Jezdíte na učitelské konference? Já jsem do Žďáru nad Sázavou, kde se jedna tradiční celostátní konala, přijel poprvé a o své dojmy bych se rád podělil. Prezentací firem tu sice proběhlo trochu moc, ale výstupy kolegů učitelů byly určitě inspirující.
Ve dnech 28. a 29. března se ve Žďáru nad Sázavou konala již čtvrtá celostátní konference učitelů na téma využití ICT na základní škole. Pořádalo ji Pedagogické centrum Jihlava ve spolupráci s firmou Inforama. Z programu mi v paměti utkvěly tři hlavní oblasti přednášek a diskusí: prezentace firem, příspěvky učitelů a vystoupení Jiřího Chvojky – mluvčího nově zřízeného Informačního centra SIPVZ (společný orgán MŠMT, GD a GA).
Více než polovina přednáškového času patřila komerčním subjektům, které představovaly své produkty či záměry. Většina prezentovala známé produkty, nicméně novinkou pro mě byly návrhy internetových portálů s komplexní službou pro výuku ve školách, se kterou přišly hned dvě firmy. Obě prezentovaly vizi internetového portálu, který by měl za úplatu sloužit učiteli, resp. žáku. V podstatě by se mělo jednat o server, ze kterého je možné jak čerpat, tak jej obohacovat o výukové materiály, náměty, pracovní listy apod. Jistě věc chvályhodná, ale toto jsem čekal od MŠMT.
Hlavní důvod, proč jsem se do Žďáru nad Sázavou vypravil, byly příspěvky učitelů. Od nich jsem si sliboval inspiraci ke své další práci ve škole.
V prvním dni se svými příspěvky vystoupily hned tři učitelky. Fraktály či stereogramy Libuše Klaschkové na mě svou barevností udělaly dojem. Na chvíli jsem se přenesl do minulosti a vzpomněl si, jak jsem jako malý kluk koukal do krasohledu. Nicméně, nejsem si jist, zda bych fraktály ve škole využil.
Ze světa matematizovaného výtvarného umění jsem pak byl přenesen do světa teorie a praxe vzdělávacích portálů. Příspěvek Ladislavy Knihové, její postesknutí nad neexistencí českého vzdělávacího portálu a prezentace již existujícího evropského portálu eSchoolNet mě přivedla na myšlenku, že situace v Čechách ještě není tak špatná. Vezmu-li v potaz, že přípravou eSchoolNet se zabývalo 23 evropských ministerstev školství zemí, které jsou na tom po hardwarové stránce daleko lépe než Česká republika (navíc ostrý provoz tohoto portálu se rozběhl teprve letos v lednu), pak se nemusíme cítit příliš zaostalí. Pokud by se jednalo o vzdělávací portál Ukrajiny či Zimbabwe, jistě by mě to trápilo mnohem více. Ve skrytu duše doufám, že české ministerstvo školství pracuje na portálu a má alespoň možnost, díky eSchoolNet, čerpat náměty. „Troufám si vyslovit názor, že jako budoucí uživatelé českého vzdělávacího portálu se nehodláme smířit a spokojit s ničím, co by snad mohlo mít úroveň jen o vlásek odlišnou,“ apelovala Ladislava Knihová. Já bych si dovolil říci, že úroveň českého portálu by odlišná být měla – totiž vyšší.
Autorka příspěvku Juniorinternet ve výuce Božena Rytířová prezentovala světovou síť jako nástroj sbližování dětí z různých škol v republice.
Druhý den konference sliboval více praktických ukázek využití počítače ve výuce. Jako učitel prvního stupně jsem si hodně sliboval hned od první přednášky. Ač sám autor Miloslav Hubatka uvedl, že „…psát, jak má vypadat hodina s použitím ICT na 1. stupni ZŠ v kterémkoliv předmětu, je nošení dříví do lesa“, osobně jsem přesvědčen, že nošením dříví by to bylo jen v případě, že se spokojím se svým přístupem a nehodlám na něm nic měnit. Vzdělávací proces je přece živý, a je nutné se čas od času podělit o konkrétní, individuální postupy, nehledě na to, že spousta začínajících učitelů teprve potřebuje „nastartovat“. Stránky ZŠ Loucká ve Znojmě s jejich plány výuky s využitím ICT na 1. stupni tak jistě stojí za shlédnutí. Byl jsem mile překvapen, že k této práci dostala škola požehnání od MŠMT.
Další přednášející Milan Hausner (jako jeden z mála nepoužil MS PowerPoint, přestože jej bezpečně ovládá a využívá i během výuky) nás seznámil, jak jejich škola využívá výhod internetu na webových stránkách Lupáčovky. Jistě následováníhodný příklad. Ve svém příspěvku ve sborníku se také podělil o zkušenosti ze školení učitelů v informační gramotnosti, které ve své škole provádí. Neopomněl se však zmínit o softwaru firmy, která multimédia pro výuku práce s kancelářským balíčkem MS Office vytváří. Ta reklama byla možná trochu zbytečná…
Mezi dalšími přednášejícími učiteli byli Josef Mach s projektem svých žáků Naše třída 1992 – 2001, Jiří Sumbal jako jeden z účastníků experimentálního projektu http://www.skola.iol.cz/, Radek Maca se svou přednáškou Proč, co a jak v předmětu informatika a další.
Do zvláštní škatulky bych zařadil přednášku Věry Suchánkové, která představila novou tvář starého, užitečného Spomocníka.
Poslední dojem z konference, o kterém bych se zde rád zmínil, bylo vystoupení Jiřího Chvojky, mluvčího Informačního centra SIPVZ. Co pan Chvojka ztrácí na svém liberálním exteriéru, to vynahrazuje dobře naučenými, pohotovými a v pravý čas použitými odpověďmi. Jako pouhý zástupce generálního dodavatele by si vedl velmi dobře. Mnozí z účastníků jej však vzali za slovo a pojali jako zástupce MŠMT. Sypali pak na něj dotazy, které měli nechystané na chybějící úředníky – můj dojem z diskuse byl takový, že snad ani nechtěli slyšet odpověď. Chvojkovy argumenty mi připadaly logické a smysluplné (narozdíl od některých ministerských, mně známých z jiných akcí). Nakolik ovšem byly pravdivé, to nemohu posoudit.
Jedno však musím podotknout. Je-li v prováděcí a dalších smlouvách GD napsáno něco tak, že výklad tohoto není jednoznačný, pak je tato smlouva špatná. To, že účastníci diskuse vykládali jednotlivé body zcela odlišně, mě v tom utvrdila. Sám nejsem příznivcem řešení generálním dodavatelem a jeho přístup mi v zásadě nevyhovuje pro přílišný centralistický diktát. Ten je však, bohužel, daný smlouvou s MŠMT a generální dodavatel jako komerční firma zkrátka prosazuje své podnikatelské záměry. Zastavovat rozjetý vlak, jak jsem to zaslechl na neformálních setkáních i na konferenci, mi ovšem připadá nemožné. I kdyby se po volbách stalo cokoliv, nikdo nezaručí, že by zastavení celého SIPVZ nakonec nebylo mnohem dražší.
Na závěr bych rád napsal, že setkání učitelů bylo pro mě přínosem, i když prezentací firem bylo (v porovnání s příspěvky učitelů) příliš mnoho. Mým návrhem na příští konferenci, či lépe pracovní setkání je vytvoření konkrétních pracovních skupin, které by řízeně diskutovaly na dané téma, s možností závěrečného „usnesení“. Jakési workshopy na konferenci sice byly, ale týkaly se výhradně komerčních firem a jejich produktů. A to je škoda.
Pavel Stopa
0 komentářů:
Okomentovat