Spíše volné učební osnovy volitelného předmětu informatika na základní škole budou předmětem následující rozpravy. I když obsahový rámec výuky je téměř jasný, na její konkrétní formě se často neshodnou ani učitelé jedné školy. Pokusme se zde nastínit několik základních sporů.
Hardware
Učit hardware celku v několika hodinách za sebou, nebo ho rozemlet na malé části do všech hodin? Odučím-li složení počítače v kuse, mám jistotu, že ho budou žáci vnímat ve vzájemné provázanosti a nebude jim unikat význam jednotlivých součástí pro celkový chod počítače. Ze zkušenosti však vím, že čtyři souvislé hodiny na téma stavba počítače a jeho periferie nutně znamená znuděnost a znechucení žáků, převážně pak dívčí části třídy.
Zajímavou zkušeností je metoda referátů: na každou hodinu si někdo z žáků připraví pětiminutový výstup o jednom kusu hardwaru – např. harddisku. Zajistíme si tak aktuálnost všech informací. Celkově bychom měli dosáhnout obecné orientace žáků v problematice, zvláště pak při výběru a koupi počítače.
Windows
Při nastolení další otázky vycházím zcela záměrně z předpokladu, že jediným používaným operačním systémem na základních školách je MS Windows. Učit či neučit jeho základní nastavení - tapeta, spořič obrazovky, barvy, nabídka start, zástupci na ploše atd.? Ač osobně mám v této otázce jasno, znám kolegy, kteří ve strachu před zborcením celého systému (v lepším případě jeho „rozvrtáním“) tvrdí: „Ať se to naučí doma, pacholci. Já to po nich neustále opravovat nebudu!“
Ano, rozumím jim. Pokud nepoužívají žádný ochranný systém (viz Jak chránit nainstalovaný software), který po restartu vrátí zpět všechna původní nastavení (tzv. obnova registru), není se čemu divit. Nicméně spoléhat se na to, že se to žák někde naučí sám, nelze.
Konkrétní software nebo princip práce s ním?
Tato problematika na České škole již několikrát zazněla. Povětšinou v diskusních příspěvcích. Je naším cílem učit jeden konkrétní program konkrétního výrobce - textový editor, tabulkový procesor, grafický editor atd., nebo se spíše zaměřit na zásadní obecné principy práce s takovýmto programem? A i když bychom se shodli, že principy jsou pro naše žáky přínosnější, co k tomu budeme potřebovat? Ať chceme či ne, nějaký software k výuce mít musíme.
Kudy tedy vede cesta? Průběžné střídání několika produktů? A co licence? Dostane je škola zdarma? Vždyť o takové masové a cílené reklamě si mnohé firmy mohou nechat jen zdát. A nesmíme zapomenout na návaznost výuky na různé soutěže a osnovy středních škol. Nebudou žáci, učící se „pouze“ principy práce formátování textu, tabulkových operací a grafických úprav znevýhodněni? Nebo snad právě naopak získají širší rozhled a schopnost se pružně přizpůsobit?
Kdo nekomunikuje, jako by nebyl
Komunikace rovná se internet. Tak jakýpak problém? Žáci musí zvládnout e-mail, vyhledávání na webu, možná FTP přístup. Kolik škol dnes ale má odpovídající připojení? Modem v ředitelně a sborovně přece nemůže k výuce stačit. Nejhůře jsou na tom školy ne-městské (rozuměj města velká), které jinou možnost připojení nemají. Bezdrátové pokrytí prostě není, pevná linka do 15 km vzdáleného uzlu je finančně neúnosná. Vím, jde o trn v patě, který nám z ní měla vytáhnout SIPVZ. Jak říkám měla! Tedy evergreen.
A pak je zde ona očekávaná otázka. Potřebuji k výuce elektronické pošty připojení k internetu? Zkušenost mi říká, že NE. Stačí správně nastavený mail server, pevně nakonfigurovaný mail klient, a jde to i bez skutečného připojení. A potřebuji internet k výuce vyhledávání dat a informací? Odpověď zní ANO. Nicméně i v případě, že v počítačové učebně přístup na internet nemáte, nebo pouze vytáčenou linkou, základy ovládání prohlížeče vyučovat lze (viz článek Výuka internetu bez nákladů na připojení).
Sítě a jejich využití
Ano, i počítačové sítě a jejich využití jsou v osnovách pro základní školy. Otázkou zůstává, co všechno můžeme učit. Teorie je jasná. Typy, rozdělení, zapojení, protokoly, služby a jejich využití v praxi. Co ale mohu žákům ukázat prakticky? Snad nějaké dvě propojené 486ky, pokud je ovšem nepoužívám k běžné výuce.
MS DOS je základ, nebo rozšíření?
„Ne ne, DOS je základ všeho a ve většině firem se s dosem ještě dnes pracuje!“ slýchával jsem od svých kolegyň. „A proto učíme v šesté třídě DOS!“, dodávaly svorně. Jak to tedy je? Měli bychom naučit žáky nejdříve základům DOSu a poté přejít na Windows? Či ho spíše chápat jako rozšiřující učivo pro talentované žáky? Zamyslíme-li se nad otázkou, zda dnešní uživatel počítače potřebuje znát základy DOSu, zjistíme, že nikoli. Považujeme-li ovšem formátování, tvorbu diskových oddílů a instalaci operačního systému za nadstandard.
Programátoři versus uživatelé
Zda zařadit programování do základní náplně Informatiky na ZŠ či nikoli, již bylo diskutováno nesčetněkrát. Argumenty pro i proti jsou všeobecně známé. Právě zde na České škole vyšel článek Proč učit programování na základní škole, jako i celý seriál o výuce programovaní kolegy Pecinovského, který se touto problematikou zabývá. Nedá mi to, abych necitoval tvůrce Baltíka a Baltazara, pana Soukupa: „Už dnes ve světě chybí 2,5 miliónu programátorů“. Docela výmluvný argument.
A proč nezrušit informatiku nadobro?
Ano, i takhle může být postavená otázka. Cituji: „Informatiku, jakou ji znám ze současných škol, bych zrušil. Počítač je v tomto předmětu CÍLEM výuky (ať už to je Word, Excel či cokoli jiného). Počítač má byt PROSTŘEDKEM (nástrojem) k podpoře výuky učitele! Pokud možno ve všech předmětech a myslím, že v probíhající akci SIPVZ se na to zapomnělo. S počítačem ve výuce se musí setkat každý žák. Myslím, že práci s editory lze učit i během hodin ČJ, M, VV a dalších. Schopný učitel nepotřebuje multimediální CD-ROM, aby využil počítač ve výuce. Je čas na přepracování vzdělávacího programu ZŠ! Třeba jako ve Velké Británii - IT cross-curriculum“ - nedávno napsal kolega Pavel Stopa v příspěvku do diskuse.
A těm, co hodlají ve výuce budoucích uživatelů a snad i programátorů pokračovat, doporučuji pro zajímavost shlédnout Doporučené osnovy Informatiky na základní škole, které vypracovala uherskohradišťská sekce ICT.
Zdeněk Ogrodník
0 komentářů:
Okomentovat