se k jednání mého kolegy. Již nějaký ten měsíc dělá „mrtvého brouka“ a na textovky přičinlivé žačky nijak nereaguje. Předpokládá totiž, že ji to přejde a „dá pokoj“. Tak to obvykle bývá; po nějaké době zájem opadne a dívka si najde jiný objekt. Opak ale může být pravdou – právě nezájem někdy vyvolá ještě větší zájem a silnější citové pouto. Takovou reakci můžeme očekávat u dívek, které vždy dostaly, co chtěly. Klasický vzorec: podnikající rodiče, nedostatek času a citů, který bývá nahrazován materiálními hodnotami. Metodu mrtvého brouka tedy nelze doporučit jako jednoznačně správné řešení.
Co však lze s jistotou schválit, je vyslovení jasného a velkého NE. Učitel v této nezáviděníhodné situaci musí dát své žákyni zřetelně najevo, že o podobný cit nemá zájem. Dokonce bych se nebál obratu „nestojí o něj“. A to i v případě náznaků vydírání. Věty typu: „…mám teď špatné známky, a to všechno kvůli tobě!“ totiž nejsou nijak ojedinělé.
Krajní meze
A jak se zachovat v případě, že změna chování, razantní ne, mrtvý brouk ani čas nezaberou? Nezbývá, než si na pomoc přizvat rodiče, ředitele či výchovného poradce, případně dětského psychologa. Kořeny tohoto (již neobvyklého) chování je nutno hledat s pomocí odborníka zcela individuálně. Opět se nabízí několik variant. Mírnější, kdy se sejde dívka, učitel a ředitel nebo výchovný poradce bez přítomnosti rodičů a vše se pokusí rozumně osvětlit a vyřešit. Je-li i tento pokus neúspěšný, je nezbytné přizvat k rozhovoru s dívkou její rodiče. Krajním řešením je pak návštěva pedagogicko-psychologické poradny, která obvykle bývá opakovaná. Výjimkou nejsou ani návštěvy a systematická práce psychologa přímo s celým třídním kolektivem.
Při řešení podobných problémů platí důležitá zásada: Nikdy nezůstávejte s citově vázanou žákyní o samotě, byť byste jí chtěli „promluvit do duše“! Můžete se stát terčem křivého obvinění ze zneužití. Ale to již zní jako zlý sen. Raději článek ukončím přáním, abyste (pokud se do vás vaše žákyně zamiluje) slýchali co nejvíce podobných vět: „Víte, pane učiteli, už vás nemiluji, vždyť vy jste úplně obyčejný a nezajímavý chlap. Já jsem potkala někoho jiného, a on je daleko lepší než vy!“
Poznámka: Problematika byla konzultována s psychologem pedagogicko-psychologické poradny ve Zlíně.
Zdeněk Ogrodník
0 komentářů:
Okomentovat