Nové kolo jednání v Poslanecké sněmovně a Senátu čeká zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, který prezident Václav Havel v polovině minulého týdne odmítl podepsat a vrátil jej k novému projednání českému parlamentu.
Hlavním důvodem jeho výhrad se stalo ustanovení zákona schváleného po mnoha změnách ve sněmovně a bouřlivých diskuzích v senátu, které vymezuje vztahy mezi smluvní náhradní pěstounskou rodinou a diagnostickým ústavem. Značná nejasnost zákona, který měl vstoupit v platnost 1. července tohoto roku, by podle prezidenta mohla být jedním z možných příčin porušování základních práv dítěte, neboť to by mohlo být svěřeno do náhradní rodinné péče pouze na základě písemného smluvního vztahu bez jakékoli přímé kontroly příslušného soudu. Podle mluvčího prezidenta Ladislava Špačka je zákon nejednoznačný zejména v tom, jaký charakter má mít takto uzavřená smlouva s náhradní rodinou, co by mělo být jejím obsahem a v jakém rozsahu budou ve smlouvě upravena práva a povinnosti nejen náhradních rodičů, ale zejména samotného dítěte, o které by měli pečovat.
Přestože zákon o ústavní výchově prošel ve sněmovně řadou kosmetických změn, vrací se návrh zákona znovu na program jednání obou komor českého parlamentu. Nepomohlo ani snížení takzvaného ochranného pobytu dítěte v oddělené místnosti “v zájmu jeho zklidnění a stabilizace psychického stavu” ze 72 na 48 hodin za měsíc, které bylo předmětem ostré kritiky ze strany občanských iniciativ. Ty naopak v průběhu jednání ve sněmovně do zákona prosadily ustanovení, že ve zvláště odůvodněných případech, vyžaduje-li to zájem dítěte, umisťuje diagnostický ústav dítě mimo zařízení do smluvní rodiny, který by s nimi měl smluvně zajišťovat další spolupráci na výchově dítěte. Prostřednictvím těchto smluvních rodin by měly být pak zabezpečovány úkoly diagnostického ústavu zejména u dětí, u kterých pobyt v kolektivu není vhodný. Výběr a přípravu smluvních rodin, způsob spolupráce a kontroly jsou ovšem svěřeny výhradně do kompetence diagnostických ústavů, a to bez součinnosti se soudem, který ústavní výchovu u dítěte nařídil.
Ustanovení, vůči němuž má Václav Havel, ale i senát vážné výhrady a které bylo do ministerské předlohy zákona zařazeno až v průběhu jednání ve sněmovně, stanovuje, že děti s nařízenou ústavní výchovou by mohly být umístěny do náhradní rodinné péče, aniž by prošly pobytem v diagnostickém ústavu. Kromě obvyklého umístění dítěte do dětského domova nebo výchovného ústavu je ovšem vedení diagnostického ústavu oprávněno určit, že výkon nařízené ústavní výchovy bude vykonáván i v takzvané smluvní rodině, a to bez předběžného vědomí a souhlasu příslušného soudu. Dolní komora parlamentu přijala tuto variantu zákona o ústavní výchově i přes značný odpor senátu, který ho v polovině ledna jednoznačně zamítl. Návrh zákona odmítl stejně tak senátní ústavně-právní výbor a výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva. Senátní veto ovšem sněmovna přes odpor poslanců ODS a značné části Unie svobody přehlasovala pátého února hlasy 108 poslanců ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a malé části unionistů.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat