Eduard Zeman na mimořádné tiskové konferenci označil stále se zvyšující agresivitu a projevy šikanování ve školách za osu zla, proti kterým je rozhodnut spolu s rodiči a učiteli nekompromisně bojovat. Jeho projev obsahoval velmi silná slova, ale vůbec nepůsobil jako laciné předvolební plácnutí. Naopak, byl to jasný signál celé veřejnosti, že problém sociálního klimatu ve školách již nelze zlehčovat.
Chránit české školáky před trvalou hrozbou šikany, vrátit respekt českým učitelům a překonat útlum základních škol. To jsou tři těsně související cíle, které ministr školství Eduard Zeman stanovil ve svém historickém projevu. Jeho vystoupení bylo přímou reakcí na výsledky právě dokončeného reprezentativního průzkumu o kvalitě sociální atmosféry a výskytu šikanování v českých základních školách, podle něhož je jednačtyřicet procent žáků druhého stupně psychicky nebo fyzicky týráno.
„Je nutné něco okamžitě dělat,” řekl Eduard Zeman. Rozhodně prohlásil, že jako ministr školství již nepřipustí další ohrožování sociální atmosféry v českých školách. V třicetiminutovém proslovu, který při páteční tiskové konferenci přerušili přítomní novináři a zástupci profesních asociací českých učitelů více než desetkrát potleskem, se ministr obrátil nejen na všechny české učitele, kterým vyjádřil při boji s šikanou plnou podporu, ale také na rodiče žáků.
„Tisíce nebezpečných projevů dětské šikany, stejně jako i agresivity a neúcty k učitelům jsou rozptýleny po českých školách jako tikající časované bomby,” řekl Eduard Zeman. „Kampaň proti tomuto zlu teprve začíná a zdaleka jen tak neskončí. Je teprve na začátku a já vás všechny prosím o vaši pomoc a podporu.” Sám přislíbil, že jeho úřad půjde do této války první. Jako příklad uvedl okamžité vyčlenění vysokých prostředků na vývoj stejně účinných preventivních programů, jaké již existují v některých západoevropských zemích. Současně začne co nejrazantněji prosazovat ve vládě i parlamentu zodpovědný přístup ke vzdělávání. „Pod vlivem těchto hrozivých čísel si každý politik musí uvědomit, že bez adekvátních finančních prostředků ze státního rozpočtu prostě nelze zlepšit celkovou situaci na našich školách, neřku-li zastavit jejich pomalý úpadek. To není jen můj plán. To by měl být plán nás všech. Nikdo přece nechce, aby naše děti byly traumatizované a nedovzdělané.“
Historický Zemanův projev, jenž pozorovatelé přirovnávají k proslovu T. G. Masaryka k českým učitelům v roce 1920, si mimo jiné vyslechl s velkým zájmem prezident republiky, který zahájení kampaně jednoznačně podpořil. Projev Zemanovi podle všech předpokladů přinese i bezprecedentní podporu veřejnosti. Novou „školní mobilizaci“ pak již nebudou moci ignorovat politici ani v ČSSD, ani v dalších politických stranách, které se po volbách podělí o moc.
Laskavý čtenář již patrně tuší, že předchozí odstavce jsou persifláží a že nic podobného Eduard Zeman nikdy neřekl. Sen se rozplynul. To, co zůstává, je jen letmý zpravodajský šot soukromé televize Prima a dvě krátké Zemanovy věty: „Ministerstvo v tomto může udělat jenom omezené věci, a ty v podstatě dělá. Ale ty základní věci, ty jsou v rodinách, a s tím ministerstvo nic nenadělá.” A za okny prosvítá další kalné únorové ráno začínajícího druhého pololetí. Byl to prostě jenom takový hloupý sen. Naivní utkvělá noční představa. Asi tak stejného druhu, jako byl kdysi sen Karola Sidona o jeho otci, který čelil násilí jiného druhu.
Jenže člověk by přece jen očekával, že hned po dokončení výzkumu ministr školství nebo aspoň jeho náměstek svolá tiskovou konferenci, na které novináře a jejich prostřednictvím i občany (v tomto roce i budoucí voliče, že?) seznámí s návrhem jasných a účinných kroků, kterými hodlá řešit sociálně neúnosnou situaci na základních školách. Nebo aspoň deklaruje vůli k nim. Čtenáři, který by předpokládal takovou veskrze přirozenou reakci člověka-politika a duší stále ještě kantora, lze ovšem spíše doporučit, aby se méně díval na CNN či NBC a zanechal planých nadějí. Eduard Zeman nemá s Georgem Bushem ani vzdáleně nic společného a rozhodného gesta se od něj asi nedočkáme.
Bohužel. Kurikulární reforma českého školství dost možná ještě pár let počká, ale v tomto případě jde skutečně o čas, který nečeká. „Ve hře“ jsou totiž osudy a zdraví několika set tisíc českých školáků. Zcela určitě se jich převážná většina dostane až k budoucí nové státní maturitě, ale největším traumatem, který si do života ponesou, bude jejich ponížení na základní škole.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat