Česká škola: Zdeněk Ogrodník: Školní řády aneb žák se chová slušně a ohleduplně

Zdravíme čest práci a vyučující oslovujeme soudruhu učiteli a soudružko učitelko. Tak podobnou větu jste se mohli dočíst v modelovém školním řádu z roku 1972, který svého času visel v každé učebně. A protože modelový řád již neexistuje, pokusme se poohlédnout po kladech a nešvarech současných školních řádů. Přestože školní řády základních škol musí obsahovat ustanovení §15 vyhlášky č. 291/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, většina z nich v sobě zrcadlí obraz svého totalitního pradědečka. Samotná vyhláška totiž říká: „Školní řád obsahuje zejména ustanovení o chování žáků, docházce do školy, povinnostech žáků chránit zdraví své i svých spolužáků, plnění dalších pravidel vnitřního režimu školy, provozu školy a povinnostech pracovníků školy.“ Tedy nic konkrétního. A tak ze soudružek a soudruhů jsou dnes paní a páni učitelé, ale mnohdy nesmyslné příkazy a zákazy se nezměnily. Sem tam se něco vypustilo, jiné doplnilo ale principy zůstávají.

Vyšší principy

„Víš, kolik máš ve školním řádu zákazů, pane řediteli? Rovných dvacet! A co práva dítěte? Na ty na vaší škole nedbáte?“ Pokud netoužíte slyšet podobné výroky školních inspektorů, zaměřte vaši pozornost na základní pravidla hry. Právě vyslovené principy mohou být nosným pilířem moderního řádu školy. Velmi efektně se tak ředitel může vyhnout tolik kritizovaným zákazům, které omezují práva dítěte (viz Úmluva o právech dítěte). A o čemže to hovořím? Zde je jen malá ukázka, která může být inspirací nebo podnětem k diskusi:

Základní principy školy:

Očekává se, že žáci respektují a ctí práva a majetek druhých.
Očekává se, že učitelé ctí právo žáků na sebeurčení.
Očekává se, že žáci jsou zodpovědni za své činy a chování.
Očekává se, že učitelé důsledně respektují práva dítěte.
Očekává se, že žáci i učitelé dbají sociálních, emocionálních a psychických potřeb druhých. V tomto duchu jsou projevy jako nadávky, urážky, hanlivá a sprostá oslovení, jakožto i fyzické obtěžování či psychické vydírání nepřípustnými.

Ze své zkušenosti podotýkám, že podobné formulky je žákům nutno náležitě vysvětlit na konkrétních příkladech. Je až zajímavé, jak rychle se dokáží s těmito základy sžít. Velmi důležitým aspektem základních principů, nebo chcete-li obecných ustanovení, je fakt, že se týkají nejen žáků, ale i učitelů. Právě totiž učitelé si docela dobře nedovedou představit, že nejen žáci jsou školním řádem vázáni.

Žák jako obtížný hmyz

Zdá se vám snad, že přeháním? Kdepak! Některé formulky vybrané ze školních řádů (zpracováno Unií rodičů, která se školními řády opakovaně zabývala) vypovídají zcela jasně: „Zakazujeme zdržovat se v chodbě před sborovnou a ředitelnou.“ Že by snad dětský rej byl ve škole nevhodný? „Přání a dotazy žáků tlumočí pedagogickým pracovníkům dozor na chodbě.“ Rozhodně nás neotravujte kdekoli jinde! A což teprve: „Není dovoleno klepat na dveře sborovny, ředitelny a kanceláře zástupce ředitele." K tomu snad ani nic dodat nejde. Nelze tedy doporučit nic jiného, než že pokud podobné výroky váš řád školy obsahuje, je nejvyšší čas je smáznout jednou pro vždy. Starší ostřílení kolegové možná namítnou, co je to potom za školu? Bez řádu a pravidel! Vždyť školní řád je první právní předpis, se kterým se dítě v životě setká. A demokracie bez zákonu není demokracie, ale anarchie! S podobnými výroky nelze nic než souhlasit. Nicméně, totalita jedné strany je nenávratně pryč a s ní i podobné diktátorské příkazy: „Po setmění se žáci nesmějí zbytečně zdržovat venku mimo domov bez doprovodu rodičů…“ (viz řád z roku 1972)

V autobuse, vlaku… prostě na veřejnosti

Neboli článek 4 originální předlohy ze sedmdesátých let: „Chování žáků mimo školu.“ Škola se k tomu, co žák dělá nebo nedělá mimo školu, dnes již nesmí vyjadřovat. Jinými slovy body, které se této problematiky dotýkají, hrubě narušují kompetence rodičů. Tady bych se ovšem postavil na stranu školy. Nemožnost postihnout žáka za hrubé porušení pravidel slušného chování na veřejnosti, v dopravním prostředku, za konzumaci alkoholu, cigaret se mi nezdá zrovna šťastným řešením. Vždyť rodičům i škole jde o totéž. O výchovu… Jak je to ale v případech, kde jde o zdraví, či dokonce život? Např.:

Pro zvýšení bezpečnosti žáků při cestě do školy a ze školy a při přesunech z budovy na Husově ulici do budovy na ulici Štefánikově nebo naopak, chodí žáci zásadně ulicí Cichrov. Na těch ulicích, kde jsou chodníky, chodí žáci zásadně po chodnících.
Při vystupování z autobusů před budovou školy přechází žáci silnici až po odjezdu autobusu.

Zákaz jako ochrana

Právě otázka bezpečnosti a ochrany zdraví je oblast, kde se zcela striktním zákazům škola nevyhne. Naopak. Těžko by ředitel školy vysvětloval smrtelný úraz dítěte např. při pádu z balkónu. Zákaz typu: „Žákům je zakázáno vstupovat na balkon bez doprovodu dospělé osoby!“ je pak zcela na místě. Opět si dovolím nahodit udičku diskutérům…

Po chodbách a schodištích chodí žáci vpravo. Zvlášť opatrně se žáci pohybují po schodech ve staré budově, které jsou hladké.
Žáci nesedají na okenních rámech, krytech ústředního topení. Učebny je možno větrat pouze v průběhu vyučovací hodiny o přestávkách jsou všechna okna v učebnách zavřena. Je zakázáno vylézat okny v suterénu či v přízemí.
Je zakázáno přinášet do školy veškeré pyrotechnické zboží a předměty či hračky, které nesouvisí s vyučováním a mohly by způsobit zranění spolužákům.
Žákům je přísně zakázáno přinášet do školy, přechovávat, distribuovat nebo užívat návykové látky (cigarety, alkoholické nápoje, drogy…). Porušení tohoto zákazu bude kvalifikováno jako hrubý přestupek.

Naslouchejme žákům

Naprostou novinkou jsou orgány žákovské samosprávy, která má sloužit hlavně jako zpětná vazba vedení školy. Vyjímkou pak nejsou podobná ustanovení:

Žáci školy mají právo se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců ve školním parlamentu dotazovat ředitelství školy na různé sporné a nejasné věci a jejich případné řešení.
Mohou navrhovat a spoluorganizovat sportovní, kulturní či jiné akce pro žáky.
Každý žák má plné právo vyjádřit svůj názor na chod školy, případně svou obavu z chováni jiných žáků, vznést svá upozornění k problémům ve škole buď písemně prostřednictvím schránky důvěry nebo ústně přímo řediteli školy. Každá připomínka bude ředitelem školy prošetřena a výsledek oznámen vhodnou formou žákům.

Jak to vidí inspekce

A jak na problematiku školních řádů nazírá Česká školní inspekce? Dle vyjádření RNDr. Vlastimily Kozelské, ředitelky odboru metodiky ČŠI, musí školní řády na základní škole obsahovat ustanovení §15 vyhlášky č. 291/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nesmí omezovat práva dítěte. V případě středních škol není obsah školního řádu vymezen a je plně v kompetenci ředitele školy. Ředitelé škol vycházejí z obdobných kriterií, jako na ZŠ. ČŠI je hodnotí na základě těchto kriterií:

Zda obsahuje práva i povinnosti žáků (obdobně, jako v ZŠ).
Zda obsahuje informace týkající se poskytování informací rodičům, rodičům zletilým žákům…
Zda obsahuje informace o zákazu požívání psychotropních látek.
Zda informuje o doplňkových zkouškách, pokud je škola organizuje (v kterém případě, v jakém termínu, rozsah učiva).
Zda upozorňuje žáky na možnost vyjádřit se k problematice školy např. prostřednictvím studentské rady, schránky důvěry…

A jak toto vážné povídání o nástroji školní moci zakončit? Snad jen úsměvnou vzpomínkou na několikrát zde zmiňovaný školní řád z roku 1972, který si můžete stáhnout zde (*.pdf – 290 kB).

Zdeněk Ogrodník