Řada školních časopisů už má svou internetovou verzi. Existují i časopisy vydávané výhradně v této elektronické formě. Proto jsem se rozhodl ukončit svůj seriál o (nejen školní) žurnalistice právě tímto tématem.
(Odkazy na všechny díly tohoto seriálu naleznete na konci článku.)
Shrňme si nejdříve výhody, které internetové publikování nabízí:
1) nízké náklady
2) neomezený rozsah příspěvků
3) rychlost publikování
4) neomezený náklad
5) rychlá zpětná vazba
6) snadné prohledávání archivu starých článků
Náklady na tištěnou verzi časopisu jsou vždycky vyšší než náklady na elektronickou variantu. Musíte platit za papír, tisk, distribuci atd. Na druhou stranu ovšem nemáte z internetových verzí skoro žádné příjmy, protože uživatelé internetu si zvykli, že většinu služeb dostávají zdarma, a příjmy z reklamy jsou velmi nízké… Tento problém vyřešili majitelé některých elektronických titulů tím, že zpoplatňují přístup do archivu starších článků.
Také neomezený prostor pro délku článků nemusí být vždy výhodou. Mezi novináři se říká, že devátý odstavec čte už jen autorova babička (tedy osoba, která ho absolutně zbožňuje…). Navíc nejsou uživatelé internetu příliš ochotni číst dlouhé články. To si raději prohlédnou bohatou obrazovou galerii (například ze soutěže Miss 2002), což jim většina novin ani časopisů nemůže nabídnout. Článek na internetu navíc může obsahovat videosekvence nebo zvukové nahrávky, o čemž si mohou nechat tištěná média jenom zdát…
Vyjmenované výhody si uvědomili především vydavatelé profesionálních komerčních tiskovin, a proto většina z nich vydává své tituly zároveň na internetu. Záhy se vyrojily i čistě internetové tituly (nejznámějšími jsou Neviditelný pes a Britské listy). Odborná a nezisková periodika mají bohužel v přístupu k internetovému publikování velký dluh, i když by právě tento způsob šíření mohl vyřešit jejich svízelnou finanční situaci. To ovšem neplatí pro studentské časopisy, kterých je na internetu velké množství.
Vstup internetu do žurnalistiky (nebo je tomu naopak?) přinesl několik důležitých inovací, které bych chtěl vyzdvihnout. Mám na mysli zpravodajské portály (tzv. internetové průběžníky), diskuzní fóra a elektronické redakční systémy.
Zpravodajský portál (průběžník)
Slovo průběžník vzniklo analogicky podle pojmenování měsíčník, týdeník a deník. Průběžník stojí na konci této řady a je doplňován o aktuální informace (články) průběžně během dne. Objeví-li se tedy nějaká nová důležitá zpráva, může být publikována prakticky okamžitě.
Formu skutečného průběžníku mají pouze největší zpravodajské portály (České noviny, iDnes). Ostatní příbuzné tituly bývají aktualizovány většinou jednou denně. Ovšem nový článek do nich může přibýt prakticky kdykoli. Internetové tituly tedy přinášejí aktuální informace často dříve než rozhlas nebo televize, o tištěných periodikách ani nemluvě. Například Ondřej Neff se chlubí tím, že jeho průběžník Neviditelný pes přinesl jako první médium v Čechách zprávu o zahájení války v Perském zálivu.
Diskuzní fórum
Některé elektronické tituly (Českou školu nevyjímaje) přidávají ke svým článkům diskuzní fóra. Jde o zajímavou službu, jejímž prostřednictvím mohou čtenáři okamžitě reagovat na přečtený článek. Mohou ho doplnit o nové informace, vyjádřit svůj názor na jeho obsah, upozornit na chybu atd. Čtenáři si tuto službu velmi oblíbili, ale jako všechno na tomto světě má i ona své stinné stránky.
Řada lidí nevystupuje v diskuzních fórech pod svým jménem a plete si je s chatem. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že s anonymitou mizí odpovědnost a narůstá drzost, agresivita a vulgarita. (Všimněte si, že člověk podepsaný vlastním jménem vystupuje vždy kultivovaněji než někdo, kdo se skrývá za přezdívkou…)Vzhledem k tomu, že v tištěných médiích platí zásada, že se anonymy nezveřejňují, neměla by ani internetová periodika dávat prostor těmto lidem. Jak to ale zajistit? Jde totiž o automatickou službu, kterou žádný redaktor nekontroluje. Přesto zde podle mého názoru vyvstává nový etický problém, který bude nutné v budoucnosti nějak vyřešit!
Úsměvnou formou se s tímto fenoménem vypořádala redakce Britských listů, která zveřejnila parodii na diskuze probíhající na stránkách tohoto komentářového portálu Di do prdele, ty komouši! Jak se dnes lidé vyjadřují. Na České škole se všechny nectnosti i výhody diskuzních fór projevily např. u článku Co se děje v Ústavu pro informace ve vzdělávání? – tuto diskuzi vám vřele doporučuji k přečtení, názor si udělejte sami…
Elektronický redakční systém
Elektronický redakční systém používají profesionální weby, na jejichž tvorbě se podílí více autorů. Jeho vytvoření není nijak jednoduché a rozhodně k němu nestačí základní znalost HTML. Výhodou je oddělení technické stránky webu od jeho obsahu. O ten se mohou starat redaktoři a editoři, kteří ovládají počítač pouze na úrovni základního uživatele.
V praxi to může probíhat např. tak, že redaktor napíše v Austrálii ve Wordu článek, pošle ho e-mailem editorovi do Kanady a ten ho umístí do databáze webu. Článek se potom automaticky objeví na stránkách www.***.cz. Výhodou redakčního systému je, že můžete nastavit, kdy přesně se článek na webu objeví a do kdy tam zůstane, můžete články dobře prohledávat podle různých kritérií (autor, název, téma, klíčová slova), můžete k němu přidat diskuzní fórum atd.
Tato služba je ovšem finančně náročná a mohly by si ji dovolit pouze komerční weby… Kdyby tu nebyla nabídka Českého rozhlasu a společnosti WPublisher, které poskytují službu Ambice, což je právě elektronický redakční systém. Základní služby jsou k dispozici zdarma, ale třeba za ankety si už musíte připlatit. Naštěstí nám jiné weby nabízejí zdarma právě ankety (www.blueboard.cz), takže kdo chce, může si postupně poskládat velmi interaktivní web a neutratí přitom ani korunu! Elektronický redakční systém používá třeba Dětská tisková agentura.
Nevýhody internetového publikování
Protože jsme se dosud zabývali spíše výhodami internetového publikování, shrňme si ještě jeho nevýhody. Především je to kvalita zveřejňovaných informací a nerespektování základních zásad novinářské etiky. Internet se ustavil jako výsostně svobodné médium, kde je dovoleno vše (včetně pornografie), a vzhledem k nízkým nákladům zde může kdokoli publikovat cokoli. Proto věřte pouze obsahu kvalitních a profesionálních stránek (nemyslím z hlediska grafického, ale novinářského). Nenechte se unést prvoplánovou efektností a poměřujte ho stejnými kritérii jako ostatní média!
Zajímavé komentáře známých českých novinářů k úrovni internetové žurnalistiky byly publikovány na serveru MediaReport – naleznete je zde.
Internet a školní časopisy
Všechny výše popsané výhody i nevýhody se samozřejmě týkají i studentských časopisů. Mohu jenom doporučit, aby studenti pracovali zároveň na elektronické verzi školního časopisu, ovšem nevidím důvod, proč při tom opouštět tradiční tištěnou podobu. Má stále svoje kouzlo a některé činnosti (kopírování, distribuce…) se bez ní nenaučí.
Myslím si, že se na většině škol najde alespoň jeden zdatný student, který je schopen vytvořit jednoduchou www stránku. Buď v programech pro grafickou tvorbu internetových stránek (např. FrontPage) nebo přímo v HTML editorech (např. HomeSite).
Internet může posloužit i jinak. Například na stránkách České televize můžete podniknout virtuální exkurzi po této instituci. Nebo si můžete prohlédnout výsledky snažení „konkurenčních“ redakcí – doporučuji web Nuda, který se přímo věnuje školním časopisům nebo stránky Dětské televize. A samozřejmě o něm můžete psát nebo na něm hledat podklady pro své články.
Doporučené internetové stránky
Žurnalistický rozcestník Zdeňka Fekara – www.fekar.cz
Časopisy mých studentů – www.gymspit.cz/spital a www.gymspit.cz/cosespita
Weby o tvorbě internetových stránek – www.interval.cz, www.kosek.cz,
http://dusan.pc-slany.cz/internet/
A to je konec! Doufám, že se vám můj seriál líbil a že mě v diskuzním fóru nezahrnete nadávkami…
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat