Na českých školách učí zhruba 180 tisíc učitelů. Patří k nejhůře placeným učitelům v zemích OECD. Jsme jedinou z vyspělých zemí, kde průměrný plat učitele na základní škole, dokonce ani plat středoškolského profesora nedosahuje úrovně průměrné mzdy. Zato měřitelné výsledky jejich práce v mezinárodním srovnání dobře obstojí.
Základní fakta a mzdy
Na jednoho učitele připadá v českém školství asi 17 žáků nebo studentů. Na základních školách je to 19 žáků, na středních 13 a na vysokých 14. Nijak výrazně se v tom nelišíme od srovnatelných vyspělých zemí: v Německu je to například na základních školách 21 žáků, ale v Rakousku 13 žáků. Vyšší počty na učitele na vysokých školách jsou v zemích, kde se vysoké školství dynamicky rozvíjí: v Řecku je to 26 studentů na učitele, v Nizozemsku 18, ve Španělsku a v Anglii 17 studentů na učitele. Je to však dáno také tím, že v těchto zemích mají nižší podíl vysoké školy technické, kde je počet studentů na učitele už z povahy výuky nižší. [26]
Učitelé v mateřských školách (učitelky: není evidován ani jeden učitel!) tvoří necelých 15 procent; na základních školách 41 procent (86 procent z nich jsou ženy); na gymnáziích něco přes šest procent (při pětašedesátiprocentní feminizaci); na středních odborných školách 12 procent (žen je 58 procent) a na učilištích 12 procent (z toho 45 procent žen) z českého učitelstva. [27]
Veřejný sektor zaměstnává velkou většinu učitelů; v soukromém školství nachází zaměstnání jen necelých osm procent z nich. [28]
Každý desátý učitel na českých školách je starší 55 let. Nad šedesát let má skoro pět procent učitelů, a půl procenta má dokonce nad sedmdesát. Více učitelů v penzijním věku je na středních odborných školách (sedm procent nad šedesát, 0,8 procenta nad sedmdesát) a na učilištích (více než šest procent nad šedesát a celé jedno procento nad sedmdesát). [29]
Mzdy učitelů na druhém stupni v zemích OECD (1998) po 15 letech praxe na školách ve veřejném sektoru; přepočteno v USD podle kupní síly platu.
Pramen: Education at a Glance, OECD Statistics, Paris 2000, s. 235.
Výsledky práce
Soudě podle výsledků jejich práce, čeští učitelé zejména na prvním stupni velmi dobře obstojí v mezinárodním srovnání. Výsledky v mezinárodním testu úrovně vědomostí žáků osmých tříd základních škol a odpovídajících tříd gymnázií z roku 1999 zařazují české žáky v matematice na 13. místo mezi 38 zeměmi, v přírodovědné části testu dokonce na osmé místo. Od předchozího testu v roce 1995 nás však několik zemí předběhlo: tehdy jsme byli v matematice šestí, a v přírodovědné části dokonce druzí. [30] Zhoršení se týkalo především základních škol, nikoli gymnázií. V testech byli v průměru chlapci o něco lepší než dívky, ač průměrné známky z testovaných předmětů na vysvědčení mají lepší děvčátka. Lepší výsledky měly školy z velkých měst – s výjimkou Prahy. [31.
I učitelé češtiny a ostatních předmětů mohou být celkem spokojeni s výsledky své práce. Podle mezinárodního srovnávacího testu [32], který zkoumá celou dospělou populaci ve třech oblastech funkční gramotnosti, ve schopnosti porozumění psanému textu je česká populace sice jen průměrná, ale ve schopnosti vyznat se ve formulářích a dokumentech, což je třetí pilíř funkční gramotnosti, je opět nad průměrem.
Rozhodně velmi slabé jsou výsledky našeho školství ve schopnosti naučit žáky cizí jazyky, zejména ty, kterými dnes komunikuje vzdělaná Evropa. Jen 15 procent Čechů ve věku 15 až 65 let udává, že jsou schopni se domluvit anglicky. Ve srovnání s Polskem, kde to o sobě tvrdí jen pět procent dospělé populace, to není tak špatné, ale podíváme-li se do zemí Evropské unie, srovnání je pro nás velmi nelichotivé. Zejména příslušníci malých národů (Nizozemci se 70 procenty, Belgičané s 51 procenty znalostí) jsou daleko před námi. [33]
Znalost angličtiny i u nás je ovšem všude výrazně lepší mezi mladými lidmi. V České republice udává schopnost konverzovat anglicky jen 3,5 procenta lidí nad padesát let, ale už 28 procent z lidí od šestnácti do třiceti pěti let. [34]
Ještě větší vliv má samozřejmě dosažené vzdělání: z absolventů vysokých škol je to celá třetina, což je ovšem pořád žalostně málo – v Nizozemsku mluví z vysokoškolsky vzdělaných obyvatel anglicky 94 procent a i mezi dospělými se základním vzděláním udává schopnost konverzovat anglicky polovina Nizozemců, tedy víc než z českých vysokoškoláků. [35]
Tento politováníhodný stav se nijak nelepší, naše zaostávání za Evropou naopak vzrůstá. Na českých školách se věnuje výuce jazyků na konci povinné školní docházky v průměru 2,3 hodiny týdně. Průměr v Evropské unii je 4,6 hodiny týdně, ve Francii, Dánsku a Nizozemsku je to okolo pěti hodin týdně. Menší plochu než u nás věnuje výuce jazyků jen Anglie, jejíž jazyk zmezinárodněl. [36]
[24] Statistická ročenka školství 1998/1999, tabulka A 1.5 a Education at a Glance 2000, s. 210, graf D 1.2. Data za rok 1998.
[25] Plat učitele po 15 letech praxe na školách ve veřejném sektoru. Přepočteno v USD podle kupní síly platu.
[26] Education at a Glance 2000, s. 121. Data za rok 1998.
[27] Statistická ročenka školství 1998/99.
[28] Ibid.
[29] Ibid.
[30] Do mezinárodního testu TIMSS-R se v České republice zapojilo 3600 žáků z náhodně vybraných 89 základních škol a 59 víceletých gymnázií.
[31] TIMSS-R 1999.
[32] IALS, I994–1999.
[33] Lidské zdroje… 1999, s. 95.
[34] Ibid., s. 95.
[35] Ibid., s. 97.
[36] Koucký et al., 1999.
Článek je ukázkou z knihy Česká společnost, váz., 208 s., 249 Kč, vydalo nakladatelství Portál, 2002.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat