Na včerejší pražské tiskové konferenci zněly slavnostní věty a dokonce cinkalo šampaňské. Ostrý start Projektu III je jistě největším dosavadním pokrokem SIPVZ, zejména v porovnání se zbývajícími dvěma. Přesto je celkový úspěch Internetu do škol stále otevřený a pro všechny jeho potencionální účastníky vyvstává několik palčivých otázek.
Konkrétní informace o organizaci a financování projektu z pohledu školy jsou nyní ve formě třicetistránkového Manuálu pro ředitele škol rozesílány všem školským subjektům. V článku je tedy nemá smysl přepisovat, podívejme se spíše na problémy, které přesahují realizaci projektu na jedné škole.
První milník, nebo konečná?
Nejvíce pozornosti je zaslouženě věnováno jeho násilnému omezení na „nejméně“ 3620 základních a středních škol z celkového počtu 6 158. Slůvku „nejméně“ je v argumentaci MŠMT i generálního dodavatele (GD) přikládán velký význam; zdůrazňují jím, že jde pouze o první vlnu škol, kterou by ještě do roku 2005 měly následovat další, ideálně všechny zbývající.
Na žádost o konkretizaci však i Vlastimil Palata, ředitel AutoContu On Line, odpověděl vyhýbavě: „Nedokážeme říci, co bude v roce 2003 nebo 2004…“ Pojmenoval jen faktor, které především rozhodne o celkovém úspěchu akce: zda se podaří přesvědčit parlament o smysluplnosti projektu, který k plné realizaci potřebuje nikoliv 4,5 miliardy korun, ale asi 7 miliard. Jedním dechem pak apeloval na přítomné novináře (snad ze všech českých médií), že velký díl zodpovědnosti leží právě na nich – jak budou projekt prezentovat, aby pro něj získali sympatie veřejnosti i poslanců, kteří by pak chybějící peníze doložili. Tak nevím, zda se vliv novinářů trochu nepřeceňuje…
„Pamětníci“ si navíc vzpomenou, jaké pěkné grafy ukazoval vedoucí projektu Jaromír Horák ještě na podzimní roadshow Internetu do škol. V nich bylo stále všech 6 200 škol vybaveno, 90 % z nich dokonce už v létě. Tou dobou však již musel vědět, že vyčleněné peníze stačí jen na větší polovinu. Lze pochopit, že motivem této „milosrdné lži“ byla – nakonec stejně neúspěšná - snaha nevyděsit poslance, rozhodující o ubírání či přidávání peněz projektu. Víře v reálnost současného optimismu to ale posluchačům nepřidá.
Budeme-li se, po všech zkušenostech, pro začátek držet pesimistické varianty 3 620 škol jako (plus minus) konečného čísla v 1. etapě SIPVZ, nabízejí se nejméně tyto zásadní otázky:
První – Na které školy se nedostane? Již dříve padlo, že s dodávkami se začne na málo či vůbec vybavených školách. Oficiální zdůvodnění zopakoval přítomný náměstek ministra Jaroslav Műllner: „Musíme nejprve zajistit srovnatelný vzdělávací standard pro všechny naše žáky…“ Nechci úplně bagatelizovat tuto veskrze sociálně-demokratickou myšlenku, na druhou stranu je zřejmé, že nejrychleji, nejlevněji a s největším viditelným efektem proběhnou dodávky na nevybavených školách. Naopak u škol s rozsáhlým informačním systémem lze očekávat značné problémy při integraci, které mohou vyústit ve zdlouhavé předávání nebo i odmítnutí projektu. A protože kvalitním vybavením disponují především školy střední, budou to v drtivé většině ony, které si počkají.
Anebo ne – GD totiž ve zmíněném manuálu uvádí jednu zvláštní nabídku: „Potencionální poptávku školských zařízení nezahrnutých do první vlny a jejich zřizovatelů uspokojí model DALŠÍ ŠKOLY. (…) Nabízené zboží, služby a jejich cena, popř. cena za pronájem budou uvedeny v Katalogu zboží a služeb.“ Kolik škol se smíří s tím, že na ně peníze nezbyly, a tak si stejné služby GD zaplatí ze svého? A svědčí to o optimismu GD i ministerstva?
(Seznam prvních 570 škol zařazených do projektu naleznete na této stránce webu MŠMT pod odkazem První vlna škol. U jednotlivých subjektů je uvedena velikostní kategorie, která určuje množství dodané techniky – viz odkaz Rozdělení škol a specifikace vybavení ve školách. Na stránce najdete i seznam oblastních manažerů)
Druhá – Budou do projektu nezapojené školy moci využívat služeb Školského portálu? Odpověď Vlastimila Palaty zněla takto: „Ano, k většině z nich se dostanou i veřejným internetem, tedy bez připojení k tzv. Školskému intranetu (Informační a komunikační infrastruktuře – IKI). Za tento přístup nebudou nic generálnímu dodavateli platit.“ Služby Školského portálu však zatím nejsou definovány, protože vedení MŠMT koncepci Projektu II, jehož součástí je i portál, na počátku února zamítlo a vrátilo k přepracování. (Jen předběžně se kromě informačního servisu hovoří o poskytování webových a e-mailových služeb, distribuci či aktualizaci softwaru, e-shopech, on-line výukových aplikacích, řízení školské administrace…)
Třetí – Jaký smysl má tedy Školský intranet? Pokud ho školy nepotřebují k využívání většiny služeb portálu, je tato investice ve výši cca 1,1 mld korun vůbec smysluplná? Této otázce se neubráníme, i když je na diskuzi už trochu pozdě. Vlastimil Palata na ni odpověděl tak, že GD zkrátka plní požadavky ministerstva, obsažené v zadávací dokumentaci veřejné soutěže. Bez privátní sítě by podle něj nebylo možné dostát zejména požadavkům na dostupnost a propustnost (garantovanou rychlost). I tak prý některé parametry zkrátka není možné úplně dodržet… Podle Jakuba Rainische, externího poradce MŠMT, který u zrodu koncepce stál, je toto řešení nutné také kvůli bezpečnosti systému nebo budoucím softwarovým produktům, licencovaným pouze pro školství a provozovaným na centrálním internetovém serveru.
A dále – Co školy, které do projektu vůbec nebudou chtít? Generálnímu dodavateli můžeme věřit upřímnou snahu, aby jeho připojení do školského intranetu využily pokud možno všechny školy. Nejen že by v opačném případě ztratil „morální“ smysl, ale především svoji rentabilitu. Ta se bude pochopitelně zvyšovat úměrně počtu připojených školských subjektů. Pokud se tedy v budoucnu najdou peníze na rozšíření projektu, budou i ty školy, které vzhledem k svému vybavení nemají zájem do projektu vstoupit, patrně k tomuto kroku tlačeny. Někteří představitelé projektu to neoficiálně připouštějí s tím, že nedostupnost jistých služeb Školského portálu by mohla být právě oním motivačním nástrojem. Tedy že většina portálových služeb přístupná „zvenčí“ bude, menšina těch zásadních však nikoliv. Doufejme, že kromě podobných restrikcí nalezne GD i čistě pozitivní motivační pobídky. Představit si lze především natolik výhodné ceny za internetové připojení, že se kvůli němu vyplatí i nějaká ta integrace.
Bod zlomu
Ve školách, které jsou v oblasti využití ICT na špici, navíc Projekt II ztrácí svoje nejdůležitější znalostní zdroje. Pokud se ty nejlepší školy do 1. etapy nevejdou (případně ani nebudou chtít) a od projektu, který je zklamal, se distancují – kdo pak bude začátečnickým pedagogům předávat své know how? A na širokém zužitkování cenných zkušeností musí Projekt II do značné míry stát - jak při každodenním spoluvytváření obsahu portálu, tak při vývoji vzdělávacích aplikací na míru. Nemluvě o tom, že portál měl začít fungovat mnohem dříve než od počátku roku 2003, jak je naplánováno. Tento problém je bohužel spojen s dalším, patrně nejbolestivějším místem SIPVZ – Projektem I – Informační gramotnost. Jeho koncepce byla na počátku února taktéž vrácena k přepracovaní a vzdělávání učitelů již nabírá nebezpečný skluz.
Hrozí tak situace, že na školách bude ležet již notně zaprášené „železo“, kolem budou postávat bezradní učitelé či učitelky a při pohledu na doménu Školského portálu uvidí pouze informační bulletin. Doufejme, že se tento velmi černý scénář nenaplní.
Vít Šebor
0 komentářů:
Okomentovat