Česká škola: Radek Sárközi: Jak se dělá školní časopis (3)

Redaktorům školního časopisu by se mělo postupně dostávat poučení z nejrůznějších oborů, které se nějak dotýkají novinářské profese. Typografie k nim určitě patří. Nejen že bude při dodržování základních pravidel časopis působit profesionálněji, ale nabyté znalosti pak studenti využijí při psaní jakéhokoli důležitého textu.

Odevzdáváme článek

Věřte mi, že vám velmi ulehčí práci, když se předem dohodnete, v jaké podobě budou redaktoři svoje příspěvky odevzdávat. Měli by je nosit v elektronické podobě (nadepsaná disketa, raději 2 diskety se stejným souborem, případně soubor připojený k e-mailu) a zároveň vytištěné (hlavně kvůli korekturám). Redaktor by si neměl hrát na grafika a vkládat do svého fejetonu ozdobné blikající písmo, sloupce, obrázky, nadpisy ve WordArtu a další efekty. To všechno totiž může sazeči pěkně zamotat hlavu…

Správně byste měli příspěvek odevzdávat v podobě prostého textu (nanejvýš můžete použít tučné písmo nebo kurzívu). Svoje požadavky na konečnou grafickou úpravu musíte dopsat na vytištěnou verzi ručně, nezlobte se ale na grafika, když to udělá trochu jinak. Také byste neměli používat tabulátory, stačí začít nový odstavec stisknutím klávesy Enter.

Dejte si pozor na formát souboru! Nejpoužívanějším textovým editorem je MS Word, který standardně ukládá soubory ve formátu *.doc. Tahle přípona je ovšem velmi záludná! Každá verze Wordu text uloží trochu jinak a může se vám stát, že soubor s příponou *.doc vytvořený ve Wordu 2000 neotevřete ve Wordu 6.0. Lepší je univerzální formát *.rtf. Má i jiné výhody – většinou zabere méně paměti a nemůže obsahovat počítačové viry.

Snažte se vystříhat nejen chyb pravopisných (nespoléhejte se na to, že Word vám všechna chybná slova podtrhne – označuje pouze slova, která nemá ve svém slovníku, a jejich smyslem se nezabývá vůbec), ale také prohřešků typografických:

Typografická pravidla pro psaní textů

Každý, kdo píše nějaký text na počítači (rozhodně nemusí jít o redaktora časopisu), si musí dávat pozor na psaní mezer. Mezi slovy děláme vždy jenom jednu mezeru! Složitější je psaní mezery vedle interpunkčních znamének. Obecně platí, že před koncovým znaménkem se mezera nedělá nikdy, dělá se až po něm! Pro názornost jsem pro vás vytvořil tento vzor:

tečka (. ) – Venku je hezky. Neprší.
čárka (, ) – Venku je pod mrakem, ale neprší.
otazník (? ) – Jdeš pryč? A kam?
vykřičník (! ) – Pozor! Pozor!
dvojtečka (: ) – Karel Čapek: Krakatit, Válka s Mloky, Hordubal
středník (; ) – Karel Jaromír Erben; Karel Hynek Mácha…
tři tečky (… ) – Chtěl jsem tě… povzbudit.

Jinak se používají znaménka párová (mezera je před levým z nich a po pravém). Nejlepší bude ukázat si opět příklady:

závorka ( () ) – Hypofýza (podvěsek mozkový) se nachází v dolní části mozku.
uvozovky ( „“ ) – Petře, jsi „perfektní“ brankář, ještě tak někdy chytit míč…

Pamatujte si, že podle české normy jsou první uvozovky vždy dole a druhé nahoře! Zde vám prozradím malý fígl. Každému znaku v počítači odpovídá nějaké konkrétní číslo v rozsahu od 0 do 255 (8 bitů = 1 Byte). Říká se tomu ASCII kód. Stačí držet klávesu Alt (pouze levý, pravý je vlastně Alt+Ctrl) a na numerické klávesnici dát 0 a naťukat dané číslo (musíte si ho pamatovat). Uvozovky dole mají kód Alt+0132, uvozovky nahoře Alt+0147. Určitě si to vyzkoušejte!

Posledním velkým oříškem je správné psaní pomlčky a spojovníku. Obě znaménka se totiž běžně zaměňují (například v Mladé frontě Dnes). Pomlčka je delší a můžeme ji použít při psaní vsuvky místo čárek. Odděluje se mezerami z obou stran. Spojovník se mezerami neodděluje. Může být uvnitř složeniny (červeno-modrý, Rakousko-Uhersko), spojuje dvě slova (koupíš-li) nebo slouží k rozdělení slova na konci řádku (ná-měs-tí). Pro jistotu ještě uvádím příklady:

pomlčka ( – ) – Biosféra – to jsou živé organismy.
spojovník (-) – Nemůžeš-li odejít, zůstaň u nás přes noc.

Protože byste pomlčku hledali na klávesnici marně (nepleťte si ji s podtržítkem (_), to ani není interpunkční znaménko), používáme pro její zobrazení kód Alt+0150 (ve Wordu si můžete v automatických opravách nastavit, aby se každý spojovník s mezerami měnil na pomlčku).

A to ještě není všechno! Vždyť se může objevit více interpunkčních znamének vedle sebe! Které pravidlo potom bude mít přednost? Pokud často čtete, určitě to už víte, moje příklady vám zase napoví:

čárka uvozovky (,“ ) – „Přišel bych v pátek,“ řekl Pavel.
uvozovky tečka (“. ) – Bylo to „perfektní“. Všichni byli „nadšení“.
závorka otazník ()? ) – Jak se jmenuje ten tvor (spíše hnusná zrůda)? Glum?
tečka závorka čárka (.), ) – Petr nakoupil pečivo (chleba, housky atd.), aby měl přes víkend co jíst.

Typografické zásady pro počítačový zlom

Zdá se vám to náročné a rozhodli jste se tato pravidla ignorovat? To tedy lituji korektora, který musí najít nejen všechny chyby pravopisné a stylistické, ale také prohřešky proti výše uvedeným typografickým pravidlům. A chudák grafik (sazeč), který má na starost zlom celého časopisu. Vždyť musí dávat pozor na řadu dalších zásad!

Častou chybou je používání velkého množství řezů písma (fontů) na jedné stránce. Doporučuji používat maximálně tři a pro ostatní „parádičky“ využít třeba písmo větší, podtržené, tučné nebo kurzívu (nakloněné). Řezy písma se dělí na několik skupin: s patkami (Times New Roman – vřele doporučuji, dobře se čte), bez patek (Arial – hodí se na nadpisy) a akcidenční (ozdobné písmo, které můžete využít nanejvýš v logu, reklamách a na plakátech). U neproporcionálního písma jsou všechna písmena stejně široká (Courier). Existují také fonty obrázkové (Wingdings), možná i pro ně občas najdete zajímavé uplatnění… Dobré je si předem připravit styly pro nadpisy, titulky k fotografiím, otázky v rozhovorech, běžné články, básně, záhlaví, čísla stránek atd. a pak je používat v celém časopise.

Základní řezy písma spolu s jejich ASCII kódem si můžete prohlédnout v této tabulce, kterou jsem pro vás stáhnul z internetu a doplnil ji o popisy neviditelných formátovacích znaků. Zvláště důležitý je znak pevná mezera (Alt+0160), který na první pohled vypadá jako úplně obyčejná mezera, ale ve skutečnosti je to kouzelná formule. Když ji vložíte mezi dvě slova, spojí se a zůstanou vždycky na stejném řádku. K čemu je to dobré? Používá se hlavně v češtině, kde nesmí být na konci řádek neslabičná předložka (v Praze, z Prahy, s Tondou, k náměstí). Pokud se vám to během zlomu školního časopisu stane, stačí, když obyčejnou mezeru nahradíte pevnou a zázrak je hotový.

Typografických pravidel je opravdu hodně a mají i velmi zajímavé názvy. Dejte si pozor na vdovy a sirotky! (Jde o první řádek odstavce na konci stránky nebo poslední řádek odstavce na začátku stránky.) Ošklivé jsou i řeky (velké mezery mezi slovy, které vedou přes několik řádek) a pozor na vzdálenost sloupců (ve Wordu je přednastavena příliš velkoryse na 1 cm, ale zraku je daleko příjemnější vzdálenost poloviční).

Grafický software

Možná si to neuvědomujete, ale program Word není příliš vhodný pro konečnou úpravu časopisu. Umí sice spoustu věcí, o kterých nemáte ani tušení, ale je to program kancelářský a jeho doménou je psaní úředních dopisů… Také prográmky Poznámkový blok, WordPad, Malování a Imaging, které dostanete zdarma spolu s operačním systémem Windows, nejsou pro profesionální grafiky dostatečně kvalitní. Pro zpracování obrázků používají programy jako Photoshop, Ilustrator a CorelDRAW (v tomto programu dělají graficky velmi zajímavý časopis studenti Trojského gymnázia). Pro konečnou sazbu časopisu pak programy PageMaker, QuarkXPress a InDesign.

Většinu z těchto programů vytvořila firma Adobe a jejich cena se pohybuje v desítkách tisíc korun (bohužel i pro školy). Přiznejme si, že málokterá instituce na takové programy má, zvlášť když potřebujete alespoň dva (jeden na obrázky a druhý na sazbu). Budete se tedy muset poohlédnout po něčem levnějším. Vřele vám doporučuji sharewarové programy (můžete si je zdarma vyzkoušet) Pain Shop Pro (anglicky, 100 dolarů) a Zoner Callisto (česky, multilicenci pořídíte do 5 000 korun), nebo freewarové (zcela zdarma) programy jako je Gimp. Pokud s úspěchem využíváte i jiné programy, dejte mi o nich vědět…

Doporučená literatura

Blažek F., Kočička P.: Praktická typografie, Computer Press, Praha, cena 299 Kč
Dančo V.: Kapesní průvodce (počítačovou) typografií, Via Vestra, Praha, cena 59 Kč

Doporučené internetové stránky