Jaké vzdělání si děti odnášejí ze školy do života? Co ukazují mezinárodních výzkumy i zjištění ČŠI? To bylo tématem včerejšího diskuzního setkání, čili kulatého stolu, jehož tradice tak byla znovu oživena.
Tradice pravidelných kulatých stolů ke vzdělávací politice, kterých se účastní politici, školští úředníci, experti i zástupci pedagogů a novináři, sahá do roku 1994, kdy je Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK začalo organizovat. Velkému zájmu se těšily až do roku 1998, poté však jejich frekvence i počet diskutujících klesaly a poslední z nich byl věnován zahájení prací na Bílé knize.
“Nyní chceme pořádání kulatých stolů obnovit,” řekl v úvodu ředitel střediska Jan Koucký, který první lednové pokračování moderoval. Kulaté stoly se mají konat vždy jednou měsíčně, přičemž pokaždé bude za téma vybrán jeden konkrétní problém, který má být po jeho úvodním představení co nejotevřeněji diskutován. Květnová a červnová setkání budou věnována výlučně rozborům vzdělávacích politik obsažených ve volebních programech stran.
Jaké vzdělání si děti odnášejí ze školy do života?
Organizátoři včerejší akce (zmíněný Jan Koucký a ředitelka Ústavu výzkumu a rozvoje školství Eliška Walterová) museli být sami zaskočeni tak velkým zájmem. Přednáškový sál se totiž zaplnil stále přicházejícími účastníky natolik, že ani nebylo kam sednout.
Hlavními hosty byli česká koordinátorka mezinárodních výzkumů TIMSS a PISA Jana Straková, ústřední školní inspektorka Marie Kalábová a sociolog Petr Matějů. Diskuzní otázka zněla, co že si to vlastně - ve světle výsledků mezinárodního výzkumu PISA a poznatků České školní inspekce - žáci odnášejí ze školních lavic do svého profesního i občanského života.
Mezinárodní průzkumy čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků PISA dnes již oprávněně poutají pozornost. Výzkum (probíhající v 32 zemích) totiž není zaměřen na naučené školní vědomosti, ale na schopnost uplatnit je v běžném životě. Do tohoto rozsáhlého projektu bylo při sběru dat v roce 2000 zapojeno jen v České republice deset tisíc žáků a důraz byl kladen především na čtenářskou gramotnost; v roce 2003 bude hlavní oblastí matematická gramotnost a v roce 2006 gramotnost přírodovědná.
Jak byly dovednosti pro život testovány? Žáci se měli například v úloze sledující čtenářskou gramotnost vyjádřit ke stylistické formě dvou publicistických článků a zaujmout k nim vlastní stanovisko nebo vyhledat v souvislém textu potřebné informace, které jim pak sloužily k další interpretaci. V jiných úlohách měl žák odhadnout plochu Antarktidy podle měřítka uvedeného na mapě. (Více o průzkumu PISA na přehledných stránkách Ústavu pro informace ve vzdělávání).
Rozdíly mezi školami se prohlubují
“Srovnání těchto výsledků s předchozími výzkumy TIMMS (viz taktéž stránky ÚIV) sice není na místě, protože oba typy užívaly odlišného repertoáru testových úloh, ale přesto se řada předchozích poznatků potvrdila,” prohlásila Jana Straková, česká koordinátorka projektů TIMSS a PISA. Nepříliš optimistickým zjištěním je podle ní zejména skutečnost, že od roku 1995, kdy začal být výzkum TIMMS v České republice rozvíjen, se nejen zhoršily čtenářské dovednosti českých školáků, ale výrazným způsobem se prohloubily rozdíly ve výsledcích žáků jednotlivých typů škol.
Zatímco ve víceletých gymnáziích se vyskytuje jen 7 % žáků, kteří dosahují výsledků pod hladinou průměru, v základních školách se zaměřením na některý vyučovací předmět se tento výskyt pohybuje kolem 20 %, v běžných základních školách této slabé úrovně dosahuje více než 50 % školáků. Podle Jany Strakové však nepříznivý trend překračuje hranice základní školy a je možné jej zaznamenat i na většině středních škol. Rozdíly ve školních vědomostech žáků na vstupu do sekundárního vzdělávání jsou tak obrovské, že není ani příliš velkým překvapením, že jsou při výstupu ještě hlubší.
Česká republika dnes patří mezi několik zemí OECD, které vykazují největší rozdíly v rodinném zázemí žáků. Přestože školní prostředí by mělo tyto sociální rozdíly v maximální míře eliminovat, tradičnost a selektivita české základní školy stejně jako i frontální způsob vyučování na druhém stupni tyto rozdíly naopak prohlubují do té míry, že žáci se špatným rodinným zázemím nemají možnost své vrstevníky již nikdy v životě dohnat.
Co na to inspekce?
Je až překvapivé, jak většina výsledků průzkumu PISA koresponduje s výsledky nedávno publikované výroční zprávy ČŠI o stavu našeho školství v předchozím školním roce, přestože metody ověřování výsledků vzdělávání jsou diametrálně odlišné. Že základní školství přešlapuje na místě, dokumentovala ústřední školní inspektorka Marie Kalábová na mnoha příkladech. Obrovské rozdíly ve kvalitě výuky na prvém a druhém stupni, dominance učitele a minimální zájem o rozvíjení komunikativních dovedností žáků jsou jen vrcholem ledovce, který končí stárnutím pedagogických sborů a klesající odbornou způsobilostí učitelů. Podle Kalábové na řadě základních škol sice působí mnoho zanícených absolventů gymnázií bez pedagogické kvalifikace, ti ale nemají šanci si doplnit požadované vysokoškolské vzdělání, protože většina univerzit není schopna uspokojit jejich zájem.
„Když se objeví nějaká špatná zpráva, tak hodně lidí má pocit, že je třeba ji odmítnout. Je nutné překonat utkvělou představu, že kdo přichází se špatnou zprávou, má špatné úmysly,“ podotkl k těmto neblahým skutečnostem sociolog Petr Matějů. Lednový kulatý stůl snad alespoň přítomné přesvědčil, že diskutovat o dnešní a zejména budoucí podobě českého školství je nutné dříve než kdy jindy.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat