Na konci února proběhla na serveru European Schoolnet osvěžující debata o využívání ICT ve školách. Diskuze se zúčastnili zástupci z 13 převážně evropských zemí, ale i Tchajwanu a USA. Bylo zajímavé sledovat, jaké problémy řeší naši zahraniční kolegové – upřímně řečeno, jsou dosti podobné těm našim. Dovoluji si vám nabídnout svůj glosovaný výtah.
Pro znalce angličtiny samozřejmě doporučuji úplný záznam diskuze přímo na webu European Schoolnet.
Z počátku si učitelé chvilku povídali o svém internetovém připojení nebo softwaru, který s oblibou používají. Nic převratného: MS PowerPoint, encyklopedie a pro zájemce o programování MS Visual Pro. Když přišla řeč na integraci ICT do vyučování, diskutéři uváděli tyto příklady: projektová výuka s podporou ICT, využití interaktivního slovníku ve výuce angličtiny, vyhledávání obrázků a doplňování informací z učebnice v hodinách zeměpisu, vyhledávání zpráv o počasí ve fyzice, využití počítače pro ukázání uměleckých děl, využití počítače jako motivace pro handicapované děti.
Nelze tedy říct, že bychom v metodách využívání ICT byli o mnoho pozadu – jde především o to, nakolik jsou rozšířeny. Reakce na moderátorovu otázku Jak spolupracujete se svými kolegy na projektech spojených s ICT? mi připadaly důvěrně známé. Až z dalekého Tchajwanu dozněl povzdech: Velký malér. Anca z Rumunska má ve škole pouze tři kolegy se zájmem o ICT. Jiní mluvili diplomatičtěji, celkově však diskuze nevyzněla moc optimisticky…
Jiná otázka zněla: Je váš dnešní život stále závislejší na technologiích? Někteří diskutéři se domnívali, že je ještě brzo o takové závislosti hovořit. Účastnice ze Slovinska je naopak přesvědčena, že učitelé budou techniku používat, až tehdy, až je k tomu žáci donutí. Téměř všichni ostatní však přiznali, že počítačům a internetu propadli a že bez mailu jsou jako bezrucí. Z Řecka zaznělo: „Technologie je samozřejmou součástí naší pedagogické práce.“ To bych si v českých luzích a hájích neodvážil říct…
Názory na význam mezinárodní spolupráce studentů pomocí počítače byly jednoznačně kladné. To ani nepřekvapuje. Myslím, že právě tato část chatu by se měla zanést do učebních plánů pedagogických fakult a stát se povinnou četbou pro pedagogické sbory.
A pak přišla delikátní otázka (tak ji moderátor diskuze sám okomentoval): Jakpak je to s finanční a technickou podporou ze strany státu či místních samospráv? Americký účastník připomněl federální program pro migranty. Ten je však, alespoň to tak chápu, pojat obecně a počítačové technologie slouží jen k vedení databází o těchto skupinách. V Maďarsku, po velkém třesku před několika lety, zbyla jen morální podpora… Jedna rumunská škola dostala na Vánoce devět nových počítačů. Leč při bližším vysvětlení se ukázalo, že se tak stalo odměnou za velké množství projektů a z přesvědčení primátora města, že ICT ve výuce je věc veskrze užitečná. Druhý rumunský účastník zabědoval, že oni nedostali nic. Ve Švédsku se postarali rodiče a charita. Příklad nehodný následování předložila Nina ze vzdálené Sibiře: Už v létě roku 2000 ruský prezident rozhodl, že všechny venkovské školy budou mít počítače a přístup k internetu. Leč slova předběhla skutky. Nejsou peníze, nejsou učitelé a nikdo neví, jak ICT používat. Tak vám nevím, jestli nestačilo diskutovat česky na České škole? (Já vím, jde o to, s kým se chceme srovnávat…)
Příznačné byly reakce na zajímavou otázku: Jak nové technologie zapadají do vašeho školního kurikula? Někteří diskutéři začali mluvit o tom, jak se u nich učí práce s počítačem, už ale nikoli jak s počítačem učit. Zdá se, že zdaleka ne v celé Evropě již dobu „didaktického temna“ překročili.
Jaká bude budoucnost školy? V tom má jasno Zsuzsa z Maďarska: Sním o třídě, kde nebudu psát na tabuli či diktovat studentům, ale ukazovat jim materiály v podobě powerpointových prezentací. Zkusila jsem to a byli ohromeni. Jen než si zvyknou, dodávám já po několikaleté praxi. Viljenka ze Slovinska by zase chtěla pro každého žáka přenosný laptop. Na otázku moderátora, zda se bojíme elektronické budoucnosti, většina odpovídala s nadějí na lepší digitální budoucnost. Pokud ovšem, jak se někteří domnívají, pokrok znamená e-book, pak je mi trochu smutno. Naštěstí někteří kolegové rovnou poznamenali, že galérie je galérie a počítač ji nemůže nahradit. Zsuzsa z Maďarska to opět vyjádřila docela prostě: Musíme učit v realitě, ne virtuálně, protože lidé, a ne počítače vytvářejí vazby.“
Zajímavý byl také názor, který shodou okolností plně podporuje mé poslední zkušenosti z dalšího vzdělávání učitelů. Kurzy DVPP, jak se tomu říká po našem, nemá podle Viljenky cenu organizovat ve speciálních institucích, ale je nutné jít rovnou za učiteli do škol. Nepochybně tvrdě vykoupená zkušenost!
Na závěr si dovolím opět citovat: Tentokrát cíleně pro některé neohrožené přispěvatele České školy: „Naše profese nás nutí sama o sobe stále sledovat přicházející vynálezy a využívat je k tomu, aby učitelská práce byla lehčí a zábavnější.“
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat