Minulý týden jsem dostal do ruky podpisový arch petice proti postupu MŠMT v projektu SIPVZ (Internet do škol). Učím výpočetní techniku na víceletém gymnáziu, kde také spravuji počítačovou síť. Petici jsem podepsal a vysvětlil jsem její obsah svým kolegyním a kolegům. Podpisový arch odešleme do konce května na adresu organizátorů.
Projekt sleduji od samého počátku a promarnil jsem díky různým seminářům několik dní svého času. Od začátku mi připomínal pohádku, bohužel však nějakou od J. Cimrmana. (Pro ty, co neznají pohádky J. Cimrmana – tyto pohádky jsou typické tím, že se v nich střídají dva momenty: očekávání a zklamání.)
Zkusím stručně uvést, co se mi na projektu nelíbí. Za věcné a nestranné komentáře děkuji Jiřímu Peterkovi a dalším odborným novinářům, z jejichž článků čerpám faktické informace. Můj pohled jakožto učitele výpočetní techniky (VT) je samozřejmě subjektivní. Myslím však, že zdaleka ne ojedinělý.
- 1. K existujícímu monopolu firmy Microsoft na operační systém se přidává monopol na připojení škol do internetu, monopol na dodávky techniky a monopol na dodávky služeb s ní spojených. Původní sliby o otevřenosti systému jsou zapomenuty a generální dodavatel (GD) nás nutí pod heslem „když ručím za funkci, tak vše dělám“ do naprosté závislosti. Nebo, jak jasně definoval jeden z mých kolegů, k oddělení učebny dodané GD od učeben ostatních. U malých škol to samozřejmě není možné.
- 2. Monopol na trhu je pro zákazníka vždy nejdražší variantou získání určitého produktu. Ale ne o 10 nebo o 30 %, ale o 100 a více procent. Když jsem viděl vyčíslení nákladů na jednu stanici, zatmělo se mi před očima. (Vím, za kolik peněz provozuji 20 stanic ve škole [8 žáků/počítač]). Tvrdím, že znalí správci VT by za stejné prostředky provozovali minimálně dvojnásobek, možná trojnásobek stanic. I malé školy by si mohly najmout místní odborníky. Bez ohledu na tvrzení zúčastněných firem vidím, že např. software, který školy musí kupovat (přes „výhodný“ systém Select), je nehorázně předražen a odpovídá jedinému: monopolnímu postavení dodavatele. Témuž budou odpovídat i ceny ostatních služeb. Outsourcing je nejpohodlnější, ale také nejdražší formou zajištění určité služby. Proč mnoho komerčních firem raději platí své odborníky místo nákupu služeb?
- 3. Nevím vlastně, proč se o to vše zajímám. Naše škola má použitelné vybavení, 10 let počítače a síť pravidelně modernizujeme za pomoci sponzorů, vlastních školení a kurzů a s nemalou námahou. Máme tedy nadstandardní vybavení. (Kromě pevné linky do internetu, tu nemáme, na malém městě totiž není žádný lokální poskytovatel a meziměstské připojení je neúnosně drahé.) Nejsme proto do projektu zařazeni. Myslím, že jestliže stát některým žákům/studentům zajistí ze státního rozpočtu přístup k počítačovým technologiím včetně internetu, a jiným ne, porušuje tím rovné právo na vzdělání a přístup k informacím. Tedy porušuje Ústavu České republiky a tuto otázku by měl řešit Ústavní soud.
- 4. Divil jsem se, jak je možné, že GD neví, že počítačová učebna vyžaduje 14 – 15 funkčních počítačů. Školy jsou tak „nepřímo“ nuceny nakupovat ihned další techniku a služby. Odůvodnění garantovanou propustností linky a nedostatkem financí neberu: možnost umístit u počítačů polovinu třídy (a tedy ve dvou skupinách vystřídat po jednom u počítače všechny žáky) je podle mne tak zásadní, že pokud ji někdo nerespektuje, ví o školství málo.
- 5. Dodávané vybavení neodpovídá ani současným standardům. Je na takové úrovni, že vydrží s bídou do roku 2005. Myslím, že (fyzicky) vydrží, ale v tuto dobu bude naprosto zastaralé. A protože jsem (ne od přírody, ale ze zkušeností) podezřívavý, vidím i v tomto záměr GD. V roce 2005 vyprší jeho závazky a školy budou muset kupovat nové počítače.
- 6. Nerozumím, k čemu žáci základních škol potřebují MS Office. Principy, které se potřebují naučit, lze realizovat i pomocí výrazně levnějších programů. Pro školy vybavení ostatních počítačů licencemi bude představovat další nemalou finanční zátěž. A má získaná nedůvěra mi říká, že nejde o to, naučit žáky např. obecné zásady práce s textem (a tedy ovládat po zaškolení libovolný textový editor), ale vytvořit z nich uživatele jedné konkrétní aplikace.
- 7. Z mého pohledu učitele škola nepotřebuje garantovaný provoz pár počítačů, jejich opravu do N hodin a dálkovou správu. Hlavně ne za cenu, že takových „superpočítačů“ je polovina oproti tomu, kdyby tyto věci nebyly „perfektně“ zajištěny. Počítačová učebna školy bude stejně „hlídána“ (a placena) jako informační systém komerční firmy, na kterém závisí její fungování! Peníze jdou firmě, která dodává perfektní službu, nikoliv na motivaci a odměňování učitelů, kteří by podobnou službu mohli zastat. A věřím tomu, že za podstatně menší peníze by se ještě ve školství našlo dost ochotných a schopných lidí, kteří by dobře navržený systém udrželi v chodu.
- 8. Nebyl jsem od začátku proti koncepci generálního dodavatele. Měl jsem představu, že si ministerstvo pohlídá, aby nabízená techniky byla moderní a z hlediska konkurence levná a např. ocení počítače, tiskárny, připojení a služby určitými body, které pak podle počtu žáků budou moci školy podle svého uvážení čerpat. Tento systém by nevylučoval ani povinnost zpracování projektu rozvoje informačních technologií ve škole a odbornou kontrolu ze strany MŠMT.
Vraťme se k petici. Myslím, že je to určitý pokus zabránit výše uvedené monopolizaci ve školství. Navíc jsou reálné i hrozby filtrování informací a komerčního (marketingového) nátlaku na učitele a žáky, pokud by školský server provozovala soukromá firma. Obávám se ale, že se jedná o slabý pokus, sám bych navrhoval radikálnější metody, např. hrozbu stávkou. Ale ani zde neuspějeme. Rozdělení škol na ty „co dostanou“ a ty „co nepotřebují“ rozdělí i učitele a ICT pracovníky ve školství. Ti, co vybavení získají, budou spokojeni. Většinou si vůbec neuvědomují, že za stejné peníze mohlo být mnohem lepší nebo že stanic mohlo být mnohem více.
Ti, co jsou ze hry vyřazeni, protože se jim podařilo vybudovat funkční systém dříve, se budou rozhodovat, co dál. Já jsem např. poprvé po deseti letech ve škole začal vážně uvažovat o odchodu ze školství. Ale myslím, že zatím neodejdu, protože nejsem ve škole kvůli poslancům a úředníkům MŠMT. Odezva žáků na moji práci je zatím pozitivní a vedení školy mi vychází podle svých možností ve všem vstříc. Škoda jen, že nám práci kazí ti, kteří by ji měli podporovat, a že peníze, které mohly uvést technickou stránku výpočetní techniky na školách na dobrou úroveň, se dostaly někam úplně jinam.
Nemám určitě všechny informace k projektu. Věnoval jsem však získávání poznatků určitý (z mého pohledu nemalý) čas, navštívil semináře, četl články v tisku i na webu (včetně www.msmt.cz ). Toto je pohled, který mi vyplynul. „Válčím“ s nedostatkem peněz na vybavení 10 let a očekával jsem ulehčení své práce a usnadnění pozice učitele a správce výpočetní techniky. Zatím mám dojmy právě opačné.
Výzva redakce:
V rámci objektivity chceme dát prostor i druhé straně – tedy těm učitelům, kteří petici podepsat nechtějí. Pokud jste své důvody ochotni sepsat do ucelené, článkové podoby, můžete svůj text zaslat na adresu info@ceskaskola.cz.
Pavel Roubal
0 komentářů:
Okomentovat