Pokud se chtějí studenti věnovat žurnalistice, byť prozatím jen té školní, měli by mít i základní přehled v oblasti masmédií. Dokázat rozlišovat jednotlivé typy médií, uvědomit si motivy jejich chování… Tento díl seriálu vám může sloužit jako základní vodítko.
V současné době se připravuje začlenění mediální výchovy do rámcových vzdělávacích standardů pro základní i střední školy. Je škoda, že mediální výchova nebyla začleněna do občanské nauky (základů společenských věd) nebo českého jazyka už dávno. Kvalitně se ovšem mediální výchově nebude vyučovat ještě velmi dlouho, protože chybějí nejen učebnice, ale také vysokoškolsky vzdělaní pedagogové v daném oboru.
Masová média
Média můžeme rozdělit do několika skupin podle různých hledisek. Největší vliv na populaci mají média masová. Především televizní a rozhlasové vysílaní, internet, noviny a časopisy. Média můžeme dělit na elektronická a tištěná, interaktivní atd. Hlavní je ovšem dělení podle cílů vydavatele. Podle tohoto kritéria můžeme rozdělit média na komerční a nekomerční.
Cílem vydavatele komerčního média je vytvořit zisk. Podnikatel chce, aby se mu vložené investice co nejdříve vrátily, a proto usiluje o co největší ohlas u zákazníků. Čím jich je více, tím větší množství peněz utrží nejen z prodeje, ale hlavně z reklamy, která tato média živí především. Televize Nova je kromě jiného kritizována za to, že se příliš podbízí vkusu diváků, aby měla co největší sledovanost a mohla prodávat reklamu dráž. Ať už je s jejím programem masový divák spokojený, nebo ne, rozhodující je, že se dívá, a intelektuálové mohou nanejvýš skřípat zubama…
Domníváte se, že byste měli mít na její program nějaký vliv, když jste jejím zákazníkem? To se mýlíte! Zákazníkem komerční televize nejste vy, ale společnosti, které si kupují reklamní čas. Vy přece nic neplatíte, jste pouhým materiálem, který jim televize prodává. Nakonec to ale budete přece jen vy, kdo reklamu zaplatí, protože si koupíte výrobky a služby nabízené v reklamách, a netvrďte, že ne… Stejně fungují i komerční rádia a některé internetové stránky. Pouze u novin a časopisů musíte přece jen něco zaplatit, ale to je pouhý zlomek z celkových nákladů, daleko větší část pokrývá reklama.
Školní časopis ovšem patří do jiné skupiny médií – neziskových. (Pozor, komerční media, která nevydělávají nebo zkrachovala, sem nepatří!) Jejich vydavatelem bývají občanská sdružení, nadace, obecně prospěšné společnosti, příspěvkové organizace a další instituce z nekomerční sféry. Nezisková média žijí hlavně z grantů, státních příspěvků a darů, tedy vlastně z našich daní… Reklamu v nich skoro najdete, protože pro velké reklamní agentury nejsou příliš zajímavá. Oslovují totiž pouze malý okruh lidí s velmi speciálními zájmy.
V Čechách například vychází řada kulturních časopisů (Tvar, Host, Proglas, Souvislosti, Literární noviny…), které kupuje minimum čtenářů (nelze je tedy financovat ani z prodeje). Kdyby nevycházely, spisovatelé by neměli kde publikovat svoje eseje, povídky a básničky… Stejně tak by byla velká škoda, kdyby přestal vycházet váš školní časopis. Škola by nezanikla, ale stala by se méně zajímavou, nemyslíte?
Zvláštní skupinu tvoří několik médií, která mají tzv. veřejnoprávní charakter. Existují totiž ze zákona. To znamená, že parlament musel vydat zvláštní zákon, ve kterém zřídil určitou instituci a pověřil ji různými úkoly. Hlavním z nich je poskytovat tzv. veřejnou službu. Tato média nevlastní vlastně nikdo – ani stát, ani politici, ani akcionáři, ani podnikatelé, ani jejich zaměstnanci (i když to tak někdy může vypadat).
Patří sem Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. První dvě instituce (ČT a ČRo) platí především majitelé televizoru nebo rozhlasového přijímače prostřednictvím tzv. koncesionářského poplatku, ať je sledují nebo ne (tak to stanovil zákon). Jen omezená část jejich příjmů plyne z reklamy. Poslední (ČTK) není masové médium v pravém slova smyslu, ale pouze agentura, která poskytuje zpravodajský servis ostatním médiím (ta si mohou nabízené služby koupit). Základním znakem veřejnoprávních médií by měla být kvalita, serióznost a služba veřejnosti - např. pozornost menšinovým žánrům a tématům.
Bulvár
Opakem serióznosti je bulvár. Zatímco seriózní média chtějí svého zákazníka především kvalitně informovat, bulvární média se ho snaží hlavně pobavit. Bulvární noviny poznáte na první pohled (zkuste si vedle sebe položit třeba Blesk www.blesk.cz a Hospodářské noviny www.ihned.cz). Představa bulváru o zábavě je podle mě velmi podivná (obrovské titulky, barevné fotografie celebrit a nahotinek, uměle vytvářené senzace atd.), ale evidentně funguje… Nejen český čtenář si rád přečte, že herečka Ryderová kradla v obchodě nebo že DiCaprio má novou milenku.
Dva výše uvedené deníky lze považovat za určité krajnosti. Většina dalších novin se pohybuje mezi nimi. Některé mají blíže k Blesku, jiné k seriózním deníkům. Také časopisy lze rozdělit podobným způsobem. Například Spy je jasný bulvár, revue Proglas zase stojí na straně opačné.
Bulvár bohužel ovládl skoro všechny časopisy pro teenagery. Bravo, Bravo Girl, Dívka atd. – to všechno jsou bulvární plátky nejhoršího kalibru, ve kterých se navíc reklama plíživě prolíná s příspěvky redaktorů a tvářemi idolů. (Světlou výjimkou mezi těmito časopisy je snad pouze ABC…) Zaměstnanci těchto časopisů porušují řadu pravidel novinářské etiky a jejich příspěvky jsou spíše výrobky PR agentur než opravdové články. Ke skutečné novinařině mají totiž hodně daleko. Mladí lidé, kteří neprošli mediální výchovou, mohou soustředěnému tlaku těchto časopisů vzdorovat jen velmi těžko. Zvyknou si na jejich styl a časem přirozeně přejdou od bulváru pro mladé k bulváru pro dospělé.
Je zajímavé, že jeden vydavatel často vydává tituly bulvární i seriózní. Například Ringier produkuje časopisy ABC, Reflex i Blesk. Neplatí totiž, že vydělávat mohou pouze bulvární média. Komerční úspěch mohou mít i média seriózní. A pro vydavatele je rozhodující jejich ziskovost. Pokud budou mít dostatek čtenářů a budou pokrývat dostatečnou část trhu, budou existovat seriózní média vedle bulvárních. A kdyby bulvár nikdo nesledoval, nebyl by…
Kdo je majitelem školního časopisu?
V předcházejícím odstavci jsme narazili na problém vztahu vydavatele a média, které vydává. Vydavatel je sice jeho majitelem, ale platí zásada, že by neměl zasahovat do jeho obsahu. Měl by si pouze vybrat šéfredaktora a dál mu nechat volnou ruku… Řadu českých novin a časopisů vlastní vydavatelé z Německa (Lidové noviny, MF DNES, Deníky Bohemia…), nechám na vás, jestli to z jejich obsahu poznáte…
Také školní časopis by neměl podléhat případnému tlaku vedení školy nebo jednotlivých učitelů. Špatné je už to, když podobný tlak existuje. V novinách rozhodně neplatí: Když vás škola financuje, musíte psát o tom, co chce ředitel! Základem novinářské práce je totiž nezávislost. Není dobré, když jsou studentské práce cenzurovány. Je lepší na ně reagovat vlastním polemickým článkem a přesvědčit studenty silou argumentů, ne nátlakem a hrozbami vyloučení ze školy… To by byl velmi špatný signál do života.
A je skutečně pravda, že studentský časopis platí škola? Často to bývá nadace OSF Praha, jak už víte z prvního dílu tohoto seriálu. A učitelé ani ředitel peníze, kterými škola disponuje, nevydělali. Jsou placeni z daní a jsou tedy zodpovědní celé společnosti. V tomto smyslu je tedy školní časopis vlastně veřejnoprávním médiem, které nepatří ani škole, ani učitelům, ani rodičům, ani studentům. Je to časopis veřejné služby a podle toho by měl vypadat!
Doporučená literaturaBlažek, Bohuslav: Tváří v tvář obrazovce, Slon
Doporučené internetové stránky
- Rozcestník Zdeňka Fekara – zajímavé internetové adresy o médiích (www.fekar.cz)
- Zákon o svobodném přístupu k informacím (http://www.mmr.cz/cz/basic/zakon106.html)
- Česká televize (www.czech-tv.cz)
- Český rozhlas (www.cro.cz)
- Česká tisková kancelář (www.ceskenoviny.cz)
- Nový Prostor – časopis, který pomáhá bezdomovcům (www.1street.cz)
- TVAR –literární obtýdeník (www.dobraadresa.cz/tvar)
- Vydavatelství Ringier (www.ringier.cz)
- Dětská televize (www.dtv.cz)
- Dětská tisková agentura (www.radiodomino.cz/dta.htm)
- Rada pro reklamu (www.rpr.cz)
- Rada pro rozhasové a televizní vysílání (www.rrtv.cz)
- Rada České televize (www.czech-tv.cz/ct/radact/)
Příště si nenechte ujít poslední téma „Internetová žurnalistika“. Pokud máte nějaký dotaz nebo připomínku k této sérii článků, určitě mi napište.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat